Krásné bílé velikonoce

Přijde mi, že fotky které jsem vám ukazovala včera, jsou jak z minulých časů. Ráno, nejenže jsme přišli o hodinu, ale ještě navíc jsme se probudili do bílého nadělení. Kdyby bylo 24. prosínce, nejspíš bych zajásala, ale 31. března mě to opravdu štve. Ani milovník sněhu, Nela, nechtěla vylézt z postele, a tak jsme se maličko déle povalovaly v posteli. Ranní procházka byla jen taková rychlovka, protože padá hodně mokrý sníh a foukal studený vítr. Nela se i tak vyřádila na zahradě. Kočky byly celý den zalezlé v domečku a nevystrčily ani čumák. Po obědě jsme si zajeli za maminkou na kafčo. Pozvala nás na výbornou dobrotku. Nevím jak se tomu říká jinde, ale u nás doma jsou to hadi s marmeládovou pěnou. Jsou to z těsta vyválené válečky, jako housenky a osmažené na oleji a obalené v krystalovém cukru a k tomu bílková pěna s marmeládou. Od dětství hady prostě zbožňuji a dneska je maminka měla ještě teplé. No neskutečná dobrota. Domluvili jsme se, že zítra dopoledne nepřijedeme, v tomhle počasí je to celkem riskantní. Tak jsme pomlázku dostali vyjímečně už dneska. Přestože nejsem kluk i na mě zajíček letos nezapomněl. Maminka mi vyšila nádhernou kuchařku. Já se na ni chystala už hodně dlouho, ale asi by ještě hodně dlouho nebyla hotová, proto jsem moc ráda, že mi ji maminka vyšila. Musela jsem si ji hned pověsit v kuchyni a trošku poupravit doplňky. Moc se jí podařila a už dělá v kuchyni parádu. Akorát se mi hodí k výzdobě. V kuchyni i na verandě převládá růžovozelená kombinace. Zdokumentovala jsem pro vás i novou kamarádku Nelinky, ale zapomněla jsem u maminky kabel, tak se máte zítra večer na co těšit. Přeji vám všem krásné velikonoce a pokud nezapadáme sněhem, tak i v dubnu přinesu novinky od nás. Rija

Ani se nechce věřit, že včera nebylo po sněhu ani památky

Macešky pod sněhem

Jediný tvor, kterému to bílé svinstvo nevadí

Věneček mi darovala kamarádka

Malá velikonoční výzdoba

Plaváček a jaro na zahrádce

Někdy si říkám, že bych potřebovala trošku prodloužit dny. Po krásně jarních dnech, z minulého týdne, k nám přišla začátkem tohoto týdne opět zima. Pondělní ráno nás vítalo bílým popraškem. Překvapilo mě, že i ten můj malý milovník sněhu, ho už měl taky plné zuby. Pracovní týden pro mě skončil už ve středu, kdy jsme odjeli trávit velikonoce na chaloupku. Měla jsem velké tvořivé plány, které se mi dneska už rozplynuly ve velkou dáli. Čtvrteční den začal naprosto pohodově a krásně. S Nelinkou jsme si udělaly procházku k rybníku. Místy leželo ještě dost sněhu a tak se Nela mohla vyřádit. Oběd jsme měli domluvený u maminky. Prostě špenát od maminky, je ten nejlepší na celém světě. V pátek ráno jsme se probudili do deštivého dne a během dopoledne po sněhu už nebylo skoro ani památky. Kolem poledne se venku nádherně vyčasilo a bylo tak nádherně, že jsme si dali venku i kávu. Využila jsem krásného počasí a s Nelou jsme si vyšly na procházku. Musela jsem si jít pro větvičky, abych si doma udělala tu správnou jarní atmosféru. Jenže Nelinka si nejspíš myslela, že když už není sníh a na rybníku není po ledu ani památky, tak už je konečně jaro. A nebo, že by znala velikonoční pranostiku? Kdo na Velký pátek smočí tělo v potoce, bude po celý následující rok zdravý. Nevím, co bylo příčinou, ale Nelinka zničeho nic skočila do rybníka. V tu ránu jsem se proměnila v šílenou hysterku a začala ječet na plavající zvířátko, aby vylezla. Plaváček po pár tempech vylezl, jak zmoklá slepice a když viděla jak šílím, tak začala jančit taky. Vydala se proběhnout po poli a když viděla, že nepřestávám vyšilovat, odebrala se k domovu. Po hodně dlouhé době jsem i běžela. Doma jsem hodila tu zráchanou příšerku do sprcháče a dítě vyslala k babičce pro fén a pustila se do mytí příšerky. Takže půlku odpoledne jsem trávila česáním a fénováním, abych uvedla příšerku do stavu, plyšového zvířátka. Když jsem byla hotová, Nela se uraženě uvelebila na posteli syna a házela po mě vyčítavé pohledy. Měla jsem strach, aby koupání v ledové vodě neodstonala. Když ji uražená ješitnost přešla, tak si vymyslela novou zálibu. Asi hodinu hypnotizovala část mé sbírky medvídků. Ví moc dobře, že se jich nesmí dotýkat a taky běžně jejich rozmístění všude kolem, přechází bez povšimnutí. Nevím co ji to tentokrát chytlo, ale nakonec jsem její hypnoze podlehla a jeden kousek ze sbírky obětovala. Chvíli radostí s novou hračkou zápasila, ale nakonec únavou zalezla do postele a usnula spánkem spravedlivých. Celou noc, až do pěti hodin, spala ani se nehla. V pět ráno vystřelila z postele a z divokým štěkotem lítala po pokoji (ještěže jsme na chalupě a nikoho tady neruší). Ze spánku nás vyrušila nejspíš Betynka, která nám nad hlavou chytala myšky. Dnešní procházka byla jen kousek po chodníku a o rybník ani okem nezavadila. Přestože bylo venku pod mrakem, pocitově bylo nádherně, takže jsem hned dala prát pračku a místo tvoření, jsem šla na zahrádku. Celé dopoledne jsem urovnávala záhonky a objevovala spoustu maličkatých výhonků, nových rostlinek. Proto mě objev rozkvetlých fialek úplně rozradostnil. Jaro už musí být opravdu blizoučko. Po obědě jsme zajeli v rychlosti nakoupit a neplánovaně narazila na krásné macešky. Takže ještě odpoledne jsem osázela truhlíky a květináče maceškami a už to i u nás vypadá na jaro. Konečně jsme také zasadili nakoupené růže, které jsem pro jistotu zabalila, aby náhodou nepomrzly. Jsem moc ráda, že mám zahrádku nachystanou na jaro a zítra snad dojde i na to tvoření. Rija

