A to jako dooost.
Drobné odchylky na vzhledu pouze podtrhují indvidualitu, já vím, ale tohle už je vážně moc.
Rozhodla jsem se to řešit.
Popravdě, řešila jsem to už jednou, když byly Šušu dva roky. Už tehdy bylo v jejích Little blue lamb prvních botičkách znát, že se jí nožky divně vtáčejí dovnitř, a ani její vývoj po fyziologické stránce nebyl tak úplně učebnicový. Půl roku jsme cvičily, poctivě docházely na rehabilitace, ovšem Šušu v tomto vývojovém období zajímaly spíš plakáty přilepené na zdi, zrcadlová stěna a obuv ostatních rehabilitujících. Nakonec jsme se s rehabilitační sestrou usnesly, že určitým řešením by bylo tejpování, které by i bez vůle šmajdy mohlo přinést určitý efekt, a potřásly si rukou s doporučením, že by bylo dobré v aktivní rehabilitaci pokračovat, až budou Šušu tak tři roky.
V prosinci jí byly čtyři, nějak to uteklo, ups...
Mám spoustu výmluv, jakou byste chtěli slyšet?
Naštěstí něco tam nahoře ví, že jsem někdy pěknej lajdák, a sem tam mi nějakého mého kostlivce naservíruje na zlatém podnose tak, že už to prostě nejde odmítnout.
Fotila jsem fotky na web pro ordinaci fyzioterapie Fyzioreha v Písku, kde se mimo jiné věnují objektivizaci plochých nohou, vyšetření systémem Podocam, poradenství ve výběru vhodné obuvi a tvarování individuálních stélek do bot značky Formthotics.
Hned, jak mi z té náhodičky odjel mráz ze zad, objednala jsem Šušu na vstupní vyšetření.
Bylo to rychlé, přesné, bezbolestné, efektní a díky smlouvě s naší obvodní lékařkou na předpis.
Výsledek vyšetření mě nepřekvapil. Překvapilo mě, že čas na nápravu máme jen do té doby, než vypadnou mléčné zuby.
Pravidelně docházíme na kontroly, vyfasovaly jsme sestavu cviků, vyhodily jsme skoro všechny boty (o tom zase příště:)), asi nás neminou vložky.
A já pevně doufám, že Šušu budou v dospělosti bolet záda z úplně jinýho důvodu, než jsou křivý nohy!
Pokračování příště...
Lucky photo
