Quilt pro Prague Patchwork Meeting 2019

V letošním roce jsem se již potřetí zúčasnila mezinárodní výstavy Prague Patchwork Meeting a opět jsem vytvořila quilt do soutěže, která je nazývána kreativní. Prostě se jedná převážně o art quilty a nikoliv o klasický patchwork.

V obou přecházejících případech jsem byla výrazně úspěšnější, co se týče umístění, než letos.
S quiltem Korál (k vidění zde) jsem se umístila na 7. místě, což bylo pro první účast určitě velice dobré umístění. S quiltem Rok v barvách (k vidění zde) jsem si ještě o jednu příčku polepšila a umístila jsem se na 6. místě. Letos to bylo, pokud mě paměť neklame, 15. místo. Mohla bych to brát jako neúspěch, pokud bych vše posuzovala očima porotců a přes příčku, na které jsem se s quiltem umístila.
Musím se ale přiznat k jedné věci. Nejvíce na mě z těchto tří quiltů působí právě ten letošní a nejméně ten, který se z nich umístil na nejlepším místě. Ano, je to paradox. Ale právě letošní quilt jsem si pověsila do obýváku. Nemůžu říct, že by se mi tam bůhvíjak barevně hodil, ale pokaždé, když se na něj podívám, tak si uvědomím, že mi bezděčně naskočil úsměv na rtech. Vyvolává ve mě příjemný pocit, radost a dobrou náladu. A právě proto má pro mě ze všech mých quiltů asi největší hodnotu.
Tento quilt byl na letošní výstavě skutečně nepřehlédnutelný, protože se dost výrazně lišil od ostatních. A uhodnete čím? No přece barvami! Když jsem vystavené quilty procházela, byla to samá šedá, tmavě modrá, zelená, béžové, prostě takové tlumené přírodní barvy. A z toho najednou trčel ten můj barevný quilt. Napadlo mě v ten moment, že jsem nějaká divná. Ale nejsem. Jen se vyjadřuji jinak než ostatní a mezi mé komunikační prostředky patří i barvy. Občas mám náladu i na něco méně barevného, ale nedokážu a ani nechci dělat věci v tlumených barvách jen proto, že je to třeba více "umělecké". To už bych nebyla já. Chci dělat to, co jde ze mě, z čeho mám radost při tvoření, co cítím, že jsem skutečně já.  Někdy jsou to pestré barvy, někdy je to černá, někdy zase něco jiného. Ale nikdy to nebudou jen a jen tlumené barvy. U těch mi chybí pestrost a radost ze života. A já bych se nerada dostala do životní fáze, kdy budu spokojená jen s tlumenými barvami.

Tématem letošní soutěže bylo "Písmo v quiltu". Kdyby vás zajímalo, jakým způsobem písmo vznikalo, budeme o tom mluvit na kurzu aplikací (ano, vím, není to aplikace, ale stejně to tam budeme probírat) v Brně v říjnu. Na první termín se uvolnilo jedno místo a na druhý termín jsou ještě dvě. Takže pokud by vás zajímaly aplikace v mém pojetí, případně podobné hrátky, jako je písmo na tomto quiltu, máte ještě možnost se přihlásit. Všechny termíny kurzů najdete zde.

A chcete-li vidět tento quilt naživo, budu ho s sebou brát tuto sobotu, tj. 21. září 2019 do Prostějova, kde se budu účastnit srazu patchworkářek. Že nevíte o co se jedná? Tak nahlédněte sem a třeba dostanete chuť si do Prostějova v sobotu zajet. Já tam budu :-)

Krásný den všem.
Jana

Na hladině

Vytvořila jsem další obraz. Art quilt. Impulsem pro mě opět byla jedna soutěž na Fleru v klubu Nestejní. Máme předsedkyni klubu, která je opravdu nestejná a vymýšlí soutěžní témata, která by hned tak někoho nenapadla. Tvoří pod názvem Tři kavky a můžete se na ni kouknout zde. Občas mě napadne, co to zase vymyslela za ptákovinu, ale pak si uvědomím, že díky jejím netradičním nápadům se musím podívat na nové věci nebo na staré věci jinak a přináší mi to nové znalosti, zkušenosti a samozřejmě nové výtvory. Díky klubu Nestejní už jsem vytvořila hodně věcí, obzvláště hrdá jsem na obraz Pod povrchem a obraz Naděje. Ona jsou to občas totiž taková témata, že je fakt blbý vyrábět kabelku nebo polštář. Přesně jako teď. Karel Hynek Mácha - Máj.

