Zase o krok dál

Venku se neskutečně ochladilo, i u nás na jihu. Navzdory všem radám o pořízení svetrů, jsme přišli na lepší způsob, jak netopit a přitom se zahřát. Staré osvědčené - zahřejeme se prací:-)))). Minulý týden v úterý nám dělali nové dveře do koupelny a šatny, tudíž jsme museli připravit kuchyň na řemeslníky. Bylo nutné odsunout skříňky, především skříňku s lednicí. Než jsme vše přichystali, tak jsme se zahřáli:-))). Dveře máme a jsou ještě hezčí, než jsem si myslela.  Jenže, jsem při navrhování nevzala v potaz malý technický problém a při zavření dveří nastal problém, protože komoda, která stála mezi dveřmi, tak nepasovala a skříňka nad ní také ne. Ještě štěstí, že nás napadlo, když máme rozkramováno, že vymalujeme. V pátek jsme si vzali dovolenou a pustili se do úprav, změn a malování. Naštěstí volných zdí v kuchyni moc není. Většinou jsou to jen kousky, takže vymalováno bylo raz dva. Horší bylo vymyslet uspořádání. Hlavně následné vrtání děr a přibíjení hřebíků na ozdoby. Samozřejmě se mi všechny komody do kuchyně nevešly, takže jsem musela přerovnat i obsah skříněk a zbývajících komod. Manžel se m směje, že tím neustálým stěhováním bojuji proti případnému Alzheimerovi. Bohužel neví, že to moc nepomáhá a neustále dělám desítky kroků navíc, protože než si zapamatuji, kde co je, tak si vše opět změním. Doufám, že tentokrát už to bylo opravdu naposled:-))). Jsem spokojená a dveře ladí s vybavením kuchyně a hned se celá kuchyň změnila. Ještě nás doma pár úprav čeká. Dnes si užívám svátečního dne a sluníčko se snaží den udělat veselejší. Následující dva dny mám volno, tak doufám, že bude čas i na tvoření, které na čeká rozdělané a nějak nebyl čas se k němu dostat. Pohodové dny. Rija

Co nastane když,.....

 Přesně tohle mě napadá vždy, když dostanu nějaký nápad. Tentokrát to bylo manželovi přání pořídit si mikrovlnou troubu. V návrhu kuchyně jsem s ní totiž nepočítala a tudíž na lince není místo. Takže, co nastane když hledáte vhodný prostor na mikrovlnku? U nás nastane stěhování národů (neboli věcí):-)))). Pár dní jsem chodila do kuchyně a očima přecházela centimetr po centimetru a přemýšlela.....kam s ní. Zásuvky na myšku, varnou desku a troubu mám zabudované za linkou a přístup je jen přes poslední šuplík v lince. Ostatní zásuvky jsou zabudované v pracovní desce. Jediná vhodná zásuvka je vedle potravinové skříňky. Tudíž nezbývalo nic jiného. než přestěhovat k potravinové skříňce šuplíkovou komodu, která stála mezi dveřmi. Prostor mezi dveřmi najednou působí prázdně, divně. Takže vezmu komodu z verandy, ve které mám nastěhované šití a přestěhuji komodu. Báječné, ale z komody musím vystěhovat šití, nastěhovat drobnosti, které patří ke kuchyni, na volné místo přestěhovat ručníky, na vzniklé volné místo přestěhovat věci ze skříně s látkami, tam přestěhovat látky z verandy a místo látek nastěhovat věci z komody. Uf, to to byl zase jednou nápad:-)))). Koho že to napadlo? No jasně, mě. Koho taky jiného. Kupodivu jsem vyprázdnila krabici a pár drobností a vše vypadá dobře. Až....???? Až do té doby, než zjistím, že mi nesedí vhodné dečky k sobě. Látka s vločkami už není, na jaro je brzy. Otvírám skříň, prohlížím zásoby a nemůžu se rozhodnout, jak bude vypadat kuchyň. Nakonec to vyřeší neutrální proužek. Je neděle po obědě, vytahuji látku stříhám, šiji, žehlím a hurá, mám hotovo. Poslední tečka se udělala dnes večer, přivezli mikrovlnku. Tak můžu jít v klidu spát, neboť jsem sama se sebou spokojená. Další zimní víkend utekl jak voda a vůbec nevím, že byl. Rija

Sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit

 Nebojte se, nehodlám recitovat klasika, to je jen taková malá metafora, která částečně vystihuje můj uplynulý víkend. Až na ten měsíc, ten ještě není vidět. Měl to být po delší době klidný víkend doma. Doma jsme byli a poklidný moc nebyl. Už nějakou dobu mi na stole leží látky s podzimním dekorem, které jsem chtěla použít k letošní výzdobě chaloupky. V pátek odpoledne jsem začala stříhat a chybělo málo a měla jsem v sobotu do oběda hotovo. Jenže u ranní kávy nás napadlo zkusit rozšroubovat dveře od sprchového koutu, abych je mohla pořádně umýt, protože se ve spárách začala tvořit plíseň a protože jsou zasunovací nedá se do některých míst dostat. Asi výrobce nepředpokládal, že by se plíseň tvořila, případně, že by se našel někdo, kdy by je chtěl umývat:-). Nějakou chvíli to dalo manželovi zabrat, ale nakonec dveře povolily a já se mohla pustit do mytí. Mezi jednotlivými úkony jsem si odskakovala ke stroji a při té příležitosti střihla do další látky a ještě do další. Nebýt toho, že se začalo stmívat, tak jsme vůbec neměli ponětí o tom, kolik je hodin. Dveře se podařilo vyleštit, ale ne složit. Naštěstí rčení - ráno moudřejší večera zafungovalo a v neděli manžel dveře pokládal a máme opět funkční sprchový kout. Byl tak nadšený, že se mu daří, že během chvilky předělal dvě poličky, které jsem se po dlouhé době rozhodla předělat, protože se mi tam vlastně nehodí:-)))). A mě začalo druhé kolo leštění, přerovnávání a třídění. I když mi to zabralo celý den, večer jsem zajásala nad dokončenou prací korunovanou ušitými doplňky, hned do dvou místností. S tím jsem vůbec nepočítala, že bych mohla zvládnout šití. V rychlosti jsem udělala pidi výzdobu a zbytek dokončím snad v týdnu. Mám radost, že se vše povedlo a v hlavě už mi zrají další tvořivé plány. Tak snad brzy přijde na řadu realizace. Rija

Jak se plní sen

Máté také sny, tajná přání nebo touhy. Já jich měla a mám hodně. Když se mi nějaké přání splní, tak začínám snít o něčem dalším. K mým velkým a dlouhodobým snem, byla nová kuchyň. Už při naší první rekonstrukci chalupy, jsem si představovala jakou kuchyň bych chtěla. Co si pamatuji, vždy jsem toužila po velké bílé kuchyni. Jak se postupně měnili představy o stylu domečku, tak se měnil i styl a spotřebiče, ale barva zůstávala bílá. Před časem jsem v jednom obchodě viděla retro spotřebiče. Jenže ceny byly tenkrát astronomické, takže jsem snila dál. Jak šel čas, tak jsem si říkala, že už bych tu kuchyň chtěla teď a klidně nemusí mít všechno, co jsem si vysnila. Zlom nastal letos v březnu, kdy jsem uviděla vzorek krásné dřevěné kuchyně. O barvě bylo rozhodnuto. Termín, květen. No co si taky přát k půlkulatým narozeninám, že. Bylo rozhodnuto a začalo vymýšlení, malování a skládání. Výběr spotřebičů a první vlaštovka, trouba a vaená deska, po které srdce touží. A pak už to šlo jak lavina. Dřez musí být ve stejné barvě jako trouba, aby vše ladilo. Nové spotřebiče, protože se musí zabudovat. Objednání a příprava místnosti. Když kuchyň, tak nové zásuvky. Když kuchyň, tak změna přívodu plynu. Když kuchyň, tak nové omítky. Manžel se rozhodl, že si udělá vše sám a tak v dubnu začalo velké stěhování, aby se vše stihlo. Manžel vše stihl, jen na linku se muselo chvíli čekat. Takže den D nastal teprve minulý týden. Musím přiznat, že montéři museli mít velikou legraci, když jsem mezi nimi pobíhala a srdce měla radostí až v krku. Chvíli před montáží ve mě začaly hlodat pochybnosti, jestli nebude kuchyň přeplácaná. Vše dopadlo dobře a už vařím v nových prostorách. Užívám si prostorné plochy a spousty volného místa. Ještě musím dořešit doplňky a pár detailů, ale jinak jsem spokojená a především šťastná.
Slibovala jsem manželovi, že dám chvíli pokoj, než začnu snít dál (psst, jeden velký sen už se v hlavě rodí).
A co vy? Sníte také? Krásný večer Rija

