Můj první linoryt

Dost často se stává, že věci které se na počátku jeví jako špatné, zase tak špatné nejsou. Díky takovým věcem můžeme otevřít nové dveře, před kterými jsme dlouho stáli a vstup odkládali, nebo jsme na to prostě jen neměli čas.  Když se mi porouchal stroj, byla jsem naštvaná, protože se zrovna po nějaké době, kdy jsem neměla chuť cokoliv tvořit, dostavila tvůrčí nálada. Proquiltovala jsem díly na taštičku v zelenomodré barvě, se kterou jsem se chtěla účastnit v jedné z dalších fotosoutěží klubu Růžový panter na Fleru. Skončila jsem ale právě tím quiltováním. Dál jsem se kvůli divnému zápachu neodvážila stroj pustit a odvezla ho do opravny. A co teď s časem? Nejdříve jsem nabarvila nové barvy, které jste mohli vidět v minulém článku. Současně s tím jsem dala obarvit kus zelenomodré a už jsem v hlavě střádala nápady, co s tímto kusem látky budu dělat, protože jsem se účasti v soutěži nechtěla vzdát (i když mi přinese jen dobrý pocit).

Kdysi dávno na výstavě kreativních potřeb v Praze jsem si koupila rydla na lino (jsou na dřevo, ale asi to v tomto případě vyjde nastejno). Od té doby stále ležela v krabici s výtvarnými potřebami a trpělivě čekala, až přijde jejich čas. Vedle ležel kus linolea a v prosinci jsem přikoupila další balíček linoleových obdélníčků. Díky tomu, že jsem neměla stroj a přitom jsem měla chuť tvořit, nastala jejich chvíle. Rozhodla jsem se, že konečně udělám linoryt. Nebudu psát, že by byl plánovaný. Neplánovala jsem ho. Jen jsem si na něj postupně nakoupila materiál. Ani quiltovat jsem neplánovala, když jsem si koupila quiltovací stroj. Ani barvit látky jsem neplánovala, když jsem si objednala kurz barvení látek. Vždycky to přišlo tak nějak samo. Něco uvnitř mě vyzývalo "Kup si to!". Nevěděla jsem, k čemu mi to bude. Ale vždycky se objevila vhodná chvíle, kdy smysl těchto věcí vyplul na povrch.

Abych se ale vrátila k podstatě tohoto článku. Rozhodla jsem se, že obarvenou látku ještě ozdobím tiskem. Vzor jsem zatím nevěděla, ale věděla jsem, že ho vyryju na to lino, co už dlouho leží v krabici. Poté, co jsem zkoušela tisknout razítky, které má dcera na papír, jsem zjistila, že vzor nemůže být zase moc jemný, protože se pak barva slévá dohromady.

Plánovaný vzor jsem si nakreslila na papír a potřebovala jsem zjistit, jak bude vypadat, když se natiskne v řadě vedle sebe. Mám v počítači různé programy, ale bohužel s nimi zatím neumím ještě úplně dobře zacházet a toto je nová oblast, kterou bych ráda do budoucna rozvíjela. Využila jsem tedy své programy a metodou pokusu a omylu jsem ve Photoshopu vzor ještě otočila a pak naskládala vede sebe v aplikaci One note, kterou nabízí Windows 10 a ve které se dá také kreslit. Výsledek vypadal takto:

Nákres jsem měla (jak vidíte, tak velmi hrubý), věděla jsem, že v ploše to bude vypadat dobře, tak přišel čas přenést nákres na lino. Chtěla jsem to na lino překreslit od oka, ale zjistila jsem, že to nebude tak jednoduché. Ničím se kreslit nedalo. Ani tužkou, ani pastelkou, ani fixou. Pak mě napadlo papír otočit kresbou k linu, přitisknout ho a přejet přes něj nehtem. A hurá, zjistila jsem, že se vzor takto dá přenést. Stačí ho přetřít třeba lžičkou a otiskne se na linoleum. Pokud byste to zkoušeli, tak pamatujte, že je potřeba vzor na papír kreslit nějakou měkkou tužkou nebo pastelkou. Pak je možné jej bez problémů přenést. A tento způsob přenosu má ještě jednu výhodu. Nemusíte řešit zrcadlové převrácení vzoru, protože otiskem na lino se vám automaticky převrátí sám a když z lina tisknete, máte zpět vzor, který jste si nakreslili. 