Zahrádka ve čtvrtek ráno

Na hladině rybníka je místy ještě led

Zahrádka v pátek ráno

První fialky se choulí na skalce

Tak jdeme na tu procházku?

Hladina rybníka v klidu a tichu

Po sněhu ani památka

To se dělá koupat mě, vždyť jsem se myla nedávno......

Aspoň jednoho méďu mi pujč......prosíííím....

První jarní

Dneska přesně ve 12:02 začalo jaro. Ještě v pondělí jsem se trošku obávala, že letos budeme mít na první jarní den postaveného sněhuláka, ale počasí se překonalo a ten příchod jara se opravdu vydařil. Ve stínu jsme měli 14 stupňů. Cestou z práce jsem trošku provětrala peněženku, ale když to sluníčko si tak říkalo o nějaký nový hadřík. A pak už stačilo na sebe hodit sportovnější oděv a vyrazit do přírody. Tentokrát jsme se vydaly přesně na opačnou stranu, ale taky k vodě. Řeka má tady slepé rameno a i tam je moc krásně. Cestou se musí projít kolem zříceniny hradu. Bohužel chátrá čím dál víc a i v jeho okolí se rozpadá jedna velká budova. Než jsem došla k řece, tak jsem byla překvapená, na kolik odpadků jsem narazila. Naštěstí ptákům ani nepořádek nezabránil ve štěbetání. Zkoušela jsem vyfotit sýkorku a kosa, ale fotky se mi moc nedařily, protože udržet na vodítku toho malého šílence, bylo dneska trošku obtížné. Sice chvílemi zvládala povel stůj a tichučko, ale většinou v křoví objevila něco mnohem zajímavějšího, takže udržet vodítko a neškubat foťákem, bylo docela umění. Opět jsme si to venku užily a já po návratu domů dostala od manžela pozvání na pizzu a tomu tedy nešlo odolat. Pizza byla výborná, jen bych si po ní měla tu procházku zopakovat. Nelinka už chrupká a já to vidím tak, že se k ní půjdu připojit. Doufám, že déšť od západu zítra ještě nedorazí a my budeme moci vyrazit na další krásná místa u nás. Rija

Včera, dnes a "Jarní výměna" po druhé

Musím se přiznat, že cestou z práce jsem se v myšlenkách zaobírala otázkou, jakéže máme vlastně roční období. Včera večer se mi ve sněhovém přívalu ztrácela moje bílá chlupatá "ovečka", dneska ráno jsem ji stěží donutila vyvenčit, protože nesnáší déšť. A že u nás dnes ráno docela hustě pršelo. Postupně během dne se všechen sníh rozpustil a odpoledne, cestou z práce, krásně svítilo sluníčko. Takový malý přírodní blázinec, asi proto že máme za dveřmi duben a blíží se aprílové počasí. Překvapilo mě, že bylo venku tak příjemně teplo. A právě to nás vytáhlo s Nelou na malou (velkou) procházku. Krásně jsme se prošly a pořádně jsme si užívaly sluníčka a příjemného jarního vzduchu. Zašly jsme se podívat až ke splavu. Je to místo, které mám docela kousek a za tu dobu co tady bydlím, jsem si ho zamilovala .Měla jsem štěstí na sluníčko a i na kachnách bylo vidět, že se jim na sluníčku líbí. Dokonce krásně zapózovali i rackové.  Po tom dnešním pracovním blázinci, co jsem dneska měla, jsem se potřebovala pořádně provětrat. A moje radost se ještě zvětšila, když jsem dostala zprávu, že můj dáreček, který jsem tvořila do "Jarní výměny" a posílala až na Slovensko, dorazil na místo určení v pořádku a hlavně se líbil. Jsem ráda, že jsem mohla někomu udělat radost a s vámi se můžu podělit o moje malé velikonoční tvoření. Krásný zbytek dne a já jdu pokračovat v dalším tvoření, když už se mě můza tak drží. Rija

Po včerejším sněhu ani památky

Všude jenom sluníčko

Nepůjdeme si zaplavat?