Vlastně jsem Máj nikdy nečetla. Jako všichni z nás jsem dostala informaci o jeho existenci ve škole a dokonce si dodnes pamatuju nazpaměť jeho část. Ale znala jsem jen dvě jeho části, právě ty, které se ve škole učily. Vůbec jsem netušila, o čem celá báseň je. Abych mohla nějakým vhodným způsobem uchopit zadané téma, musela jsem si celý Máj přečíst. Poprvé v životě. A zjistila jsem, že je to sakra pesimistická záležitost. Ani té lásky tam člověk moc nenajde, snad jen té tragické. A právě tady bylo jasné, že ani kabelka ani polštář nebudou tím pravým k vystižení tématu. Nakonec, po dlouhých úvahách a překopávání nápadů (naštěstí jen v hlavě) jsem se rozhodla pro obraz s měsícem v úplňku odrážejícím se na vodní hladině.

Nebyla bych to já, abych si všechno alespoň trochu nezkomplikovala, takže jsem si pro vrchní stranu quiltu vybrala hedvábný satén. Je to potvora klouzavá, ale myslela jsem si, že ho zkrotím sublimačním lepidlem. Musím se ale přiznat, že k volbě saténu mě přivedly dva důvody. Jedním byl pocit, že díky lesku na lícové straně saténu bude jezero vypadat opravdověji a druhý důvod byl zcela prozaický. Neměla jsem černou látku a nabarvit bavlnu by mi trvalo déle než nabarvit hedvábí. Pravda ale je i to, že do bavlny se mi úplně nechtělo, protože na černé, která měla být podkladem, je vidět kdejaké smítko. A pak by tam chyběl ten lesk. Snad jen kdybych měla černou bavlnu od Art Gallery Fabrics, tak bych s ní do toho šla. Ta je moc pěkná, má jemný lesk a je hustá. Šila jsem z ní tuto kabelku a vypadalo to moc pěkně. Ale tu jsem neměla, tak jsem prostě sáhla po hedvábném saténu, který už mám doma pár let. Původně jsem z něj chtěla dělat ručně barvené šály, ale zasekla jsem se už ve fázi ručního lemování. Asi v polovině té první ze dvou. Takže dobrá zpráva je, že teď už nejméně jednu nemusím lemovat

Hedvábný satén není průhledný,  ale také není úplně neprůhledný. Nezdálo se mi proto vhodné položit ho hned na bílou výplň. Sáhla jsem proto po nějakém černém nelepícím vlizelínu, který jsem si kdysi koupila a použila ho jako stabilizátor pod satén a až poté jsem vložila bavlněný termolín a spodní látku. Vrstvy jsem spojila sublimačním lepidlem, jenže jsem zjistila, že satén zůstane přilepený asi pět minut (možná trochu přeháním, možná to bylo deset) a pak se začne vesele odlepovat. Takže jsem ho přilepovala vícekrát. Když jsem se pustila do qultování, nadávala jsem ještě o něco více. Z nějakého záhadného důvodu se hmota nechtěla pod strojem moc pohybovat. Teď by se možná hodila ta klouzací silikonová podložka, co ji všichni vychvalují a mě připadá zbytečná. Vyřešila jsem to tím, že jsem prostě látku chytla na obou stranách do dlaní a pořádně ji tahala. Když jsem měla hotové asi dvě třetiny quiltování, napadlo mě sundat si rukavice. Používám zimní (sáhnu po tom, co mám po ruce) a bylo mi v nich celkem teplo. Hodně teplo. Aby taky ne, když venku jsou zrovna třicestistupňové teploty a když se slunce sklání k západu, tak svítí přesně na moje pracovní místo. A když jsem je sundala, tak jsem zjistila, že bez nich jde quiltování mnohem líp. Najednou mi došlo, že ty rukavice vlastně po saténu pěkně kloužou! A mnohem víc než holé ruce, které naopak neklouzaly. Poslední třetinu jsem tedy quiltovala už trochu jednodušeji, ale stejně to nebylo bůhví co. Původně jsem chtěla napsat, abyste mě praštili přes ruce, až si zase vymyslím qiltovat něco podobného, ale pak jsem si to rozmyslela. Dnes už mi to tak hrozné nepřipadá a s výsledkem, který poskytuje právě tato hedvábná látka, jsem spokojená.

