Krásné odpoledne všem!

Podzimní prázdniny jsme strávili v Itálii. Měla to být taková poslední vzpomínka na léto... Ale než mi začnete závidět, léto i tam skončilo... Užili jsme si ho první dva dny, pak přišel podzim a odjížděli jsme za šílené bouřky...


Lago di Garda, nebo-li Gradské jezero je největší v Itálii. Na délku měří přes 5O kilomentrů, průměrná hloubka je 136 m, ta maximální je 346 m. Najdete ho na půl cesty mezi Veronou a Brescou.

Od dob Římanů je vyhledávaným místem pro rekreaci a odpočinek. A tak jsem ani my neodolali.
No uznejte, kdybych tvrdila, že jsem byla u moře, málo kdo by si troufl pochybovat...


Fotek mám spoustu, zážitků taky. Byl to báječný odpočinek. Pár dní v ráji.
Dnes vás vezmu do dvou městeček na jižním břehu jezera. První je Desenzano.


Všechna místa, která jsme navštívili, jakoby nabírali dech po letní sezóně. V létě to musí být neuvěřitelný mumraj, my jsme si užívali ten klid.



Už v 1. století před naším letopočtem bylo město letoviskem pro bohaté rodiny z Verony. Alespoň náznak té doby si můžeme užít v archeologickém muzeu Villa Romana.


Ty mozaiky jsou opravdu úchvatné.


Ujeli jsme jen pár kilometrů po pobřeží a jsme v Sirmione. Působivý hrad Rocca Scaligera z 13. století je první, co z městečka uvidíte.


A pak už se jen touláte uličkami, kocháte se a užíváte krásný den.


Když jste znaveni, snadná pomoc, co třeba zmrzlina a kafíčko :o)



Taková místa mě opravdu nabíjí...


Slunce zapadá do jezera, odplul poslední trajekt, den pomalu končí...


No, každá romantika končí, jdu se postavit k žehlícímu prknu :o)
Ale do Itálie se ještě vrátíme, pořád jste ani zdaleka neviděli všechno!

Mějte hezké dny!
Moc vás zdravím!

Vaše Helena

Zvolala jsem  přízi Gabi, v naší galaterii novinka. Jemný, nekousavý mohér s decentním zdobení malými flitříky. Líbila se mi na první pohled.


Jehlice jsou doporučené č. 5, já dala 5,5, dost utahuji. Pletla jsem lícový žerzejem.


Plete se z ní hezky, za 3 večery byla šála dostatečně dlouhá. Spotřeba 2 klubka a kousek.


Ale ještě něco to chtělo. Nebyla bych to já, abych nevzala do ruky háček a okraj vyzdobila jednoduchou krajkou.


Všem vám přeji pohodový zbytek neděle a ať vám jdou všechny povinnosti nastávajícího týdne tak hladce, jako pletení toho nákrčníku.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Hezkou středu všem!

Poslední zářijový víkend jsem si splnila jedno ze svých cestovatelských přání. Nikdy jsem totiž nebyla v Berlíně. Protože se blíží podzimní prázdniny, třeba se někomu bude typ na výlet hodit.
A začneme třeba tady, na rozsáhlém náměstí před Státní operou (Staatsoper).


Mají tam úžasné lampy...


Berlín je metropole se vším, co k ní patří. Široké bulváry, krásná náměstíčka a zákoutí, perfektní pořádek, spousta zeleně a stromů, skvělý systém městské dopravy. Velmi mě zaujala propojenost historických budov (nebo toho, co z nich zbylo) s moderní architekturou.



A to už přicházíme k Muzejnímu ostrovu (Museumsinsel).


Je to komplex pěti muzeí, který byl roku 1999 zahrnut do seznamu světového kulturního dědictví Unesco. Budovat se začal ve 20. letech 19. století a dokončen byl za sto let. Druhá světová válka zničila 70 % celého komplexu, nicméně exponáty se většinou zachovaly díky pečlivému ukrytí.