Těsně po dokončení

Zabydlená

Chléb

Je to už dva roky, kdy jsem díky kamarádce začala péct doma svůj vlastní kváskový chléb. V obchodě ho kupuji jen ve výjimečných případech. Většinou v týdnu, kdy chleba nepeču. U kváskového chleba je příprava a samotné kynutí na delší dobu, takže chléb peču jen o víkendu, nebo když mám více volna. Dřív byl chléb považován za "Boží dar" a podle toho se s chlebem nakládalo. Z dětství si pamatuji, jak babička před prvním rozkrojením, chléb pokřižovala.
Na netu jsem našla spoustu zajímavých článků o chlebu a spoustu zajímavých myšlenek. Některé myšlenky se mi líbí. Cituji:
"Už samotná příprava chleba bývala posvátnou záležitostí. Veškerá manipulace s chlebovým těstem byla provázena modlitbou a přežehnáváním magickými gesty. Chlebu se žehnalo při vkládání těsta do díže, při přendavání do pece i při vyjímání z pece. Slované si hodně potrpěli na pohostinnost, ale v čase kdy zadělávali a pekli chléb o nenadálé návštěvy nestáli. Ten, kdo vstoupil během zadělávání, kynutí, či pečení chleba do stavení , mohl totiž chleba uhranout a tím zkazit. Každý příchozí, který se během tohoto procesu objevil, musel proto pronést slova: "Pánbůh požehnej!", jinak nebyl vítán. Příprava chleba musela probíhat v naprosté vážnosti. "......Konec citace.
Určitě bych v zajímavostech mohla pokračovat ještě dál, protože jsem se dozvěděla opravdu spoustu věcí.
Dlouho jsem nemohla přijít na to, jak nechat chléb správně kynout (spíš v jaké nádobě), aby se neroztekl a nebo nepřilepil. Pořád nevypadal podle mých představ. Chutnal všem, kdo ochutnal, ale tvarově jsem nemohla docílit toho správného výsledku. Pak jsem si přečetla jak se chléb připravoval dřív a nastal problém, sehnat onu ošatku na vykynutí těsta. Až jsem ji objevila v prodejně se zdravou výživou, ale zase neměli kulatou. Takže konečně mám kulatou ošatku a konečně chléb začíná vypadat, jak by měl. Prý si můžu otevřít pekárnu. No tak to ani náhodou, to by mě nebavilo a pečení by pro mě ztratilo své kouzlo. Není nic lepšího než se zakousnout do ještě teplého krajíčku potřeného domácí marmeládou:-)). Rija