Aplikaci měsíce jsem také dobarvila žlutu barvou a nakonec, když jsem měla hotový už celý qilt, jsem barvou dodělala odlesky měsíce na hladině.

Velikost quiltu je 77 x 52 cm.

Art quilt inspirovaný básní Karla Hynka Máchy Máj. Tentokrát je namísto bavlny na přední straně hedvábí. 

Hezký den všem
Jana

Nástěnný quilt z občasníku, jen pro tpělivé

Jsem tu s posledním příspěvkem, kterými vám blíže představuji jednotlivé projekty v Janině občasníku, jaro 2019. 
Na konec jsem si nechala takovou třešničku na dortu. Já se upřimně přiznám, že mi quilt nepřipadá zase tak složitý nebo náročný, pokud samozřejmě umíte volně quiltovat. Vzor je v občasníku, stačí ho jen obkreslit na látku a prošít. Musíte pak samozřejmě prošít i okolí středového motivu, abyste látku pěkně stlačili dolů a tím umožnili ještě více středovému vzoru vyniknout. Do této fáze je to pohoda, jazz. A taky u této fáze můžete zůstat. Stačí jen olemovat a je hotovo. Quilt může být celý bílý, může být i jednobarevný v jiné než bílé barvě a nitě v barvě podkladu. Pak by působil tak, jako tento středový ubrus.
Nebo si naopak můžete vybrat nitě v jiné barvě, než je barva podkladu a tím dosáhnete opět jiného vyznění. Bylo by to něco na tento způsob.
A pokud by někdo chtěl, tak je možné jednotlivé díly aplikovat, jako na tomto nástěnném quiltu, který si také můžete podle občasníku ušít.

Vidíte, že možností, jak vzor využít, je skutečně mnoho a pokaždé vám vznikne jiný, originální nástěnný quilt.

Já jsem zvolila ještě jinou možnost, malbu. Na Facebooku jsem měla komentář, jak mám krásně udělané aplikace. Ne, opravdu to nejsou aplikace. Takhle dokonale bych je udělat nedokázala, ale hlavně by se mi nechtělo. Zato se štětcem a barvami si pohraju ráda. Potřebujete k tomu jen pevnou ruku a hodně trpělivosti. Abyste dostali krásné tvary, musíte si s každým lístečkem pohrát, a to prostě není za chviličku. Vyplatí se malovat na etapy, protože pak už z toho člověk začne být unavený, otrávený, začínají vznikat nepřesnosti. Takže vymalovat jedno pírko a zítra třeba další. A tak dále a za pár dní máte hotovo.

Uznávám, že to není práce pro každého. Ale zase jsem chtěla, aby se v občasníku objevil i náročnější projekt, který si mohou vyzkoušet zdatnější quilterky, nebo ti, kdo chtějí vnést do své práce s textilem nějaký nový prvek. Určitě jste si všimli, že já mám vnášení nových prvků ve velké oblibě. I když jsou to nové prvky jen z pohledu klasického patchworku, v oblasti art quiltu jsou to naprosto běžné věci. I já někdy koukám, co vše a jak lze v art quiltu použít, že by mě to ani nenapadlo.

A nebojte, quilt není velký, tento má 61,5 x 61,5 cm, takže tolik práce to zase není.

Zde jsem vyfotila mezifázi, kdy byl quilt ještě bílý, abyste si udělali představu, jak by vypadal bez barvy.

A zde jsou pak návrhy dalších možností, jak je možné quilt malovat, případně aplikovat, jak jsem se zmiňovala výše.  

Mně se líbí v každé barevné variantě, jen mi na výrobu stačil jeden. Do dalších se už pouštět nebudu. Ale třeba vám padne nějaká do oka, která je vašemu srdci bližší a s radostí se do ní pustíte.

Přeji všem krásný den
Jana

Nástěnný quilt, opět z občasníku.

