Do posledního kousíčku

 Na úvod úvaha o knížkách a samoucích. V jedné skupině na Facebooku jsem odpovídala na dotaz na knihy o patchworku. Paní se moc omlouvala, že je samouk a hledala nějakou literaturu. Pod mou odpovědí málokdo doporučil knihy. Videa, kurzy a dokonce názor, že nejlepší je šít něco, co někdo šil ve skupině. Já sama jsem samouk, který nikdy nebyl na kurzu, videa bylo to poslední, podle čeho jsem se učila. Vzala jsem je na milost až když jsem si začala hledat quiltování na šlapacím stroji. A ta byla v té době dvě, tři, takže i na to jsem si musela přijít sama. Nezavrhuji žádnou formu. Na případné kurzy bych doporučila dobře vybírat lektorku. Rozhodně ne takovou, která se bude prezentovat fotkami staženými z internetu. Chtěla jsem se dnes především zastat knížek. Knížka je vždy dobrý pomocník. Takový klidný a stálý pomocník. Pomocník, po kterém mohu jednoduše sáhnout i když zrovna nechci šít, ale jen se kouknout, jestli tam mezi řádky ještě něco nenajdu. Třeba proto, že už mám nějaké zkušenosti a ledacos pochopím jinak a k něčemu si najdu svoji vlastní cestu. A samouk není ten, kdo neumí, ale ten, kdo má chuť zkoušet a hledat třeba nové způsoby.

Svoji cestu si hledám i v recyklování. Deku, kterou jsem měla opravit jsem přetvořila do nové podoby, ale co z deky zůstalo sem se snažila nějak využít. Látku ze zadní strany původní deky jsem chtěla znovu použít na deku novou. Nebyla jsem dostatečně trpělivá při párání a tak se mi nakonec na několika místech natrhla. Jak jsem psala, stále se učím, takže taky zkušenost. Co se zachovalo, jsem tedy využila jinak. Stále mám kanafasové zbytky, které jsem kdysi koupila a když jsem je začala zpracovávat, tak se mi namnožily, protože jsem nějaké ještě dostala. Prostírání jsem měla vymyšlené už dlouho, dokonce ušitý prototyp. A teď byl i důvod prostírání konečně ušít a na zadní stranu použít látku z deky.  Už také vím jak naložím s posledním kouskem zbývající látky.

Výplň Termolín 140g, prošívala jsem podobným způsobem jako deku, tedy nepravidelně. Použila jsem malířskou krycí pásku ke značení. 

I přes to, jaký jsem napsala úvod, tak jsem natočila dvě nová videa, která jsem zveřejnila na svém YouTube kanálu. Lemování dvojitým proužkem jsem znovu natočila a už jsem ho tady ukazovala, nyní jsem natočila nové video o lemování jednoduchým proužkem, dříve bylo rozdělené na tři části. Napojení je podobné jako u dvojitého proužku a považuji to za nejjednodušší způsob. Já jsem si ho kdysi vymyslela, protože mi nevyhovovalo vyměřování nebo značení. Šikmo odšité rohy nejsou žádnou novinkou a viděla jsme je třeba v knize Svěží patchwork. 

Vše, co jsem zveřejnila o lemování je na jednou místě TADY.

Další video je o zapošívání. Zase to není žádná novinka. Variantu zapošití volného quiltování s jehlou pro špatně vidící je možné vidět na videu u Amy Johnson. Natočila jsem možnost bez kupování speciálních pomůcek. Já jsem jehly pro špatně vidící vyzkoušela, mám poslední. Nutné nejsou a určitě už další nebudu kupovat, protože to chce jen trochu cviku a vystačím si s tím, co mám doma. Pomocí očka nitě se dají vtáhnout do látky i mnohem kratší konce než zvládne speciální jehla. Já jsem natáčela prošívání s obyčejnou patkou, protože takto to dělám i při rovném šití a vlastně kdykoliv, kdy potřebuji opravdu úhledné zakončení. 

Pokud se videa nezobrazují, tak jsou  TADY  a druhé video ZDE.

Ještě kuk do dílny. 

Krásně zasněžené dny přeji. jamala

Čárková a taky #mojezimnideka

Čárková deka je kostlivec z roku 2016. Tenkrát mi kamaráda poslala obrázek detailu prošívání (které jsem i na dece použila) a já jsem v rámci zpracovávání kanafasových zbytků ušila top s čárkami. No neuměla jsem v té době moc na rámu a ukousla jsem si opravdu velké sousto.  Neuměla jsem ani vyřešit dokončení, protože jsem měla tenkrát tak křivé trubky (ty jsme nakonec na rámu nahradili za jiné), že jsem nebyla schopná deku dodělat. Dodělala jsem ji až letos na jaře. Sedla jsem s dekou k šlapáku a deku dodělala pod strojem. Došívala jsem klikatou čáru a piány. Včera jsem ji olemovala a poputuje na jednu charitativní akci. Má spoustu quilterských chyb, ale líbí se mi a jsem ráda, že jsem takovou deku v rámci zpracování kanafasových zbytků ušila. Protože kanafas je látka s vyšší gramáží, tak na deku je super v kombinacích s nějakým jednobarevným plátnem. 