Pondělí

Dnešní den mi připadá neskutečně dlouhý. Vyzkoušeli jsme si i tvrdší stránku našeho života na vesnici a vzdálenější dojíždění do práce. Manžel dneska potřeboval být v práci nezvykle brzo, takže budíček hodně před pátou. Se vstáváním nemám problém, protože můj spánek je lehký a budím se několikrát za noc. Takže i dnes jsem vstala a sama jsem se divila, jak vše zvládám. Nejdůležitější ranní činnost, je procházka s Nelinkou. Přestože máme dvorek a zahradu, Nelinka se nechce venčit doma, takže musíme každé ráno na procházku. Alespoň se probudím. V práci jsem byla jako jedna z prvních a než došly kolegyně zvládla jsem dodělat nějaké resty z uplynulého týdne. Krize nastala odpoledne, kdy na mě šel spánek. Po práci jsem se ještě zdržela, protože se mi nechtělo čekat na nádraží na vlak. Obloha se zatahovala a já si jen říkala, aby nezačalo pršet, protože k nám na konec světa nejezdí vlak. Do půl páté jezdí autobus, pak jede až pozdě večer. Těšila jsem se na procházku na čerstvém vzduchu. Nakonec z procházky nebylo nic, protože mám úžasného brášku a ten na mě čekal u vlaku a hodil mě domů. Cestou jsem si říkala, taky dobrý, alespoň nachystám něco dobrého k večeři. Po příchodu jsem udělala kynuté těsto a dala vykynout. Než těsto vykynulo, vzala jsem Nelinku ven. Takže nakonec byla i ta procházka. Venku bylo úžasně, a tak jsme se vydaly do polí a obešly celou vesnici. Stihly jsme to akorát, protože těsto krásně nakynulo. Upekla jsem pletýnky a k nim udělala pomazánku. Sama se divím, jak jsem byla dneska akční. Začínám zvažovat, jestli nezačne vstávat před pátou běžně. To bych udělala práce:-)) Rija

Večeře

Poslední dobou mám pocit, že vařím pořád stejná jídla dokola. Nevím jak to máte vy, ale každý víkend řeším stejný problém, co vařit, hlavně když mají přijet kluci. Proto sem tam zkouším nějaký experiment. Občas pečivo, omáčku nebo salát. Dneska jsem celý den přemýšlela, co udělám k večeři, hlavně aby to bylo něco lehkého. Nakonec mě napadlo zlikvidovat zbytky v ledničce. Upekla jsem šneky. Mají výhodu dají se jíst i studené, takže pokud by náhodou zbylo, bude snídaně. Dělala jsem je zatím jen jednou a to kdysi dávno a tenkrát se moc nepovedly. Kupodivu teď se povedly a manželovi chutnaly. Jako vždy nejdříve své místo zabral hlavní degustátor, ale tvářila se jako že se jí to netýká. Šilhat Nela umí perfektně. Po procházce je unavená, tak nepřidala výraz zuboženého, hladového bezdomovce. To umí ze všeho nejlépe a mě pak nezbývá než podlehnout jejím psím očím. Tentokrát stačilo říct, že to není pro pejsky a smířila se s tím. Zbylo i na snídani. Nabídněte si, já jdu zápasit s háčkem. Rija

Než skončí rok

Zima se přihlásila o své místo v kalendáři. Venku mrzne až praští, rtuť na teploměru klesá chvílemi až k mínus patnácti stupňům. Proto je nejlépe u krbu, stejně se stále nemůžu zbavit nějaké virozy a tak relaxuji s jehlou v ruce a s šálkem horkého čaje. O zábavu se mi starají ptáčci, kteří obklíčili krmítko. Nestačím dosypávat jak jsou chudáčci malí nenasytní. Než se pustíme do Silvestrovského pohoštění upekla jsem svůj poslední letošní chléb. Už víc jak rok si peču vlastní kváskový a jiný chléb ani nekupujeme. A když už jsem byla v pečení, tak jsem upekla další vánočku. Tu štědrovečerní jsem nestihla ani vyfotit, ale tahle je chuťově lepší a nadýchanější. Rija