Mám vínovou sedačku. Když jsem plánovala občasník, říkala jsem si, že bych si mohla vytvořit něco na zeď, co by se mi k té sedačce hodilo. Viděla jsem před sebou kombinaci béžové a vínové. Nabarvila jsem tedy látky a vyšlo z toho něco jiného, než jsem chtěla. Ano, i to se stává. Hlavně když se vám barva zdá moc sytá, tak ji uděláte méně sytou, ale protože jste to ještě nezkoušeli, tak nevíte, co z toho vzejde. Anebo když je najednou výsledek jiný, než jaký by měl být podle vašeho vzorníku. Jak jsem béžovou, která nebyla úplně béžová, přebarvovala, jsem popisovala zde. Přebarvováním jsem dostala tmavší barvu, než jsem očekávala a vínová taky nebyla úplně ta ona. Tak co s tím? Nikdy v takových případech nevěším hlavu a hledám řešení, které je kolikrát mnohem lepší, než původní nápad. Vínovou jsem využila na běhoun s prostíráním a u hnědé jsem se rozhodla, že plánované aplikace budou bílé. Ta hnědá je moc pěkná, takové cappuccino, nebo prostě káva s mlékem a s bílou vytváří pěkný kontrast.

Jedná se raw edge applique, tedy aplikace nepodhrnuté, přižehlené fixační pavučinkou a obšité. A pro větší plastičnost jsem u nich využila trapunto. Přesný návod včetně šablon najdete v mém občasníku jaro 2019. 

S obšíváním jsem se příliš netrápila. Napadalo mě, jestli skousnete, že obšití není dokonalé, že dvě linky nevedou přesně přes sebe atd. atd. Jak na kurzech sama říkám, vykašlete se na dokonalost, tak teď jsem si uvědomila, jak je v nás ta potřeba dokonalosti zakořeněná. V tomto případě spíše obava z vaší kritiky, že to není tak pěkně udělané. Ale je to přesně tak, jak se mi to líbilo, jak to šlo ze mě. Asi se začínají prodírat na povrch nějaké rebelské potřeby, které ovšem přicházejí do konfrontace s mými představami, co očekává okolí. Ale došla jsem k názoru, že se s tím okolí asi bude muset srovnat, protože už mě nebaví žít v přesvědčení, že každá čára musí být dokonalá. Moc se mi začínají líbit právě ty nedokonalosti, nepřekrývající se tahy, uvolněnost, zkrátka to, co věci dodává na zajímavosti. Alespoň z mého pohledu. A nejvíce mě zaujalo, že quilt, který v roce 2017 vyhrál na výstavě ve Francii, byl plný právě takto nerovných čar. Mnohé z vás, které quiltujete nebo se učíte quiltovat, byste se za takovou práci styděly, protože by vám nepřišla dobrá. Kolečka nejsou kulatá, netrefujete se do již ušitých linek a určitě bychom našli další problémy a přitom to není vůbec podstatné. Podstatný je celkový dojem, celkové působení výsledného díla. A mně ten quilt z Francie připadal naprosto úžasný. Nemůžu najít ten správný obrázek, tak alespoň pro hrubou představu se můžete podívat zde.
A víte co je nejzajímavější? Že se tolik snažíme, aby tahy byly dokonalé, ale když si qilt pověsíte na zeď, tak se to stává úplně nepodstatnou záležitostí. Musíte se přiblížit alespoň na půl metru nebo blíže, abyste byli schopni posoudit kvalitu prošití. A řekněme si upřimně, kdo z nás se chodí dívat takto zblízka? Já osobně se většinou kochám z větší dálky, aby na mě mohl působit celý quilt (obraz) a blíž jdu jen za účelem prozkoumání detailu. To je taková profesionální deformace. Ale kolik z vašich přátel, známých, kteří k vám přijdou a uvidí obraz na zdi, bude zkoumat, jestli je prošití přesně rovné a stehy stejně dlouhé? Troufnu si říci, že nikdo. Každý se podívá z dálky, zhodnotí, jestli líbí nebo nelíbí a bude se řídit celkovým dojmem. Nikoliv nepodstatnými detaily, které my považujeme za tak neuvěřitelně důležité.