Našla jsem i staré fotky z doby, kdy jsem deku šila.

A tramtadadá... vyhlášení zimního barvicího projektu.

Traduje se, že přírodní barvení je sezonní záležitost. Já to mám nějaké obrácené. když přírodní barvířky končí, já začínám. Vím proč. Protože v létě se netopí a mně vyhovuje čmuchtat si ty barvy na rozpálených kamnech. Takže letos si přes zimu udělám projekt zimního barvení a samozřejmě ušiju deku. 

Začátek projektu jsem stanovila na 1. listopadu. To už se bude topit a já se pustím do projektu. Tentokrát to tedy nebude odpad z kuchyně, ale budu barvit tím, co přes zimu najdu. Počítám především se žaludy a šiškami olše. Olše bude asi vůbec ta hlavní surovina a žaludy budou jen na doplnění, případně ztmavení jako zdroj taninů. Tentokrát použiji i kamenec, ale jen v malém množství. A jako loni platí, že žádná chemická mořidla ani nic běžně nedostupného, co by se muselo objednávat přes internet. 

Zelená se mi asi z těch zimních surovin nepodaří, ale takto barví Třapatka srstnatá. Zelenou barvu příroda dává nerada. Raději se jí zdobí, ale dostat zelenou barvu na látku je poměrně obtížné. Třapatka to umí krásně. Opět tady platí, že ta barva je mnohem krásnější. Na fotce vychází nějak moc šedá. 

Krásný podzim přeji. A protože u nás začíná akce okno v dílně, tak nevím, jak to bude se šitím. Možná ještě něco stihnu, možná budu šít v ložnici a možná uteču do lesa na ty žaludy. To se uvidí. Jana.

Scrapový příspěvek

Scrapový, protože v tomto příspěvku budou jen různé ústřižky z posledních dnů. Deku jsem dokončila, ale ukážu až po předání a tak zatím pár kanafasových kousků. Černobílý z minulého příspěvku jsem odložila. Vychází to moc barevné a tak od původního projektu, který mne inspiroval, se asi odkloním a už doplním jen šedou. Zatím nevím jak. Krabice s kanafasem jsou stále na dílně a já se rozhodla šít domečky. Domečky jsem chtěla šít už dávno, jen jsem neměla jasno v jaké podobě. Dnešní den je prvním dnem, kdy se začínají šít domečky s Monikou Kolejovou. Návod lze koupit TADY. Sampler je to krásný, ale já ho šít nebudu. Já si svoje domečky budu šít z kanafasu. Jen jednoduché, protože si myslím, že to takhle kanafasu sluší a protože mám ráda jednoduché šití. Spojení domečků a kanafasu má pro mne význam domova. Místa, kde žiju.

Šiju z kanafasových zbytků, tak rovnou řežu ještě malé kousky na další projekt.
Rozměry se švy: Stříška 4,5 x 2,5 inch. Čtverec na odšití trojúhelníku  2,5 x 2,5 inch. 4,5 x 4 inch stěny domečku. Na čtverečky pro nine patch řežu  1 3/4 inch.

Dalším dílkem mého scrapu jsou ponožky. V poslední době jsem jich nějak moc prochodila, tak musím nějaké přidělat.

Zpracování panelů vytvořených šablonami a barvami ve spreji. Nedělala jsem je já, jen jsem ušila nákupky.

Malinko jsem i barvila. Šeříkem. Opravdu jen kousek. Barva je světle zelená.

Louka na Barvínku.

Když scrap, tak výjimečně kuk do kuchyně. Zase jsem vyráběla vosk na ruce. Syn si ho pochvaluje, má citlivou kůži. Ustálila jsem se na poměru 3:2:1 Včelí vosk (olivový vosk): bambucké máslo : kokosivý olej (panenský olej). Rozpouštím ve vodní lázni a na formování používám obal od čajové svíčky. Po ztuhnutí jde dobře vyklopit a tvar je ideální. O vosku jsem psala v minulých příspěvcích.