Při rytí se tužka maže, tak je dobré vzor zvýraznit permanentním fixem. Já jsem ale hned chtěla tisknout a nevěděla jsem, jestli fix tak rychle zaschne, tak jsem se této vymoženosti vzdala. 

Nyní nastala fáze, na kterou jsem se nejvíce těšila. Šla jsem rýt vzor. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si představovala a rychle jsem také opustila plán rýt ostré a přesné hrany. Určitě je to cvikem, ale také jsou k tomu asi potřeba pořádné nástroje a ne moje sada za stovku, aby člověk mohl rýt přesné hrany. Došlo mi, že tudy cesta v tento moment nevede a vzor jsem pojala více uvolněně. 

Teď přišel okamžik, kdy jsem mohla přenášet vzor na látku. Nachystala jsem si potřeby a pustila se do práce. Barvu jsem si nalila na plastový talířek z Ikea, na nanášení barvy jsem vzala molitanový váleček a místo lisu, kterým se lino přitlačí k látce, aby se barva dobře otiskla, jsem použila dřevěný váleček z nádobíčka mé dcery. Vždycky je lepší se nejprve porozhlédnout doma, než hned běžet do obchodu. 

Nejdříve jsem si zkusila tisk nanečisto, abych zkontrolovala, jestli se netiskne i něco jiného, než chci. Zjistila jsem, že musím ještě na několika místech lino více vydlabat, aby byla celá plocha, která nemá být otisknutá, pod úrovní vzoru. 

Zde jsou pomůcky potřebné na můj linoryt (kromě plastového talířku, ten už se mi do záběru nevešel).

V průběhu tisku doporučuji občas lino umýt, protože ať chcete nebo nechcete, při oddělávání lina z látky dochází k jeho ohybu a na látku se tak mohou otisknout i místa, která tam být nemají. Když už je na linu barvy více a hlavně pokud se nachází v místech, která se tisknout nemají, je dobré barvu opláchnout a teprve poté pokračovat.

A zde už je pár dalších fotek výsledné látky

Tisk je provedený na ručně barvené látce, proto je pod tiskem vidět i jemná batika, která je typickým znakem ručního barvení. 

Dnes jsem dostala zprávu, že stroj je už opravený a já jsem ráda, že jsem šicí pauzu využila k tomu, abych vyzkoušela něco nového. Když se nad tím zamýšlím, tak i moje volné quiltování je vytváření vzorů na látce. Teď jsem jen k dosažení téhož cíle zvolila jinou techniku. Rozhodně to není poslední linoryt. Naopak mě tato technika velice zaujala a není to jediný způsob, jakým bych do budoucna ráda zdobila látky. Existuje ještě spousta možností, jak využít reaktivní barvy k barvení a vzorování látek, takže na několik dalších let mám o zábavu určitě postaráno. 

Hezký večer

Jana

Další barvy do mých zásob

Na konci minulého roku jsem psala, že se mi pokazil stroj. Dala jsem ho do opravy a velice rychle jsem dostala zprávu, že je opravený a můžu si ho vyzvednout. Měla jsem radost, ale nějak nepřišla chuť šít. Když byl stroj v opravě, měla jsem spoustu plánů, co budu dělat bez něj a k čemu se jinak s pocitem "měla bych šít" nedostanu. A najednou byl zase doma a mě opustila chuť jak na šití tak i na to ostatní. Nic ale netrvá věčně a tak se vrátila i chuť do práce, ale ouha, po proquiltování dílů na taštičku jsem cítila, jak se stroj příliš zahřívá a cítila jsem i spálený plast. Při konzultaci se servisem mi bylo doporučeno ho vůbec nezapínat a přivézt znovu do opravy. Stroj je tedy opět v opravě a já jsem zvědavá, jak všechno dopadne. 

