Čarování s jehlou

Stále se necítím moc dobře, ale je mi den ode dne lépe. Jen mě to polehávání moc nebaví, ale jsem vzorný pacient a aby mi uzdravování šlo rychleji, vzala jsem po dlouhé době do ruky jehlu a začala zase vyšívat. Nic moc velkého, potřebuji vidět výsledky a to u velkého obrázku je u mě problém. Tak jsem se rozhodla vyšívat drobnosti, které následně zpracuji do nových dekorací. Ještě než jsem ulehla, tak jsem si ušila nové dekorace do kuchyně. Před časem jsem se snažila porovnat látky v mých zásobách a trošku provětrala komínky. Jeden malý motiv, který jsem vyšívala byl inspirován právě šitím. Když jsem viděla ty malé rukavičky, bylo to naprosto jasné. Další drobné motivy jsem směřovala už k jaru. Jakmile venku svítí sluníčko, tak přes sklo krásně hřeje. Kdyby člověk nekouknul na teploměr, myslel by si kdoví jak není venku teplo. Ranní teploty u nás klesají k -7 a přes den teploměr vyšplhá i k 10 stupňům. Chudák příroda. Proto jsem sáhla po jarních motivech. Kdo je připraven není překvapen:-). Ještě tedy zbývá motivy zpracovat dál, ale to bych snad mohla do jara zvládnout:-)))).  Společnost mi u toho občas dělala Saša. Cítí se osamělá, kamarádka se jí někam zaběhla a nějak se nehodlá vrátit. Pohodové únorové dny. Rija

Z postele

Končí první únorový týden a já jej strávila v posteli. Od nového roku jsem pořád pokašlávala a poslední dny jsem se nějak necítila dobře, tak jsem si zašla k lékaři a vyklubal se z toho zápal plic. Dostala jsem nařízeno jen odpočívat, spát a relaxovat. Moje tělo mi stejně žádnou jinou variantu nenabízelo. Jakmile jsem udělala trošku víc pohybu, tak jsem okamžitě dostala příšernou zimnici. Do knihy mi nešlo se moc začíst, tak jsem pospávala u dokumentů, poslouchala rádio, pozorovala ptactvo, které okupovalo krmítko. Tak poctivě jsem snad ještě nikdy neležela, ale nemyslím si, že bych se cítila nějak lépe. Chvílemi to sice vypadá, že kašel ustoupil, ale vzápětí kašlu jak starý tuberák:-). Uvidím, co na to lékař. Léčení mělo i svou pozitivní stránku, konečně jsem po dlouhé době viděla stehlíky, kteří zavítali po delší pauze do krmítka a přišlo jich hned několik, tak jsem měla pěknou podívanou. V houfu vrabčáků se mihnul i zvonek zelený. Když bylo po všem došla okolí krmítka obhlédnout Saša. Všem vám přeji pevné zdraví. Rija

1. únor

 První, co se mi dnes ráno vybavilo, byla pranostika: "Únor bílý pole sílí". Bohužel bílý není, ale ráno docela dost mrzlo, takže venku bylo opravdu bílo. Teploměr ukázal -6,6. Byla pěkná zima. Obloha byla krásná čistá, což slibovalo slunečný den. A byl. Přímo nádherný. Původně jsem chtěla vyrazit na procházku, ale dopoledne nějak moc rychle uteklo. Ranní káva, nákup krmiva pro chlupaté potvůrky a něco na zub pro opeřence, návštěva u maminky a příprava obědu, tyto činnosti zabraly celé dopoledne. Po obědě jsem chtěla zasednout k tvoření. Protože jsou okna verandy na jihozápad, šimralo mě sluníčko do ucha. Neodolala jsem a šla jsem omrknout, co je venku nového. Po chvíli jsem se vrátila, abych vytáhla čalounění na lavičku. Vzala jsem si bundu, deku a šálek s kávou a šla chytat vitamín D, kterého mám pořád málo. Moje přítomnost venku a to že jsem zabrala lavičku, přinutilo koťata ke hře. Neustále někde do mě žduchaly tlapičkou, skákaly na lavičku a snažily se dostat mě z lavičky. Vždyť je vlastně jejich a já jsem ji zabrala. Nakonec se spokojily s posezením na dlažbě. Samozřejmě v uctivé vzdálenosti, abych je náhodou nemohla chytit. Obě se hrozně rády mazlí, ale napřed se mnou dostatečně dlouho laškují. Saša se dá chytit poměrně snadno, Mia jen zřídka kdy, ale pak si mazlení náležitě užívá. Dnes se nejspíš sekla a přišla dvakrát. Nebo měla strach, že ji nechám venku. Ve středu se totiž zaběhla a nepřišla na večeři. Tak jsem ji nechala venku. Jak byla ráno šťastná, že jsem přišla a ještě s kapsičkou. Od té doby večer vzorně čeká u dveří ZZ, aby rychle vběhla dovnitř, jen abych ji náhodou nenechala zase venku. Úžasnou podívanou nám přichystala i večerní obloha. Měsíc září pod Venuší. Prostě pohádka. Přeji vám krásné a pohodové únorové dny. Rija