Skalní blogerky si jistě pamatují na blogerské středy. Blogerka zapojená do tohoto projektu zveřejňovala příspěvky pravidelně ve středu, aby zrekapitulovala týden svojí práce. Rozhodla jsem se, že se pokusím o pravidelné týdenní příspěvky na svém blogu. Bude to takový tvůrčí deník zaznamenaný v průběhu týdne. Věřím, že si články najdou svoje čtenáře i v rychlé době sociálních sítí.
Takže co se událo za těch 14 dnů od posledního příspěvku. Předala jsem polštáře pro jednu charitativní akci. Jsou k vidění v mojí galerii na Google fotkách i s popisem, ale ještě je někdy ukážu i zde na blogu.
Potřebovala jsem nějak nastartovat svoje šití a tak jsem se pustila do další deky pro Klubko. Opět zpracovávám roušky a přidala jsem k nim batiky, které jsem nabarvila pomocí sněhu. Barevností jsem se inspirovala knihou o lokalitách vhodných k potápění. Nachystáno jsem měla od loňského léta a původní návrh byl mnohem střídmější. Neměla jsem ale dost látky na pozadí a pak tento styl šití mi vyhovuje nejvíc. Je zdlouhavější, ale je to takové to šití, kdy se nemusím trápit s tím, že je něco nakřivo, nebo že mi něco nevychází. Případně mít stres z useklých růžků.
K růžkům ještě malou poznámku. Když koukám na moje dřívější práce, tak mám prostě občas ten růžek trojúhleníků zašitý ve švu. S příchodem na internet jsem se v diskuzích dozvídala, jaká je to hrůza! mít zašité růžky. I naučila jsem se mít je přesné. Když jsem začala prošívat, zjistila jsem, že někomu to vůbec nevadí a naopak, kdyby měl šít přesně, tak nebude šít raději vůbec. A tak jsem přešla do módu: ano, umím to ale PROČ se mám stresovat. Nevybízím k odfláknuté práci, ale chci říct, že trocha zdravé kreativity neškodí ani růžkům. Čímž zdravím Alenku a její "nedokonalé růžky" a přitom dokonalé polštáře.
Zpět k mojí dece. Jde vlastně o sruby, bude pět bloků na šířku a možná nějaká bordura, uvidíme. Prostě až to ušiju, tak to změřím a rozhodnu se.
Samozřejmě sešívám na šlapacím stroji a podělím se o výhled z okna. Andílek je od Helenky z Klubka.
Než odletí poslední listy, tak se tak trochu věnuji otiskům. Tuto práci dělám vždy v tomto období, kdy jsou listy nejvíce na tuto činnost vhodné. Kdo ještě neví o čem mluvím, tak ekotisk je tisk bez přidaných barev. Já se věnuji ekotisku bez chemických mořidel (nepoužívám sírany) a tisknu pouze na bavlnu, což je materiál, který na rozdíl od vlny nebo hedvábí přijímá přírodní barvivo mnohem hůře. Na rozdíl od Austrálie, kde tisk vznikl, jsou naše možnosti omezené, ale i tak se dá s ekotiskem pracovat. A vlastně mi stačí i toto krátké období, protože to znamená, že zaberu přístřešek, kde si práci rozdělám a většinou se neubráním ani barvě na rukách a černým nehtům od železného mořidla.
Tisky se velmi špatně fotí a tak berte fotky jen jako ilustrační, protože záleží na nastavení Vašeho monitoru nebo telefonu. Použila jsem tedy různá ekologická mořidla a tisky jsou na prostěradla, která původně byla bílá. Přidávám i nějaká videa. Zpravidla se tisky provádějí teplem a látku je tedy nutné namotat na nějaký klacík nebo jiný předmět, případně malé kousky vložit mezi destičky. Použít lze cokoli - trubka, plechovka nebo dřevěný váleček na těsto. Použitý materiál ovlivní kvalitu tisku, stejně jako rostliny přidané do vody. Já mám dřívka z našich lísek, která jsou dostatečně dlouhá, abych na ně namotala tričko nebo látku, která vyjde na tašku. Tak dlouhá dřívka potřebují i speciální nádobu, kterou jsem si nechala zhotovit jen pro tyto účely.
Látku na tyto tisky jsem měla namořenou dva roky. Tisky a přírodní barvení jsou pro trpělivé. A i když proces lze uspíšit, není důvod. Nejde o haldu tisků, ale o fakt, že si to užívám.
Příště představím nový projekt zimního barvení.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Děkuji za případné komentáře. A poslední poděkování patří mojí internetové kamarádce Petře, že se za mnou zastavila v mém šicím království a že jsme se mohly po mnoha letech potkat zase na živo.
Krásné podzimní dny přeji. Pady jamala
