bye, bye, PFF

Letošní Prague Food Festival máme za sebou. Dojmy jsou dosti rozpačité, protože během posledních dvou, možná i tří let se festival dobrého jídla dostal do kategorie masové akce. Nic na tom nemění, že bylo vybráno pěkné prostředí Královské zahrady u Letohrádku královny Anny, kde se zdálo, že bude dosti místa pro návštěvníky. Opak byl pravdou. Takové davy lidí na pár chodnících (na trávníky byl vstup zakázán) se logicky nemohly pořádně vejít. Nejhorší situace byla v místech, kde z každé strany chodníku byl stánek. V takovém místě bylo prakticky nemožné projít. Lavičky by se daly spočítat na prstech jedné ruky, místa kamenných zídek byla obehnána barevnou páskou "VSTUP SE ZAPOVÍDÁ" a stolků, kde by si člověk mohl položit talíř a sníst si vybrané jídlo, bylo snad ještě méně než laviček.

sobota, pár minut po otevření

Na festival jsme šli v sobotu od 12 hodin (to se otvíralo) a víceméně všechny fotky jsem udělala během následující půl druhé hodiny. Pak už se mi přes ty davy lidí ani nechtělo moc fotit. Divím se, že jsem ten foťák v některé z tlačenic neztratila. Ještě jsme měli štěstí, že jsme si stačili odskočit na toaletu v této době, protože později už to bylo prakticky nemožné. Fronty na toalety byly snad delší než na jídlo.
Nutno ještě podotknout, že se mi letos přišel lepší výběr jídel. Loni jsme dost dlouho bloumali sem a tam a nějak si nemohli vybrat. Ale ty ceny! Už loni jsme si říkali, že to je těžce předražené, tak letos to bylo tuplem drahé. U některých restaurací byl poměr cena - výkon hodně nevyvážený ve prospěch ceny, běžně se říká, že cena byla nestydatá. U pár restaurací byl tento poměr celkem vyvážený a vždy to jídlo bylo moc dobré.  No, a počasí se taky vydařilo.

francouzský zelný koláč k obědu, večeři, nebo jen tak

Moje povědomí o zpracování zelí není nijak veliké. Připravuje se jako příloha k čuníkovi nebo k některému domácímu opeřenci, někdo do zelných listů balí maso a pak ho upeče a někde se z něj dělá i štrůdl.
Já jsem v kuchařkách od Joanne Harris (zmínila jsem se o nich v mém prvním příspěvku prolog) objevila zelný koláč z francouzského regionu Auvergne. Teď jsem se konečně dočkala letošního zelí a hned recept vyzkoušela.

jarní klasika z rebarbory

Miluji koláče z rebarbory a je jedno, zda je to typ, který má těsto vespod, nebo typ s těstem navrch. Říká se, že po Sv. Janu (24. 6. ) by se koláče, ale i jiná jídla z rebarbory, měly jíst s notnou dávkou mléčných výrobků, protože rebarbora začíná mít v sobě velké množství kyseliny šťavelové (ta je ve všem ovoci a způsobuje jeho kyselost). Tento problém s koláčem se dá řešit tak, že pod rebarboru dáme ochucený tvaroh a na něj nakrájenou rebarboru, ale o tomto koláči až příště.

horká čokoláda pro tři

Zapomeňte na "zaručeně vynikající" rozpustné čokolády typu: přidej horké mléko a vypij! Většina těchto horkých čokolád je přeslazený, chuť čokolády postrádající nápoj. Hustotu (pokud si na to drink hraje) nahradí škrob, takže nakonec toho cukru do sebe dostanete ještě více, než je inzerováno na výrobku.

domácí játrová paštika

Po čem chutná játrová paštika? No, přeci po játrech!

U těch kupovaných si někdy nejsem moc jistá, po čem vlastně chutnají.

Když dostaneme chuť na tuto dobrotu, a když nezapomenu koupit kuřecí játra, je tahle domácí dobrota hotova za chvilku. Opět nic složitého, naopak velmi jednoduchého. Jednu vadu to přeci jenom má. Játra se namáčejí den předem v mléce.
Paštika se dá servírovat jako předkrm třeba při slavnostní rodinné sešlosti, nebo s čerstvým pečivem jako jednoduchá večeře ve všední den.