Jako každý rok najde snídaňová sada po prababičce uplatnění při jarním dekorování.




A teď ještě pár fotek z víkendu. Bylo opravdu nádherně. Celkem náhodou jsem objevila tenhle skvost - barokní sýpku ve vesnici Sedlíšťka (kousek od Litomyšle).
Stojí na základech gotické tvrze, dochoval se i vodní příkop. Za ní je rozsáhlý hospodářský dvůr. Celý areál je v soukromých rukách, je vidět, že se postupně rekonstruuje. Přístupný není, tak snad kdyby jste jeli kolem a chtěli si tu nádheru prohlédnout přes plot.




A museli jsme taky do lesa. Prostě krása!


Čisté štěstí...



A jestli jste vydrželi až sem, nakonec jeden kulturní typ.
Vše je k přečtení na plakátu vypůjčeném na stránkách divadla, tak jen dodám - úžasné, strhující!
Hodinu a půl pan Kňažko sám na jevišti. Vřele doporučuji!


Mějte se moc hezky!
Vaše Helena

Necháme trochu prochladnout a pak po jednom vmícháme vejce. Přidáme zbylé suroviny - sýr, hořčici, nasekanou cibulku.


Na plech pokrytý pečícím papírem můžeme buď sáčkem nastříkat malé větrníčky, nebo prostě uděláme lžičkou malé kopečky.


Vložíme do trouby rozpálené na 200 stupňů, za dvě tři minutky teplotu snížíme na 190 a guzhero dopečeme. Ještě horké potřeme česnekovým máslem (do 2 lžic rozpuštěného másla rozmačkáme 2 stroužky česneku).


A pak už jen otevřeme to vínko... víc vám radit jistě nemusím :o)


A nebo si je vezmeme do krabičky na výlet. Je přece jaro!
Jeden z těch našich byl na bledulky. Na rozdíl od blogerských kamarádek jsme nejeli do Kostelce nad Orlicí, Áronek přece jen ještě musí trochu trénovat chování v zámeckém parku :o)


Vyjeli jsme do Vršovské olšiny, kterou najdete nedaleko obce Krásné v Železných horách. Od roku 1990 je přírodní památkou. Mezi mnoha prameništi tam v této době uvidíte tisíce bledulí.
Je to opravdu úžasné místo, ticho rušilo jen ptačí pípání a cvrlikání, vlhký lesní vzduch dýchající přicházejícím jarem.... Jen jsme opatrně našlapovali a kochali se...



A ještě něco pro zasmání. V pondělí na procházce v okolí rozhledny Bára jsem narazili i na průlezky pro děti. A tu si Áronek vzpomněl na své hodiny na cvičáku...
PS: na druhém konci je skluzavka...



Mějte krásný den!

Vaše Helena

Základ opět z pleteniny - halenka ze sekáče v krásné barvě a z krásné příze. Chtěla jsem jí rozpárat a přízi použít, bohužel to nešlo. Naštěstí jsem ji nevyhodila...


Dřevěné drobnosti z galanterie - chtěla jsem domeček s jarní zahrádkou... Kytičky jsem původně měla v úmyslu ušít látkové, ale pak jsem na Pinterestu uviděla umotané papírové květy, které mi připomněly pryskyřníky. A bylo rozhodnuto.


Trochu problém byl sehnat vhodné papíry v jemných barvách, nakonec se to snad celkem povedlo...
Růžové ramunculusy  jsem zatím nikde neviděla, a tak věnec doplňují bílé a fialové macešky v truhlíkách.
Foto není, Áronek byl toho názoru, že je třeba hrát si s létacím talířem :o)



Všem vám přeji krásný jarní den!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Hezký páteční večer všem!

Nějak jsem za celý týden nestihla připravit příspěvek. Stejně jako většina z vás jsme si i my užili toho nádherného, skoro jarního počasí. Stihla jsem zlikvidovat zimní truhlíky, zasázet hromadu macešek, omrknou kvetoucí sněženky a klubající se hyacinty a tulipány. A taky byl výlet, vlastně dva.


Našim cílem byla přírodní rezervace Toulovcovy Maštale. Najdete je mezi Litomyšlí a Skutčí. Jedná se uzoučké rokle, které tvoří skalní město. No, spíš městečko.


Celá oblast je tvořena cenomanským pískovce, stará je asi 540 milionů let. Rokle tvoří skutečný labirynt s nespočtem potoků a potůčků, ale nebojte se, cesty jsou dobře značeny. Podle pověsti se zde schovával loupeživý rytíř Toulovec. Nedivím se, schovávaček je tu opravdu hromada.



Auto jsme nechali na návsi v Boru u Skutče. Vybrali jsme si kratší, o to náročnější trasu :o) Z rokle do rokle, přes potoky po kamenech nebo kládách, prostě trochu cross.




Nadšení Aronka nebralo konce. Cesta terénem ho nesmírně bavila (plně využil náhon na všechny čtyři :o)), brod potoky byla novinka přijatá s obrovským nadšením. Na téhle fotce je překvapivě v klidu, uslyšel totiž nějakého dravce.


Na závěr musím říct, že to chce pořádné boty a pak si to moc užijete. Je tam krásně! Jo, a delší cesta je podstatně schůdnější :o)


A teď ty tyčinky. Přesněji grissini. Dlouhé rustikální tyčky jsem poprvé jedla v Itálii, teď už je servírují jako předkrm ve většině italských restaurací i u nás. Mám je moc ráda a tak jsem je dnes upekla. Mooc dobré! A hodně jednoduché!


A pak už jen křoupeme. Buď jen tak, k vínu, nebo si můžeme připravit nějaký dip.  Já jsem udělala bleskovou tapenádu ze zelených oliv (balíček oliv, stroužek česneku, trochu olivového oleje a lístky bazalky - vše prohnat tyčovým mixérem).

V lese jsem teď celkem často, Aronek takové procházky miluje, a materiálu na dekorování tam je dost a dost. Jen si myslí, že to domů nesu jemu na hraní :o)


Ale k nám se už probojovává jaro.


A teď to háčkování. Byla jsem požádána o pár prostírek, barvy byly dané, jinak jsem měla volnou ruku. A vzniklo toto :o)


Použila jsem přízi Cotton, háček č.2




 Snad se budou líbit...


A když jsem mluvila o tom lese - takhle spinká, když se z něj vrátíme :o)
Jednoho to znaví - lítat a honit každý spadlý list, prozkoumat každou větev, ochutnat každou šišku...


Mějte hezké dny, krásný březen!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena