Moji milí jdu vám poděkovat za přízeň, kterou mi projevujete. Přeji si, aby ten nadcházející rok byl hezčí než ten uplynulý, abychom se tady ve zdraví potkávali dál. Pro mě byl tento rok dost náročný a doufám, že rok 2025 bude mnohem příjemnější a klidnější.
Děkuji Rija
Ano, poslední letošní tvoření. Když jsem se na jaře učila vyrábět krabičky, tak mě ani ve snu nenapadlo, že si budu chtít vyrobit krabičku na míru. Jenže znáte to, něco doma změníte, přestěhujete a pak se to stane. Nikde nenajdete, co potřebujete, tak najednou přijde vhod, že jste se někdy, jednou pokusili něco vyrobit. Kamarádka nám říkala, že tím, co nás naučila si můžeme vyrobit jak velkou krabičku, budeme chtít. No má své mouchy, protože jsem se soustředila na danou krabičku, co jsem právě tvořila, tudíž jsem nedávala pozor na to co říká dál. Proto krabička není dokonalá, ale doufám, že svůj účel splní. Hlavně je to o soustředění, pozornosti a preciznosti, což mi moc poslední dobou nejde. Odpoledne uteklo ani nevím jak a krabička je na světě. Do zítřka nechám uschnout a pak do ní nastěhuji potřebné nezbytnosti. Ještě musím vyrobit jednu na druhou stranu. Mám alespoň příjemnější program na poslední den roku. Rija
Slunečné chvíle, posledních prosincových dnů, mě lákaly k procházkám. Hodně jsem odolávala, protože se pořád necítím fit. V sobotu dopoledne jsem neodolala. Od té doby, co nám Nelinka odešla za duhový most, jsem stále nemohla najít dost sil, abych se vydala na procházku. Každé stéblo trávy mi ji připomíná. Ale nemůžu pořád sedět doma. Tak jsem překonala smutek a vyrazila. U rybníka bylo krásně, ticho a tesknivo. Nelinka to tady měla moc ráda a dokázala vycítit, že vidím něco zajímavého. Bylo zvláštní, že pokaždé byla potichu a počkala až zmáčknu spoušť a dám znamení, že jdeme dál. Stále se mi nedaří vyfotit obrázky, tak jak bych si přála. Nejde mi to. Stromy kolem rybníka jsou plné mlynaříků, ale potvůrky nepostojí a nepostojí. Prošla jsem celou trasu, kterou jsme chodívaly ještě v době, kdy toho nachodila mnoho. Nejdříve jsem měla pocit, že i příroda přede mnou znehybněla a nic není vidět, ale nakonec mé oko uvidělo pár zajímavých věcí. Zmizela dominanta u nádraží - vodárenská věž. Měla jsem pocit, že tam bude na věky. Jako mávnutím kouzelného proutku se rozplynula v prach. Nikdo neví proč. Mrazivý vzduch mi pročistil myšlenky a život jde dál. V třpytivém odlesku námrazy, zmizely chmury a objevily se nové kroky života. Mé kroky jdou dál a další tajemství přede mnou. Rija
Nestačili jsme si pořádně svátečních chvil užít a jako mávnutím kouzelného proutku, jsou ty chvíle pryč. Člověk se snaží připravit vše co nejlépe, aby tyto chvíle byly, co nejkrásnější a nejsvátečnější a než si je stihne pořádně vychutnat, jsou pryč. Letos utekly obzvlášť rychle. Na první svátek vánoční jsme se sešli všichni u mé maminky. V okamžiku nás byl plný dům a bylo veselo. Ježíšek byl opravdu štědrý. Až moc. Letos jsem žádné tajné přání neměla, tak pro mě bylo překvapením, co jsem v balíčcích našla. Obávám se, že v příštím roce nebudu mít moc času nazbyt. Dostala jsem velkou sadu na výrobu svíček. A spoustu forem na voskové medvídky. Jen tedy nevím, jestli budu mít odvahu je pálit:-)))). Na přečtení knihy o Karlu Gottovi budu potřebovat svaly. Je pěkně těžká a jak poznamenal manžel, neměla bych ji číst v posteli, aby mě pod ní nenašel ležet bez duše:-)))). Jedno přání přeci jen bylo vyslyšeno. Když mi bylo asi 25., tak jsem si přála české granáty. Tenkrát jsem se dozvěděla, že je nosí ženy až ve zralém věku. Nejspíš zralý věk přišel, protože jsem dostala řetízek s přívěskem s českých granátů a vltavínem. Ten je prý bonusem, posiluje sebevědomí, to bych moc potřebovala. Každopádně lavička na kytičky, konvička na kytky a vybavení vílí zahrádky, je pro mě to pravé. Kdepak, to že jsme se všichni sešli u jednoho stolu a že se máme pořád rádi. To je dárek nad dárky. Rija
Krásný Štědrý den. Doufám, že jste prožili krásný a poklidný sváteční den. U nás to chvíli vypadalo na nouzový režim, protože mě ve čtvrtek skolil nějaký bacil. Klasicky zánět průdušek a antibiotika. Dva dny jsem byla ráda, že žiji a od včerejška jsem se snažila připravit vše potřebné, o čem jsem si myslela, že je nutné. Sice mi to moc nešlo, ale mám pocit, že se mi podařilo vykouzlit krásné svátky, plné klidu a pohody. Chtěla bych Vám všem popřát krásné a pohodové svátky, hlavně zdraví, štěstí a pohodu v kruhu svých blízkých. Moc Vám všem děkuji za krásné komentáře i za návštěvu.
Rija
Na adventním věnci hoří již třetí svíčka a Vánoce pomalu klepou na dveře. Letos jsem si řekla, že nebudu nic péct. Moc toho stejně nikdy nesníme, tak nemá cenu si s tím hrát. Jako by to osud slyšel a v pondělí mi kamarádka přinesla krabičku cukroví, prý na chuť. Včera přijel syn s přítelkyní, tak jsme ochutnali a má to opravdu výborné. Takže napečeno mám také. Jsem ráda, že mám kolem sebe tak úžasné lidi. Udělali jsme si s manželem malý výlet do Znojma. Těšila jsem se na stánky a výzdobu. Bohužel (nebo bohudík), moc stánků nebylo a možná proto nebylo ani moc lidí. Prošli jsme si náměstí, přilehlé uličky a navštívili krásný obchůdek s keramikou. Nakoukla jsem i do přilehlého ateliéru. Pokochala se obchůdky s dekoracemi a spokojeně odjeli zpět domů. Vše v naprosté pohodě a klidu. Abych celý víkend jen nelenošila (obvyklé vaření, praní a podobně nepovažuji za práci), pustila jsem se do malé výzdoby ZZ. Sice jsem původně nechtěla, ale nakonec jsem stromeček vytáhla. Koťata sice novou výzdobu okukovala, ale zatím stojí, tak snad to zvládnou. Zateplila jsem jim boudu, ale zatím jsem ji ze ZZ nevytáhla. Naštěstí na příští týden hlásí teploty nad nulou, tak to oleandry ještě venku přežijí. Doufám, že i vy si užíváte adventní pohody, bez nervů a stresu. Pohodové dny do Vánoc. Rija
Pohodový adventní večer. Utíká to, utíká. Dnes jsme zapálili druhou adventní svíčku a adventní čas se ocitl v polovině. V pátek jsem i u nás na jihu zažila první chumelenici a sníh. Tedy jen cestou z práce. K nám sníh nedorazil. Něco tu padalo, ale než jsem dorazila z práce nebylo to nikde vidět, jen na jednom místě, zbylo pár vloček. Pracovní týden utekl v divokém kvaltu. Říkám si, jestli se někdy ten kalup uklidní. Připadám si jak horské dráze. Řemeslníkovi se podařilo natřít dům z ulice barvou a pokračování až se zase oteplí. To byl impuls pro mě. Pustit se do výzdoby. Základ jsem měla vymyšlený už delší dobu, jen jsem si pohrávala s detaily. Není to sice ono, když není před domem hotovo, ale se světýlky je dům hned veselejší. Včera odpoledne jsem se byla vánočně naladit v Brně. Lidí opravdu mnoho, ale v bočních uličkách to šlo. Prošla jsem po trzích, ochutnala horkou medovinu a dala si báječnou horkou čokoládu. Objevila jsem ještě pár drobností pod stromeček. Navštívila Petrov i kostel svatého Michaela archanděla. Chodím kolem něj často, ale uvnitř jsem byla vlastně poprvé. Doufám, že si adventní čas užíváte v klidu a pohodě se svými blízkými. Rija
Rok se s rokem sešel a máme tu opět adventní čas. Mám přání prožít ho v klidu. V práci bude sice blázinec, ale doma už by nemusel. Uklizeno po oknech mám a domnívám se, že dost poctivě. I skříně jsem odsunula a snažila se vyhnat pavouky. Nevím, odkud se jích neustále tolik bere. Vsadím se, že kdybych je chtěla záměrně chovat, tak mi uhynou. Nakonec jsem vytáhla i vánoční vesničku. Letos přibyly pouze figurky, protože expandovat opravdu nechci. Musela bych mít pokoj navíc. Postupně jsem vytáhla všechny krabice s ozdobami, že je zároveň přeberu a případně zmenším stav. Bohužel to nejde. Hodně věcí, jsou dárky od milých duší. Některé už nejsou v mém životě, tak mi zbyly krásné vzpomínky. Manžel už si zvykl, že každoroční zdobení je zároveň i doba vzpomínek. Nejlépe, je k tomu zapálit svíčku, pustit si vánoční písničky a nalít si skleničku něčeho dobrého. Včera to byla výborná Pálava. Dnes jsem ve zdobení pokračovala. Je to pro mě takový relax. Vlastně si hraji a odpočívám. Nezapomněla jsem vytáhnout ani stromeček s medvídky. Ten jediný zdobím na začátku adventu, klasický stromeček budeme zdobit až 23. večer. Dala jsem si závazek, že adventní dny budu jen relaxovat a vnímat ten kouzelný čas. Letos jsem se rozhodla, že nebudu péct. Kamarádka mi nabídla, že mi upeče malý talířek, jen tak na chuť a atmosféru. K vánoční kávě bude, co zobnout a upeču jen sváteční bábovku. Přeji vám, krásný, pohodový advent. Rija