Pletýnky

Včera večer jsem doma oznámila, že dnešek vyhlašuji za pyžamový den, že se budu celý den jenom povalovat pod peřinou s šálkem něčeho dobrého. Hned ráno jsem se kvůli sněhu převlékla a byla se projít. Povalovat se na pohovce můžu i oblečená. Po obědě jsme si zajeli pro maminku a příjemně jsme poseděli u šálku kávy a povídali si. Odpoledne nám uteklo, ani jsme nevěděli jak. Manžel jel maminku odvézt domů a já si řekla, že připravím něco dobrého na zub. Znáte rčení: "Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě", já odpovím pěstovala jsem jahody. Z mrazáku jsem vytáhla jahody a udělala koktejl. Byl vynikající. Když už jsem byla v kuchyni, tak jsem přemýšlela, co bude dnes k večeři. Došlo pečivo, nevadí, od té doby co jsem vyzkoušela rohlíky, nedostatek pečiva neřeším. Bylo rozhodnuto. Jen tedy neudělám rohlíky, ale pletýnky. No nějak se to zase nepodařilo a místo krásných malých pletýnek jsem z trouby vytáhla obr pletence:-))))). Z půlkila mouky osme pletenců, ale na chuti jim velikost neubrala a i tak jsme si na nich pochutnali a zbylo i na snídani. Proto si nabídněte. A já jdu konečně lenošit k jehličce, abych se brzy mohla pochlubit i nějakým tvořením. Rija

17. listopad

Krásný sváteční večer. Konečně jsem si sedla. Svíčky svítí, peču si jablko, které tady krásně voní. Aspoň trochu sváteční atmosféra. Celý den poslouchám vzpomínky lidí na dny před pětadvaceti lety. Moje vzpomínky jsou dost odlišné od těch, které poslouchám celý den. Co jsem dělala tenkrát já? Kupodivu si to pamatuji docela dobře. 17. listopadu 1989 jsem ležela s angínou. Byla jsem měsíc mladá paní a dozvěděla jsem se úžasnou zprávu, pod srdcem nosím nový život. Čekala jsem svého prvního syna. O tom co se děje v Praze jsem se dozvěděla hned 17, ze zpráv rakouské televize na kterou jsem náhodou koukala. Vůbec jsme tomu nechtěli věřit, co se děje. Teprve za dva dny se první zprávy objevily i v naší televizi. Ten maličký človíček, rodící se pod mým srdcem, se rodil do nové doby. Dnes je z něho dospělý mladý muž, který začal žít svůj život. No a protože bylo volno a já málokdy chodím do obchodu, musela jsem se postarat o pečivo. V sobotu jsem sice pekla chleba, ale poslední kousek manžel posnídal. Bylo tedy na čase vyzkoušet recept, který jsem našla  u Martiny na blogu. Pekla křupavé rohlíky a dneska na ně přišla řada u nás. Těsto je jednoduché a krásně se s ním pracovalo, jen se mi moc nedařily ty trojúhelníky. No chce to praxi. Zachvíli nám kuchyní voněly dva košíky čerstvých křupavých rohlíčků. Zmizely skoro všechny, pár jsem zachránila na zítřejší snídani. Manželovi snad chutnaly víc než sladký zákusek. Mějte krásné sny a zítra opět do práce. Krásný zbytek pracovního týdne. Rija

Opět změny

Nebyla bych to ani já, kdyby u nás chvíli věci neměnily své místo. Minulý týden jsem sice chaloupku vyzdobila do podzimních barev, tak by bylo zcela přirozené, že by to tak nějakou dobu mohlo vydržet. No opak je pravdou. Minulou středu jsem nanosila spoustu květin ze zahrady do chalupy a pořád se mi nedařilo najít vhodné místo k jejich umístění. Při ranní kávě jsem dostala nápad, jak místo udělat a vytvořit i prostor k zazimování oleandrů. Nějak se mi letos rozrostly a tak potřebují větší prostor. Byla jsem moc ráda, že se manžel moc nebránil a ochotně mi nabídl svou pomoc, při šoupání nábytkem. Trošku se to šoupání zvrhlo a tak změn je nakonec víc než jsem předpokládala, ale důležité je, že jídelní kout je hotov a nevypadá to až tak špatně. Do jara musíme vydržet, než se pustím do dalších změn. Ještě mi chybí pár drobností dokončit, ale pokračovat budu až zase o víkendu, zítra už musím do práce. Rija