Taštičku jsem tedy nemohla dokončit, musela jsem vypustit i účast v Mařeně (kdo neví, může kouknout sem, sem a sem), ale sedět s rukama v klíně mě už nebaví. Proto jsem zalovila ve svých zásobách barev a vytáhla 3 barvy, které jsem ještě nezkoušela. Jedná se o námořnickou fialovou, noční modrou a růžovohnědou. 

Mám už těch barev a odstínů už tolik, že si nejsem jistá, zda mě ještě nějaké dokáží doopravdy nadchnout. U těchto se to nestalo, protože jsou podobné těm, které jsem si míchala sama a modrá je dost podobná námořnické modré a tmavší odstíny jsou takové "montérkové". Ale uvidím, třeba se budou někdy hodit. 

Jako vždy jsem barvila 6 odstínů od nejtmavšího po nejsvětlejší a tady jsou. 

Hezký nedělní večer.

Jana

Quiltování a zentangle

Poslední dobou se velice rozšiřuje nové umění nazývané zentangle. Když jsem na tyto kresby poprvé narazila, velice mě zaujaly, protože se velmi, ale opravdu velmi podobají liniím volného quiltování. A nebyla bych to já, aby mi to hned nezačalo šrotovat v hlavě a nezačala vymýšlet, jak to dostanu na látku. Z těchto kreseb je možné využít mnohé, vždy ale musí být možné udělat vše jedním tahem. Jakmile se někde ve vzoru vyskytuje samostatný prvek oddělený od ostatních, je potřeba ho nějak nahradit nebo doplnit. Prostě a jednoduše, cokoliv jde nakreslit jedním tahem je možné i volně quiltovat.

Nápadů je mnoho, začít jsem někde musela, tak to byla malá kapsička. Vzor, který na ní vidíte, jsem viděla kreslit na videu někde na Facebooku. Video jsem si neuložila, ale způsob kreslení vzoru jsem si uložila do paměti. I když vypadá složitě a člověk se v něm ztrácí, pokud vidíte postup, zjistíte, že to složité vůbec není. Chtěla jsem natočit video s šitím tohoto vzoru, ale když byl k dispozici "kameraman", měla jsem porouchaný stroj a teď, když už mám stroj doma, není zase ten "kameraman". Snad časem, když se souhrou šťastných okolností spojí obě dvě složky dohromady, video natočím. A s ním také pár dalších. Čtyři, které jsem zatím natočila (spirály, bublinky, peří a paisley) najdete na Youtube (klikněte a ikonku Youtube vpravo nahoře a jste tam).

U této taštičky jsem dělala ještě jeden experiment. Nelíbí se mi, že u černých látek jsou po quiltování vidět jemné chloupky z výplně. Už jsem přestala dávat hlazený vatelín, protože po čase používání se skrz látku dostává trochu na vrchní stranu a tam se udělají takové žmolečky. Samozřejmě je stačí odtrhnout, jako když máte žmolky na svetru, ale vadí mi to. Začala jsem dávat spíše termolín, který není takový vatovitý. Ale stejně se na černých látkách ty chloupky objevovaly. Proto jsem mezi vrchní látku a termolín vložila černou netkanou textilii objednanou z Polytexu. No, co k tomu říct. Celá vrchní část taštičky (ta quiltovaná) jaksi ztuhla a vzor není pěkně plastický jako u quiltování bez netkané textilie. I když je pravda, že u tohoto vzoru se to těžko posuzuje, protože je hustý a nemělo u něj vlastně co vystoupit do prostoru. Zdá se mi ale placatější, než by byl bez netkané textilie. Tvrdost jsem vyřešila tím, že jsem do podšívkové části dala slabší výztuhu, než dávám obvykle a tím se se to srovnalo. Nejspíš se po této zkušenosti do budoucna smířím s občasným výskytem bílých chloupků na líci, než abych ztratila měkkost a plastičnost quiltované látky.

