Poslední příspěvek 2020

 Nedávno jsem četla nějaké rady o tom, jak často psát blog. Aby to nebylo moc zřídka, ani ne moc často. Neplánuji, kdy budu psát příspěvek. Kdysi jsem psala pravidelně jednou z týden. Píšu, když mám materiál a chuť. Dnes důvod mám. Chtěla bych všem poděkovat z přízeň, za milé komentáře a popřát všechno NEJ do nového roku. Splněné sny a spoustu času na tvoření.

Tento rok byl pro mne v mém tvoření hledající a ujišťující. Na letošní poslední dokončené dece to nějak popíšu. Hledala se hodně v quiltování. Možná Vám nebude prošití této deky připadat nijak výjimečné, ale pro mne důležité. Když jsem si ho vymyslela, tak jsem se bála, že deku pokazím. Jsem spokojená, že prošití vyšlo tak, jak jsem si představovala. Nebude to naposledy, kdy jsem takovou kombinaci použila. Jen rovné čáry a vlnky, nepravidelně vzdálené od sebe. Já jsem šila volným quiltem a s pravítky, ale některé stroje vlnkový nebo podobný vzor mají a dá se šít s klasickou patkou s pomocí malířské krycí pásky. 
Deka samotná vznikla ze starší deky, kterou mi kamarádka přinesla na opravu. Zachránila jsem bloky, které se nerozpadly, z deky jsem je vystřihla a sešila je s vloženým sashingem. Zvolila jsem neutrální světlou, aby se čtverci splynula do kompaktního celku. Ušila jsem tedy deku novou, ale chtěla jsem, aby tu starou připomínala co nejvíce. Řešení radikální, ale za dané situace bylo asi nejlepší.
Ta práce na dece mě hodně bavila a dá se zařadit mezi recyklační počiny. Ujistila jsem se tedy, že chci příští rok pokračovat v recyklacích. Recyklovat a šít vzpomínkové deky v dílně na strojích, které by často už svůj šicí život neměly.  

Zadní strana je látka z Bellusu. Šířka přes 160 cm je ideální na klasickou deku. Materiál je pevný a hustě tkaný, ale přitom deka zůstala měkká.

Košile s příměsí polyesteru se zcela rozpadla. Jednalo se o více jak třetinu bloků v dece. Nedalo se odhadnou jak moc jsou ostatní bloky poškozené a jestli ještě něco vydrží. Bloky jsem z deky opatrně vystříhala a zkoušela jsem jestli vůbec vydrží, když je trochu napnu.

Nákupky a recyklace kalhot. Hnědá maskáčová taška podšitá není, modrou jsem podšila zbytkem staré, vyšisované látky. Na obou taškách jsem použila velmi jednoduchý způsob odšití rohů v jednom kroku se sešitím bočního švu. Návod TADY.

Ze zbytků vlny jsem háčkovala taštičky na mobil. Zapomněla jsem je vyfotit, tak tady je alespoň jedna pracovní fotka jednoho typu. Háčkovala jsem z více přízí a ucho je jen řetízek s pevným okem.

Ujistila jsem se také, že chci dál barvit přírodninami. Takže přírodní barvení a #mojezimnídeka. Čím jsem barvila, to je vidět na fotce. Jsou tam i jiné rostliny, ale toto jsou ty, které budou na dece ty hlavní. Zimní barvení mne baví. Využívám teplo na kamnech a nějak víc si to užívám. 

Na konec roku nesmí chybět moje holky. Obě jsou to stařenky se svými nemocemi. Vendulka měla těžký rok, ale já věřím, že si to spolu budeme v Dílně ještě dlouho takhle krásně užívat. Mějte se v novém roce krásně. Jana

Čárková a taky #mojezimnideka

Čárková deka je kostlivec z roku 2016. Tenkrát mi kamaráda poslala obrázek detailu prošívání (které jsem i na dece použila) a já jsem v rámci zpracovávání kanafasových zbytků ušila top s čárkami. No neuměla jsem v té době moc na rámu a ukousla jsem si opravdu velké sousto.  Neuměla jsem ani vyřešit dokončení, protože jsem měla tenkrát tak křivé trubky (ty jsme nakonec na rámu nahradili za jiné), že jsem nebyla schopná deku dodělat. Dodělala jsem ji až letos na jaře. Sedla jsem s dekou k šlapáku a deku dodělala pod strojem. Došívala jsem klikatou čáru a piány. Včera jsem ji olemovala a poputuje na jednu charitativní akci. Má spoustu quilterských chyb, ale líbí se mi a jsem ráda, že jsem takovou deku v rámci zpracování kanafasových zbytků ušila. Protože kanafas je látka s vyšší gramáží, tak na deku je super v kombinacích s nějakým jednobarevným plátnem. 

Našla jsem i staré fotky z doby, kdy jsem deku šila.

A tramtadadá... vyhlášení zimního barvicího projektu.

Traduje se, že přírodní barvení je sezonní záležitost. Já to mám nějaké obrácené. když přírodní barvířky končí, já začínám. Vím proč. Protože v létě se netopí a mně vyhovuje čmuchtat si ty barvy na rozpálených kamnech. Takže letos si přes zimu udělám projekt zimního barvení a samozřejmě ušiju deku. 

Začátek projektu jsem stanovila na 1. listopadu. To už se bude topit a já se pustím do projektu. Tentokrát to tedy nebude odpad z kuchyně, ale budu barvit tím, co přes zimu najdu. Počítám především se žaludy a šiškami olše. Olše bude asi vůbec ta hlavní surovina a žaludy budou jen na doplnění, případně ztmavení jako zdroj taninů. Tentokrát použiji i kamenec, ale jen v malém množství. A jako loni platí, že žádná chemická mořidla ani nic běžně nedostupného, co by se muselo objednávat přes internet. 

Zelená se mi asi z těch zimních surovin nepodaří, ale takto barví Třapatka srstnatá. Zelenou barvu příroda dává nerada. Raději se jí zdobí, ale dostat zelenou barvu na látku je poměrně obtížné. Třapatka to umí krásně. Opět tady platí, že ta barva je mnohem krásnější. Na fotce vychází nějak moc šedá. 

Krásný podzim přeji. A protože u nás začíná akce okno v dílně, tak nevím, jak to bude se šitím. Možná ještě něco stihnu, možná budu šít v ložnici a možná uteču do lesa na ty žaludy. To se uvidí. Jana.