A tady máte pohled zblízka, abyste viděli ty roztřepené okraje, nedokonalé stehy, nepřekrývající se linky. A já se přiznám, že mně se to vyloženě líbí, že mě to baví.

A zde jedna fotka na zdi vedle knihovny, abyste měli představu, jak to může vypadat.
Velikost quiltu je cca 1 m x 1m.

Takže přestaňte si na sebe klást velké nároky, hrajte si, užívejte si práci a hlavně si uvědomte, že většina lidí vůbec netuší, že existuje nějaká disciplína, jako je volné quiltování.  Když jim sdělíte, že jste něco podobného vytvořili vlastníma rukama, budou na vás hledět v úžasu a nedokonalostí stehů se opravdu nebudou vůbec zabývat, protože ani netuší, jak by vlastně měl vypadat.

Hezký den
Jana

Barokní doteky

A máme tu další akci klubu Růžový panter na Fleru a tou jsou panterovy dějiny umění. Tentokrát jsme tvořili na téma baroko a já jsem mohla sáhnout po ornamentech, které mám tak ráda. Obecně se mi různé ornamenty moc líbí a hlavně mi připadá, že jejich použití v textilní tvorbě je téměř neomezené. Můžete je quiltovat, malovat, aplikovat a určitě by se našly další možnosti, jak je použít.

Nevím čím to je, ale nějak už asi neumím vytvořit něco úplně jednoduchého. Něco, co bych měla za dvě hoďky hotové a bylo vše vyřešeno. Lépe řečeno mě něco takového nebaví. Takže i tentokrát jsem si vymyslela quilt, který těch hodin zabral výrazně více, ač to na první pohled možná nevypadá.
Nejdříve jsem musela vymyslet a nakreslit vzor. I když tady lze říci, že jsem dělal dvě věci současně, protože vzor jsem vymýšlela při jeho kreslení. Pak ho překreslit na látku a každý tvar obšít černou nití. Když se na motiv pozorně podíváte, tak uvidíte, že téměř každý kousek bylo nutné obšívat samostatně, což s sebou nese nutnost zapošití čtyř nití u každého dílku. Protože se mi nechtělo zapošívat klasickým způsobem (navlékání do jehly a protažení nití do vatelínu), vyřešila jsem to fikaně. Černou nití jsem prošívala jen na termolínu a na rubové straně jsem udělala uzlíky. Pak jsem teprve přiložila spodní látku a všechno ostatní proquiltovala bílou nití drobnými meandry. Uzlíky jsou tak schované v meziprostoru a nejsou vidět.
Poté přišlo na řadu malování - každý dílek ornamentu bylo nutné vymalovat barvou, ale opatrně, abych nepomalovala černou nit. Tu jsem potřebovala nechat viditelnou jako konturu. A nakonec tupování bílého prostoru zlatou barvou.
Pro lemování jsem zvolila černou látku, zdála se mi ale taková moc tvrdá (myšleno barevně), tak jsem proužek na lemování také natupovala zlatou barvou. A samozřejmě jsem ho z rubové strany přišila ručně.

Když se na hotový quilt odpoledne podívala dcera, prohlásila, že to vypadá zajímavě. Jakoby staře. Tím jsem si ověřila, že snaha o dosažení historického působení se mi podařila, takže zamýšleného cíle bylo dosaženo.

Často se mě ptáte, jaké barvy používám. Použila jsem textilní barvy značky Pebeo Setacolor opaque, které jsou krycí a jsou vhodné i na tmavý podklad. A zde to konkrétně byly zlatá a metalická černá. Není nutné se bát rozpíjení či roztékání barev, protože to jsou barvy husté. Přibližně jako temperové barvy. Můžete je nanášet štětcem přesně tam, kam potřebujete a tam taky zůstanou. A zůstanou i tam, kde je nechcete, pokud se vám podaří je tam nanést. Je proto potřeba postupovat opatrně, s citem a s pevnou rukou.

Velikost quiltu je 29 x 42,5 cm.

A tady je to i se sochou sv. Jana Nepomuckého, abych ukázala, že i focení jsem pojala barokně.

Fotila jsem v Křtinách kolem barokního kostela postaveného podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Pokud se chcete o Křtinách dozvědět něco více, koukněte třeba sem. 
Samotný kostel stojí za to navštívit a samozřejmě okolí, protože se nacházíte v Moravském krasu.

