Někdy se tak stane, že zákazníci mají zvláštní přání. Jako třeba ušít polštář s buldočkem. Což o to, ušít polštář problém není, ale co ten buldoček? Rozhodla jsem se toto přání pojmout jako výzvu a šla jsem do toho. Co bych nezvládla buldočka, když jsem zvládal koně, no ne? 😉 Neviděli jste mého koně? Tak koukněte sem. On byl ostatně zdrojem nápadu, že by na polštáři mohl být i buldoček. A abych přesně viděla, jak takový buldoček vypadá (zhruba jsem to věděla, protože dcera měla období, kdy je milovala), tak jsem dostala i fotku toho jednoho konkrétního.
Základem polštáře je šedá, ručně barvená látka a buldoček je na něm ztvárněný volným quiltováním černou nití a malbou černou textilní barvou. Samozřejmě, že jsem si musela všechno předem nakreslit na papír. Nejdříve jsem se teda rozhodla, že využiju softwareové vybavení svého počítače a začala jsem ho kreslit v křivkách v Corelu. Postupně jsem ale došla k závěru, že jednodušší to bude na papíru, protože se mi jaksi nedařilo spojit křivky a nechtělo se mi to zrovna studovat. Vytáhla jsem proto střihový papír a buldočka si nakreslila. I když jsem si vzala základ 50 x 50 cm, což měla být výsledná velikost polštáře, buldoček se mi nějak nechtěl zmenšit a pořád jsem ho kreslila většího, než jsem potřebovala. Nakonec jsem se rozhodla, že než předělávat celou kresbu, raději zvětším polštář, abych kolem něj dostala více prostoru. Prostě jsem zvolila jiné řešení, když jedno se mi nedařilo. V takové situaci je nutné k problému přistoupit z jiné strany. 😎
Protože nejsem žádný zdatný kreslíř, trvala mi kresba několik hodin, než jsem chytla správné proporce a hlavně ty fleky. Ale co bylo důležité, přestala jsem při tom vnímat čas. Ponořila jsem se do práce a najednou jsem zjistila, že je půl druhé ráno. Vzpomínám, že takový pocit jsem zažila třeba na kreslení pravou mozkovou hemisférou, kdy jsem také přestala vnímat čas a jen kreslila a snažila se zachytit vše potřebné na papír. A jen tak mimochodem, pokud chcete zvýšit důvěru ve své schopnosti, určitě vám tento kurz doporučuji. Já jsem na něm byla už kdysi dávno a šla jsem tam s myšlenkou, že jsem teda zvědavá, jak mě naučí kreslit (fakt jsem to neuměla) a odcházela jsem s tím, že když budu chtít, tak to opravdu zvládnu. A nejen kreslení, ale cokoliv, co budu opravdu chtít. Že pocit, že něco fakt nedokážu, způsobují jen vzorce usazené v podvědomí, které je potřeba přepsat, nebo na ně nedbat. Poté, co jsem na kurzu nakreslila, jsem jim už fakt nemohla věřit. A v tvůrčí činnosti mi tento kurz po psychické stránce velmi pomohl. Nebýt něj, určitě bych nebyla tam, kde jsem dnes.
Přeji všem krásný den
Jana