Přeji všem hezký večer
Jana

Motýlková deka pro miminko

Už vloni v létě jsem dostala od kamarádky zakázku na deku pro miminko. Sice jsem v té době měla ještě k dispozici domečkovou deku, ale její barvy se neshodovaly s tím, co má ráda budoucí maminka. Termín narození dítěte měl být podle informací konec listopadu. 

Myšlenku na deku jsem nosila v hlavě a nechala volně procházet nápady a snažila se zachytit ten pravý, ten který mě skutečně osloví. Nikdy se nesnažím násilně vymyslet, jak bude budoucí výrobek vypadat. Vždy věřím tomu, že vhodný nápad se včas objeví (pokud to dovolím a nebudu dělat žádné obstrukce). Když mám ještě pocit, že je stále dost času, a jen tak si občas pomyslím "jakpak to asi udělám?", tak většinou nic nepřijde. Ale jakmile se rozhodnu, že už je čas něco vymyslet, protože mám chuť se do věci pustit, začnou přicházet různé představy, které musím učesat, zjistit, jestli jsou vůbec uskutečnitelné, vhodné pro danou věc a nakonec mám v hlavě jasno, jak to bude vypadat. Někdy si návrh kreslím, někdy zůstane jen v hlavě a podle něj pak tvořím. Teď jsem si musela něco nakreslit, protože jsem potřebovala rozpočítat velikost jednotlivých dílů a samozřejmě jsem si musela nakreslit aplikace. Protože je v současné době spousta možností, jak se dostat k obrázkům různých zvířat i čehokoliv jiného, jako základ jsem si na Pinterestu vzala obrysy různých motýlů, které jsem pak upravila podle svých představ. A kytičky jsem využila z domečkové deky. 

Nápad byl na světě, ale stále se mi ještě nechtělo pustit se do práce. V říjnu jsem už naznala, že je čas, protože u miminka člověk nikdy neví, kdy se rozhodne přijít na svět. Jestli vydrží celých devět měsíců, nebo jestli se rozhodne vykouknout dříve. 

Deku jsem dodělala asi v polovině listopadu a pak jsem se dozvěděla, že se má miminko ve skutečnosti narodit až koncem prosince. Díky počáteční chybné informaci se stalo to, co se mi opravdu často nestává - měla jsem výrobek hotový ve velkém časovém předstihu! Protože se ale jednalo o dárek, nemohla jsem fotky zveřejnit, dokud deka nebude předaná. Nyní už je u své nové malé majitelky a mohu ji tedy ukázat i vám.  

Deka je velká cca 110 x 110 cm. Základ tvoří bílá a doplňuje ji růžová a tyrkysová. Nečekejte u mě žádný složitý patchworkový vzor. Z patchworku jsem si opět vybrala mou nejoblíbenější část, což jsou aplikace. Jedná se o raw edge applique, tedy aplikaci, u níž jsou ponechané volné, nezačištěné okraje. Všechny dílky jsou podžehlené zažehlovací pavučinkou na aplikace Vliesofix, nažehlené na své místo na topu deky a přišité. Jak vidíte na detailních fotkách, motýlci jsou přišití dvěma liniemi opakujícím se stehem, zatímco na kytičky jsem zvolila ozdobný smykovací steh (strojový). Top s již našitými aplikacemi jsem podložila hlazeným vatelínem 180g/m2, spodní látkou a ozdobila volným quiltováním bílou bavlněnou nití Triana. 

A tady je deka zezadu.

Hezký den

Jana

Polštář do sady

Před časem jsem zde na blogu uveřejňovala fotky běhounu, který byl určen pro mou maminku. Článek najdete zde. V době, kdy jsem článek uveřejňovala, moje maminka ještě nevěděla, že je běhoun určený pro ni. A moc mě potěšilo, že z běhounu, i když ho viděla jen na fotkách, byla nadšená a prohlásila, že ho chce. Když jsem jí pak řekla, že je skutečně pro ni, tak byla velmi překvapená. Moje maminka je vůbec vděčný příjemce mých výtvorů. Má jich dokonce více než moje dcera a váží si jich natolik, že třeba o polštáře se nemůžeme ani opírat, abychom je nepoškodili :). 