Zde je jedna detailní fotka. 

A zde jsem se pokusila nafotit, jak vypadá tupovaný černý lem. Na fotkách celého quiltu to není moc vidět.

Hezký večer všem.
Jana

Strojové trapunto - jak na něj

Už dlouhou dobu, řekla bych, že už pár let, jsem pokukovala po pastelkách Derwent Inktens. Ráda používám barvy a ne úplně klasické patchworkové postupy, takže je jasné, že mě práce s nimi zaujala. Stále ale bylo důležitější něco jiného, než pastelky za tisícovku. Asi tak před měsícem jsem se ovšem rozhodla, že je čas udělat radost taky jednou sobě a objednala jsem si je. A co budu troškařit, rovnou sadu o třiceti šesti barvách (v těch menších jich na mě bylo nějak málo). Ještě než dorazily jsem měla naplánované, co bude první počin s jejich využitím. Tady je.

Kdo byl minulý týden na srazu patchworkářek v Prostějově, tak tento kousek viděl, i když ne ještě hotový. V noci před srazem jsem ho teprve sušila na topení a tak už nedošlo na lemování. To jsem stihla dokončit včera a mohu tedy výrobek uveřejnit. Na srazu jsem vysvětlovala, jak tento kousek vznikl, ale ne všichni tam byli a ti co tam byli třeba zrovna dělali úplně něco jiného, takže plním, co jsem slíbila a zveřejňuji postup i zde.

Základním předpokladem pro vznik tohoto quiltu bylo samozřejmě navržení vzoru. Ten jsem si nakreslila na střihový papír a z něj poté přenesla na bílou bavlnu. K přenášení jsem použila fixu Prym, která zmizí po styku s vodou a to okamžitě.

Na fotce vidíte bavlnu položenou na papíru, zafixovanou špendlíky, aby se mi látka nepohnula a abych vzor mohla bez komplikací přenést. Aby byl vzor dobře vidět, obtáhla jsem jeho linie na střihovém papíru černou fixou. Také jsem si nakreslila linky, kolmé na sebe a vzdálené 4 cm od kraje, ke kterým jsem vzor umístila (ten rohový).

Aby se mi vzor lépe přenášel, vytvořila jsem si vlastní ligtbox. Využila jsem k tomu průhledný plastový quiltovací stolek, který mám ke své Pfaffce, na něj položila papír se vzorem a s přišpendlenou látkou a pod stoleček položila rozsvícenou lampičku. Díky tomu jsem vzor krásně viděla a mohla přenést na látku.

Vzor samozřejmě na papír nemusíte kreslit celý. U středového vzoru stačí čtvrtina, u rohových pak polovina. Všechny další části jsou zrcadlově převrácené, takže stačí jen otočit papír pod látkou na druhou stranu a přenášíte další část. Musíte si jen nakreslit linky, podle kterých se řídíte. Jak jsem psala výše, u rohových vzorů jsou to linky 4 cm od kraje a linka, která s nimi svírá úhel 45° a prochází rohem, u středového vzoru jsou to kolmice procházející středem.

Jako další krok vezmete silný vatelín, kterým látku podložíte. Je dobré používat takový, který si zachová svou tloušťku a časem nesplaskne. Určitě bych pro tento případ vynechala hlazený vatelín. Naopak jsem využila Flexotherm z Polytexu, který se mi jinak nelíbí a vůbec jsem netušila, na co bych ho mohla použít. Měla jsem ho v gramáži 150 g/m2 a dala jsem ho dvojitě.
Nyní všechny obrysy obšijete vodou rozpustnou nití. Skutečně jen vnější obrysy.

A nyní přichází na řadu ta nejzdlouhavější část celého procesu. Vatelín musíte obstřihnout kolem prošití. A co nejblíže prošití. Je dobré si na obstřižení dát skutečně záležet, protože od toho se pak odvíjí výsledek celé práce. Když necháte kus vatelínu přečuhovat, nebude vzor tak výrazný, protože i vedle něj bude tlustá vrstva. Nehezky hlavně působí přechod z tlusté vrstvy do slabé.
Výsledek po obstřižení vypadá takto (rubová strana).