A pokračujeme dál, třeba do ulice Pod Lipami (Unter den Linden). Je jednou z nejznámějších a nejstarších ulic v Berlíně. V 17. století tam nechal pruský král Fridrich Vilém I. vysadit 1000 lip a 1000 ořešáků. Ořešáky vymřely a lípy daly později ulici název.


Je zde mnoho významných budov, například Humboldtova universita (Humbold - Universtat zu Berlin), která byla v roce 1810 založena, budete překvapeny :o) pruským školským reformátorem a jazykovědcem  Wilhelmem von Humboldtem.



A zase lampa - nemůžu si pomoct, jsou tak krásné....


A jsme u Brandenburské brány. Byla postavena na konci 18. století. Je dílem stavitele Carla Gottharda Langhase, vzorem byla Akropole v Athénách. Rozměry jsou vskutku monumentální - šířka 65,5 m, výška 26 metrů...


Řecká bohyně vítězství Viktorie, která řídí vůz tažený koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království.
Když Napoleon Berlín v roce 1806 dobyl, odvezl sousoší do Paříže, kde bylo až do roku 1814..

A teď něco z moderní historie. Snad nejznámější hraniční přechod z doby studené války - Checkpoint Charlie. Zahrál si v několika filmech, James Bond ho přešel s šarmem a elegancí, narozdíl od obyvatel Berlína...
A dnes, kdyby jste nevěděli, že ho chcete najít, možná by jste ho minuli...


V blízkosti je malé muzeum, taková venkovní expozice, velké fotky ukazují nejen Berlín, ale i další postsocialistická města v průběhu povstání. Takové připomenutí a uctění všech těch, kterým se nepodařilo Berlínskou zeď překročit.




 .
Tak, to je konec toulání po Berlíně. Nachodili jsme toho opravdu hodně... Ale bylo to hezké "pochodování".

Moc vás všechny zdravím a přeju hezké podzimní dny!

Vaše Helena

Než první mrazík sešlehne letošní bazalku, které se letos báječně dařilo, udělal jsme pesto, něco nasušila a díky Dittě   http://simplcookblog.blogspot.cz/ jsem jí i naládovala do mrazáku. Zbylo dost i na bylinkový olej. jak ho dělám si můžete přečíst tady  http://helenshomehelensworld.blogspot.cz/2010/10/bylinkovy-olej.html


Posbírala jsem odvahu  a uvařila svoji první dýňovou polévku. S velkým úspěchem a tak jsem šla ještě dál a vyzkoušela jeden super jednoduchý recept pro milovníky dýní.

Pečená dýně s gorgonzolou a ořechy

Dýni pokrájíme na malé kousky, pokapeme olivovým olejem, ochutíme rozmarýnem nebo tymiánem a pečeme na 220 stupňů asi 20 minut.


Na upečenou dýni dáme kousky sýra a jádra vlašských ořechů. Chce to ještě asi 5 minut v troubě a je hotovo.


Solit a pepřit doporučuji až na talíři, sýr bývá docela ostrý.
Bez práce máte podzimní, teplý předkrm nebo bezmasou večeři.


A ještě taková maličkost na závěr. Prohlížela jsem si nějaké zahraniční blogy a narazila jsem na úžasné látkové obháčkované cedulky. A tak mě napadlo, že by se dal obháčkovat třeba i karton .o)



Určitě by jste někde našly sofistikovanější návod, já je musela mít hned:
rozstříhala jsem krabičku od svíček Ikea, špikovací jehlou napíchala po obvodu dírky a pak už stačí jen klubko a háček. Tady si opravdu vystačíte s krátkými sloupky.

Na věnec jsem je lepila tavnou pistolí. Poslední parádou je stuha skořicové barvy.


Barvu dýní jsem docela trefila, skoro jako barva fasády, že :o)

Vyšila jsem dýni na režnou látku a ušila malý polštářek.


Dárek doplnily dvě háčkované tykvičky.


Jinak má své místo na polici v jídelně.


A tohle parádní zavazadlo a kytička. Taštička byla plná voňavým mýdel a perfektně se hodí k obkladům naší koupelny :o)
Blanka mi udělala velkou radost!