Krásný večer všem!

Ač to letos z mnoha důvodů opravdu nevypadalo, nakonec jsme i my měli dovolenou. A krásnou! To říkám rovnou! Kdo Rhodos navštívil, dá mi jistě za pravdu, že to je překrásný ostrov. Nádherné moře,  slunce, výborné jídlo a víno, pohoda a klid... A spousta míst k vidění. Ostrovem kráčela historie a je to vidět.
Dnes vám vezmu do hlavního města ostrova. Projdeme se po Rhodu.
Ostrov samotný je díky své poloze přirozenou křižovatkou mezi Evropou, Asií a Afrikou, což mu přineslo velkou kulturní a architektonickou různorodost.


Najdete tu památky na helenské období i časy, kdy byl ostrov římskou provincií, své stopy tu nechala Byzanc, křesťané, Židé i Osmané. Na první fotce jsou zbytky gotického kostela Panagia tou Bourgou.




 Významnou kapitolou v dějinách města i celého ostrova je rytířské období. Palác velmistrů vybudovaný řádem johanitů je impozantní i dnes, i když je to vlastně jakási replika zbudovaná na ruinách původního paláce v době italské okupace (1937-1940).



Od něj se dostaneme do Rytířské ulice. Bez lidí nevyfotitelná! Je plná rezidencí, kde přebývali rytíři řádu sv. Jana podle národností.


Hned v sousedství stojí úchvatná budova, nebo spíš areál johanistického špitálu, kde je dnes Archeologické muzeum. Připomíná spíš klášter, už jeho exteriér je opravdu překrásný.




Tohle místo jsem vždycky chtěla moc vidět. Starý přístav Mandraki. Na sloupech tu stojí jelen a laň, erboní zvířata Rhodu. Podle pověsti tu stál Rhodský kolo, jeden ze sedmi divů světa. Rozkročená socha boha Helia, mezi jeho nohama lodě proplouvaly do přístavu. Jen legenda, vědci dokázali, že to nebylo v lidských silách a zmíněná socha stala na kopci nad městem... Ale stejně, krásná představa...


 A tady je připomenutí dalšího období v dějinách - osmanské - Sulejmanova mešita z 16. století. Je jak růžová perla...


 Nechci vás zahltit, fotek mám spoustu a začala bych skákat z jednoho místa na druhé, z jednoho století do druhého. Tak klid, jsme přece na dovolené... Rhodos skýtá i klid a oddech.



Pro dnešek to stačí, dny po dovolené jsou víc než hektické, tak jsem se moc ráda vrátila alespoň ve vzpomínkách...

Dobrou noc a sladké sny!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

A teď k fotkám. Tyhle prostírky jsem dělala na přání. Jsou velmi podobné těm z provázku, které jsem vám už před časem ukazovala. Neprve to měla být sada 4 kousků, nakonec to jsou sady dvě :o)


Provázek už opravdu nemám, a tak jsem hledala přízi s nejpodobnější barvou. Volba padla na Catanii.   Je to velmi kvalitní příze (100% bavlna), háčkuje se z ní moc hezky. Když tedy je...
Došla a já vás tady prosila o pomoc. A taky se mi jí dostalo! Luci, ještě jednou moc děkuji!
Mimochodem, Lucka má moc hezký blog a na její výtvory je radost pohledět http://bylucilo.blogspot.cz


Háček č.2, vzor vlastní, nic světoborného, vlastně jen dlouhé sloupky.


O jejich focení jsem měla jasnou představu. Vřesy v pozinkovaných kyblících, možná pár bílých dýní... Jenže máme v září tropy. Opravdu mi to nevadí, a tak jsou fotky prostě letní...


Mějte se moc hezky, užívejte si krásné počasí!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

jsem vlastně spokojená!

Narodila jsem se milujícím rodičům. Je pravda, že můj život poznamenala a ovlivnila vážná nemoc zjištěná ve třech letech (a teprve, když jsem měla své vlastní děti pochopila jsem, co rodiče zažívali). Jistě i díky jejich přístupu a výchově jsem prožila šťastné dětství a vystudovala jsem více méně to, co jsem chtěla.


A pak jsem potkala Jeho! Velká J je opravdu na místě, pochopitelně jsem prožila i jiné lásky, ale on byl a je mužem mého života. Prožili jsme toho spolu opravdu hodně. Od bezstarostného bytí na letním táboře, kde jsem se poznali, po začátek 90. let, kdy založil vlastní firmu. Byl to velký krok do neznáma, ale vždycky jsem mu věřila, že nás (mě a děti) zabezpečí, že všechno dělá jen pro nás, že co si umane, za tím taky jde a dosáhne toho. Život je opravdu pestrý, chvíle štěstí se střídají s těmi smutnými, pocity euforie střídají dny plné beznaděje a smutku. Zvládli jsme toho spolu opravdu hodně. Postavili jsme dům, stáli jsem při sobě když umřel můj táta a později i manželovi rodiče, vychovali jsme děti... V životě je důležité vědět, že se máte o koho se opřít!


I po těch dlouhých letech stále cítím lásku, stále chceme dělat jeden druhému radost, plnit mu jeho přání a sny. Hodně pracujeme a snažíme se to vyvažovat cestováním, kulturou, prostě vjemy, které nás obohatí a posunou dál.


A moje děti. Moje báječné děti! Terezka a Adam. Jsou dospělí, ale pořád děti. Možná to mámě nepřísluší říkat, ale jsou chytré, inteligentní, se srdcem na pravém místě a s touhou poprat se se životem a něčeho dosáhnout. Jsem na ně opravdu moc pyšná!


Jsem už velká holka, ale stále se učím! Učím se žít přítomností, malými radostmi, kouzlem okamžiků. Už dlouho neříkám až a jednou... žijeme teď a tady.



Dnes je mi padesát. No a co, je to přece jen číslo!

Mějte krásný den!
Helena

PS: svou narozeninovou zpověď jsem doplnila fotkami z jedné prázdninové zastávky v Rychnově nad Kněžnou. Kostel Nejsvětější Trojice a můj milovaný Santini. Je prostě jen krásný, žádnou symboliku prosím nehledejte :o)