Příjemný večer všem!

Zná ho asi každý, každý se s ním asi v dětství setkal a řekněme si na rovinu, nebyla to zrovna nejoblíbenější výtvarná technika. Dlouhé hodiny rytí do kousku lina, výsledek v nedohlednu, děti jsou netrpělivé... jenže pak, po hodinách se stalo to kouzlo, když ten rozrýpaný kousek prošel barvou a lisem.
Na tohle všechno jsem myslela předminulou sobotu v chrudimské Galerie Art na vernisáži linorytů výtvarníka, grafika, tiskaře a vynálezce Miloše Slámy.


Řeknu to rovnou - byla jsem okouzlená! Stále mi není jasné, jak se to, co jsem tam viděla, dá vytvořit právě linorytem.


Tolik pokory, trpělivosti, jemnosti a preciznosti.



Možná vás zaujalo to, že je pan Sláma vynálezce. Vymyslel a sestrojil unikátní tiskařský lis.


Pokud budete mít cestu do Chrudimi, v galerii se zastavte. A pokud ne - víc informací i samotných obrázku najdete zde . Tam jsem si vypůjčila i fotku pana Slámy z workshopu, který probíhal před vernisáží.

A Teď ta sranda. V pardubickém divadle právě probíhá Grand festival smíchu. Vybrali jsme si několik představení, první z nich jsme už viděli. Nekorektní skeče v podání Tros Boys, tedy Lukáše Pavláska,  Josefa Poláška a Jakuba Žáčka je prostě... prostě sranda. Tu nekazí ani správně vyšinutý pianista Zdeněk Král. Chcete-li vypnou, bavit se a třeba i chechtat, doporučuji.


Viděli jste v poslední době nějaké divadlo? Pokud se povedlo, budu ráda za typ...

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Vaflový vzor jsem chtěla vyzkoušet dávno. Znáte to, všechno má svůj čas. Je velmi jednoduchý - vlastně kombinace dlouhých a reliéfních sloupků.



Jako poutko jsem použila koženou šňůrku.




Ani já jsem domů nepřišla s prázdnou.


Od Jitušky jsme dostaly krásný zimní relaxační balíček,


Ilonka přinesla každé z nás čaj se jménem a tulipány


a od Věrušky půvabnou keramickou růži.


Shrnuto a podtrženo - hezký večer.

Budu přát sobě i vám všem, aby ty příjemně prožité večery převažovaly.
Mějte se moc krásně!

Vaše Helena

My dvojnožci, i tenhle čtyřnožec. Jednou ho kvůli fotce budu muset asi přilepit k pařezu. Jsou to zbytečnosti, které ho zdržují od zkoumání terénu :o)


Alespoň tedy pár zasněžených háčkovaných stromů - popis na hvězdu se stromy se mi líbil, trochu jsem si upravila a pro jistotu jsem udělala hvězdy dvě - jednu pro kamarádku a jednu pro sebe.



Vánoční dekorace jsou uklizeny, ale zajíčky rozhodně ještě jen tak vytahovat z krabice nehodlám. Třeba se ještě alespoň trochu zimy dočkáme.



Tak mám doma šišky všech druhů - musím si je bránit před Aaronem. Myslí si, že co je z lese, to je jeho :o)
A hyacinty a první tulipány... jako každý leden.

Kotěra nenavrhl, jak už to v té době bývalo, jen budovu samotnou, ale i dveře, parkety, svítidla i nábytek. Ze zařízení se nedochovalo téměř nic, ale majitelům se podařilo shromáždit jedinečnou sbírku nábytku a zařizovacích předmětů, které vznikly v době, kdy byla vila postavena. V pokojích hotelu můžete obdivovat nábytek od takových mistrů, jako byl Gočár, Loos, Janák nebo Jurkovič.


Kdo by odolal kávě v takové restauraci. Musím tedy říct, že prostředí odpovídalo i chování číšníků, servis a jídlo samotné...


Ač jsem myslela, že na sladké nemám po Vánocích ani pomyšlení, neodolala jsem a dobře jsem udělala. Krémový dortík z bílé čokolády, horké višně v griotce a krystalizovaná máta byl skutečně skvostný.


Velmi ochotný byl i recepční, dovolil mi projít chodby hotelu...



A ještě vyběhnutí po pár schodech na letní terasu restaurace.

Tohle miminkovské kimono jste tady už viděli, ale protože na něj slyším chválu (dobře se obléká), upletla jsem ho znovu. Tentokrát jsem volila jemně meruňkovou akrylovou přízi.


Celé kimono se plete v celku, sešívají se jen rukávy a boční švy.



Chtěla jsem dárek doplnit i ramínkem, to se mi podařilo jen díky nákupu nové podprsenky. Všechna co mám doma byla moc velká...



Musím tady ještě dodat, že maminka Rozárky je dcera mé úžasné přítelkyně a zároveň lékařka našeho Aarona. Skvělá lékařka! V den termínu svého porodu ošetřovala s nesmírnou péčí našeho psa (prasklá anální žlázka)... Naše vděčnost je opravdu velká, kdo má doma zvíře - ví!
A na její holčičky budu vždycky koukat se slzou v oku - má kamarádka, jejich babička se jich nedožila a byla by to ta nej babička na celém světě...


A abych nekončila smutně, dovolím se vám na závěr doporučit dva filmy, které jsem v poslední době viděla.
První se jmenuje Dva papežové. Italské reálie a Anthony Hopkins - to mi k nalákání naprosto stačilo. Film je na motivy skutečných událostí, současného papeže hraje naprosto skvěle Jonathan Pryce. Tempo celého snímku je jiné, pomalejší, ale rozhovory obou pánů, ty hluboké myšlenky... Opravdu velká paráda.
The Irshman - Irčan. Robert de Niro v režii Martina Scorseseho v tříhodinové gangsterské klasice. Pro mě jsou oba pánové zárukou kvality.
Jak to máte s filmy vy? Budu ráda, když mi napíšete, co zajímavého jste v poslední době viděli.

Mějte hezké odpoledne a pohodové dny.

Vaše Helena

Trochu se zastavím hned u zimních truhlíků - moje uháčkované zasněžené stromy způsobily hodně legrace. Jen málokdy se kolem nich prošlo bez povšimnutí - ty máš ale hezké kulíšky, houbičky a nevím co ještě, jen ty stromy tam nikdo neviděl. Já sama jsem nakonec uviděla i znak Vysokých Tater :o)



Z kuchyně a jídelny - do červena.








Došlo i na les - Aaron na pařezu hledící do dálky, to je už evergreen, jak pravil Adam. Ale když on jinak po lese lítá jako ďas :o)