Nyní si připravíte slabší výztuhu, já jsem použila termolín 180 g/m2 a spodní látku a vytvoříte klasický sendvič. Všechny tři vrstvy spojíte a podle svých představ proquiltujete.
Při quiltování míst, kde je vrstva vatelínu, je potřeba šít spíše uvnitř nakreslených linií, abyste vatelín určitě přichytili. Musíte pamatovat na to, že to první prošití vodou rozpustnou nití zmizí.

Na fotce už vidíte celý sendvič proquiltovaný. Části bez vzoru jsem prošila hustým meandrem.

A teď přichází na řadu sranda s pastelkami. Jak jsem psala, jedná se o pastelky Derwent Inktens

Kdybyste je kupovali, tak dávejte pozor, ať jsou to pastelky Inktens. Ty v sobě mají inkoust, který má být po zaschnutí trvanlivý (budu muset vyzkoušet). Barvy jsou jasné a aktivují se vodou, takže je při jejich nanášení potřeba pracovat s vodou. Buď namočit celou plochu nebo jen část, na kterou chcete kreslit. Když ale namočíte pouze část, dochází k rozpíjení pastelek, proto se na potírání látky používají různá textilní média, která mají tomuto rozpíjení zabránit. Vlastně jde o to, že když namočíte místo, které chcete mít barevné, tak voda nezůstane jen tam ale rozpije se dál do další suché části a s sebou nese barvu. Textilní médium má zabránit tomu, aby se voda a s ní barva roztahovaly tam, kde je nechcete mít. U nás asi žádné textilní médium nedostanete, ale používá se také 100% aloe vera gel, bez barviv či jiných přídavků. Více se ke kreslení na látky dočtete třeba zde (anglicky). 

Já jsem volila cestu jinou, namočila jsem celý quilt. Tím jsem se zbavila modrých čar (zmizely jak mávnutím proutku) a také jsem rozpustila vodou rozpustnou nit. A pak jsem pokračovala v kreslení a patinování. Přiznám se, že než jsem poprvé na quilt, který mi už zabral 2 dny, čmrkla pastelkou, chvíli mi to trvalo. Bála jsem se, že to celé zkazím. Ale předlohou mi bylo toto video, podle kterého jsem chtěla quilt dokreslit. A když to šlo tam, tak co by to nešlo mně. Ve videu uvidíte také postup, jak dělat trapunto, ale ten pro mě nebyl tak zajímavý, ten jsem víceméně znala. Ale ta část, kdy to pán ve videu celé namočí a pokreslí a pak to všechno roztírá, to je to pravé dobrodružství. Když se na to kouknete, tak uvidíte. 

A přesně tak, jak to vidíte na videu, jsem to dělala také. Nejdříve jsem si vymalovala vystouplé části. 

A pak jsem to všechno rozmudlala.

A nakonec jsem ještě vzor jednou dokreslila pastelkou, teď už ovšem opatrněji, abych nepřetahovala. Samozřejmě jsem také doplňovala patinu do části bez vzoru, aby byla tak nějak rovnoměrná. Vždycky jsem to místo počmrkala a rozetřela. Vodu už jsem nedoplňovala, protože jakmile jsem zkusila na jednom místě, které už trochu zasychalo, doplnit vodu, hned voda vytlačila barvu pryč. Takže pozor na to.
Pak už jen výsledek necháte uschnout, olemujete (pokud nevíte jak, tak zde je návod) a je hotovo.
Výsledný quilt má velikost 77 x 40 cm a práce mi zabrala tři dny. Od rána do večera. Nejdéle trvalo odstříhávání vatelínu a samozřejmě prošívání malinkatými meandry.

Quilt by bylo možné použít jako ubrus, ale neměla jsem chuť si představovat, že si na něj někdo bude odkládat kafe. Přece jen mi dal dost práce. Tak jsem na zadní stranu přišila rožky na zavěšení lišty (jak nahoru tak dolů - dole bude lišta quilt zatěžovat a držet rovně) a je přichystaný k pověšení na zeď.

A pokud se vám vzory líbí, tak si je můžete stáhnout pro svoje použití na tomto odkazu. Jen prosím v případě jejich použití a zveřejnění třeba na Facebooku, Instagramu či jinde uveďte zdroj, odkud jste je čerpali. Děkuji.

Hezký den
Jana