Nelinka hned musela vyzkoušet nové posezení

Sladkost ke kávě

Krásný sobotní večer. Dneska byl pořádně mrazivý den. Byla jsem ráda, že nemusím ven. Tedy ráno jsem skočila do obchodu a pak už jsem nikam nemusela. V týdnu mi povídá kolegyně, že zkoušela nový zákusek a než se otočila byl pryč a nejvíc snědl její manžel, který nejí tvaroh. Přestože moc nepeču vyptala jsem si recept, protože vypadal zajímavě. Takže jsem se ráno do něj pustila. Naštěstí nebyl složitý a podařil se. Kromě zákusku jsem si nachystala těsto na chléb. V posledních týdnech už chleba nekupuji. Odpoledne jsme měli návštěvu, tak se zákusek hodil a taky skoro celý zmizel. Takové pečení mám moc ráda, když chutná a nezbyde. Určitě zařadím do svých oblíbených zákusků. Krásný zbytek víkendu a dávejte pozor, ať neumrznete. Rija

Střípky vánoc - jako z pohádky Hrnečku vař!

Dlouho očekávaný den, okamžik je pryč. Než jsme se stačili vzpamatovat Vánoce jsou pryč a dny sváteční s nimi. Letošní svátky byly v mnohém jiné než obvykle. Po mnoha letech jsem se pokusila o vlastní cukroví. Zatím ho sice moc neubylo a začínám se obávat, že buď zbyde do velikonoc a nebo ho sním já, která to nejméně potřebuje. Po mnoha letech jsem taky na Vánoce byla nemocná. Manželův bacil se mě držel opravdu dlouho a ještě dnes se necítím být fit. A taky jsem se letos rozhodla upéct vlastní vánočku. Kamarádka poskytla osvědčený recept a popis jak vánočku správně uplést. A na mě jen bylo všechno správně udělat. První problém nastal ještě před samotným pečením. Dělat těsto, když vám není moc dobře, není zrovna nejlepší nápad. Takže na počátku bylo těsto dost řídké. Po chvíli dostalo tu správnou konzistenci, takže jsem se pustila do pletení. Další problém nastal při pletení ze čtyř plátů. Měla jsem pocit, že mám zamotané i ruce. Nakonec se pletení zdařilo a vánočka krásně ležela na plechu. A tady nastal poslední a největší problém. Po vložení do trouby, začala vánočka nekontrolovatelně kynout a rostla a rostla a rostla. No věřte mi, pohádka Hrnečku vař!, nebyla takový nervák, jako koukání na zvětšující se obludu v troubě. V té chvíli mi bylo úplně jedno, jestli se vánočka zbortí, hlavně ať mi neuteče z trouby. Nakoec vánočka zůstala i na plechu, nezbortila se, jen podél jedné strany praskla. I tak vypadala krásně a vánoce mohly v pohodě začít. Vůbec nic ji neubralo na chuti. Přiznám se vám, že i přestože nebyla výstavní, jsem z díla měla radost. Rija

Domácí chléb

Před časem jsme při procházce s kamarádkou narazily na téma chleba. Vím, že si peče svůj vlastní chléb už pár let ze svého kvásku. Přestože mám pekárnu a občas si nějaký chléb upeču, není to prostě ono a o kupovaném chlebu ani nemluvím. Proto jsem byla ráda, když mi kamarádka nabídla kvásek. Nepatřím mezi žádné zkušené pekařky, spíš bych řekla, že jsem vděčná za to, když se mi dílo podaří, ale myšlenka na vlastní chléb byla silnější. Proto jsem minulý týden nakrmila kvásek a udělala těsto, které jsem přes noc nechala nakynout. Chléb se snědl na posezení, měl jen jednu malou chybu, vrch se mi trošku připekl, neměla jsem vhodnou formu. Takže jsem celý týden přemýšlela v čem ho upéct, aby byl nejen chutný, ale i vzhledově dobrý. Vzpomněla jsem si na koláčovou formu. Takže opět v pátek vymíchala těsto a v sobotu ráno upekla. Chléb se opět podařil a za víkend se celý snědl. Veru díky a budu péct dál. Rija