 Nepovažuji se za odborníka v kuchyni, právě naopak. Nebudu ani tvrdit, že kdo zkusil chleba z kvásku, nebude chtít jiný. Je to pro mne prostě jen pohodlné. Kdo se bojí pečení z kvásku, tak vůbec nemusí. Ani se nemusíte bát, že se musí péct často. Jsme jen dva a někdy musím oddělávat kvásek do dvou sklenic. Používám ho i na zahuštění zeleniny, na bramboráky. Žitným kváskem  rozkvasím třeba i takové jogurtové bulky z polohrubé mouky. Kvásek mám velmi starý, ještě po mamince.

Přeji krásné dny. Jana

Bez názvu...

Dnes toho mám zase trochu víc. Už před delší dobou - hodně delší, jsem slíbila ušít prostírání. Pořadavek na prostírání s kapsou na příbor. No nešlo mi to nějak pořád vymyslet. Nakonec jsme se domluvily na obdobě prostírání, které jsem už dělala. Druhé jsem udělala už bez kapsy. Využila jsem zbytky, které jsem dostala a které byly určené k sešití technikou seminole, tak jsem je tak i sešila. Prošívala jsem s kráčející patkou a s pomocí malířské krycí pásky. Protože moje stroje nemají hladký povrch a při takovém prošívání je to znát, používám quiltovací podložku s větším otvorem pro podavače.

Toto je prošívání s kapsou. Podobné jsem dělala. Na přání je kytička na kapsičce.  Prošívala jsem vzorem, který zveřejnila Christina Cameli na svém Instagramu. Samozřejmě rubová strana vynikne díky jednobarevnému plátnu a mohly by tak klidně být prošité jednoduché jednobarevné prostírky.

 Podle Christiny Cameli a její knihy Step-by-step Texture Quilting prošívám i další svůj projekt - deku. Protože jsem měla hodně zablokované rameno, tak jsem vymýšlela, jak deku prošívat, abych ji pod strojem protahovala jen jednou. Pro začátečníky je asi vhodnější postup prošít s kráčející patkou a pak quiltovat lístky. Na videu ukazuji, že je možné pracovat i bez pravítka, ale tady je hodně důležité učit se umění quiltování bez otáčení práce. S malou prostírkou lze otáčet, ale s dekou to jednoduché není. Takže do všech směrů i po diagonále, pak to má smysl. Vše co vím o quiltování najdete TADY.

 Ještě jsem se opět vrátila ke kanafasu a nakousla další projekt. Šiju z kanafasových zbytků, které jsem kdysi koupila. Zjistila jsem, že mám i větší kousky, tak nakonec využiji techniku bez odpadu, takže malé půlené čtverce nebudou. Ale mám už pro ně využití.  Více o něm napíšu příště, zatím jen obrázky.

Na závěr něco, co je poznamenané slzami na klávesnici. Milá Mili, už nejsem takové hovado a nenosím háčkování v odrbané papundeklové krabici, ale pěkně jsem si ji potáhla látkou.
RIP Mines

Pokud možno, přeji krásné dny. Jana

Už to kvete i u nás

Kdo byl na výstavě v Dubči, tak si možná ode mne odnesl podkafíčko. Dostala jsem podobné s knížkou od Lori Kennedy. A protože mi udělalo velkou radost, řekla jsem si, že takovou radost budu rozdávat dál. A protože jsem si roztáhla perlovky po babičce a to i odstínované, tak jsem je dělala technikou Bobbin Work. Silnější nit se dává jako spodní do cívkového pouzdra a nahoře se používá nit obyčejná. Vzor se pak tvoří dole. Na nové stroje se dají koupit i speciální cívková pouzdra. Já používám pouzdro povolené a utahuji horní nit. Mám cívková pouzdra dvě, protože není moc dobré kroutit často šroubkem spodního napětí. Do cívkového pouzdra tak jde dát nejen bavlnka nebo perlovka, ale také látací nit na ponožky, stužka nebo kovové nitě, které se v horním navlečení trhají.

Do podkafíček jsem dala tenký vatelín, který je nažehlovací a jen jsem je obstřihla nůžkami. Asi by šel stejně dobře použít i Sakon. 

Drobnost, která jako dárek potěší. A troufám si říct, že potěší i při tvoření, bavilo. 

 A varianta s látací přízí:

 Když jsem se koukla na zahrádce na tulipány, tak jsem si tu krásu musela zakonzervovat. Opět Bobbin Work a perlovky a kanafas. Prostírání je ušité z obyčejného batikového tisku a šila jsem jen na otočení. Výplň je Termolín 60. Já šila sice jako volné quiltování, ale docela dobře by to šlo dělat i s normální patkou. A stejným způsobem půjdou vymyslet i nějaká podkafíčka. Ale to zase příště.

Probouzí se i naše kořenová čistička:

Krásné jaro přeji. Jana