Když se jí běhoun tolik líbil, tak jsme společně naznaly, že by to chtělo ještě polštáře. Aby k sobě všechno pěkně ladilo. Jestliže se ale podíváte sem, kde vidíte doplňky, které už maminka ode mě v obývacím pokoji má, tak zjistíte, že ve skutečnosti běhoun ladí i s nimi. Takto jsem ale měla postaráno o vánoční dárek. Naštěstí jsem zvládla v tomto stylu jen jeden povlak na polštář. Proč naštěstí? Protože jsme zjistily, že je opravdu hodně světlý, a že kdyby takové byly všechny, nemohli bychom se o ně opírat už vůbec. V plánu je tedy náhradní řešení - dva obdélníkové povlaky v béžové barvě, kterou vidíte na zadní straně polštáře a na lemu, a k tomu bílé prošívání. Sama jsem zvědavá, jak to bude vypadat a už se na tu práci moc těším. Dokonce jsem dostala zprávu, že mám opravený šicí stroj, který se mi mezi svátky porouchal a že oprava byla podstatně méně náročná (pro mě to znamená méně finanční náročnosti), než jak to původně vypadalo. Měla jsem trochu obavy, protože mám šicí stroj Pfaff, který ještě patří do skupiny těch dobrých, jenže od doby, kdy jsem ho kupovala, se situace na trhu změnila. Firma Pfaff už nemá zastoupení v České republice, a pokud by prý bylo nutné měnit některé díly stroje a ty už nebyly v zásobách bývalého zástupce Pfaffu, tak by bylo nutné žádat o náhradní díly do Milána. Už jsem si představovala, jak budu nejméně měsíc bez stroje a hledala jsem pro tento čas náplň. Což o to, plánů bylo a je dost, ale ještě jsem je nestačila ani rozjet a stroj budu mít doma. 

Nyní tedy fotky jednoho polštáře a časem k němu snad přibudou dva další obdélníkové v inverzní barevnosti. A protože budou obdélníkové, tak na nich nebude tento středový motiv, ale spíš prošívání typu, jako je na běhounu. Anebo to třeba bude úplně jinak :). To se všechno uvidí, až je budu tvořit. 

Zde vidíte polštář společně s běhounem. A pokud vás zaujal adventní věnec, tak ten je taky látkový, vlastnoručně vyrobený. Kdybyste si chtěli takový věnec pro příští Vánoce vyrobit, tak stručný popis najdete zde. Jsou tam sice především věnce na pověšení, ale stačí zapíchnout stojany na svíčky, místo věšení na zeď ho postavit na stůl, a rázem je na světě adventní věnec, který je trvanlivý a nepadá z něj jehličí. Větvičky na provonění bytu si dávám do vázy s vodou, ve které mi na rozdíl od větviček na adventním věnci vydrží dlouho a nemusím je všude sbírat.

Hezký večer

Jana

Kurz volného quiltování - nové termíny

Vyslyšela jsem přání, aby se konal další kurz volného quiltování v Brně a vypsala jsem další dva termíny.

Nové termíny tedy jsou

8. 4. 2016                          Brno

20. 5. 2016                        Brno

Dále upozorňuji, že se neočekávaně uvolnilo jedno místo teď v lednu - 14. 1. v Opavě. Také jsou ještě volná místa v Praze (25. 2.) a v Pardubicích (11. 3.)

Zdá se to možná brzy, psát na začátku ledna už i o květnovém kurzu, ale třeba dubnový kurz v Opavě je už obsazený. Proto raději upozorňuji už teď, jaké jsou možnosti. :)

Jestliže by vás kurz zajímal, najdete všechny informace zde.

Přeji všem krásné dny a těším se na setkávání na kurzech nebo třeba i někde jinde.

Jana