Zpětně Krumlov

 

Stáhla jsem konečně do počítače první miliardu záběrů. Začnu  Krumlovem v pozdním jaře...

Nečekaně příjemné tři dny s maminkou. Shodly jsme se na tom, že žádné památky nebudou, že se budeme jen tak potloukat po městě, vysedávat v kavárnách a rodinnou skupinu na vocapu zahltíme snímky dokumentujícími naše nicnedělání. Jak jsme si předsevzaly, tak jsme i (ne)učinily.

Fotoateliér Seidel, nevěděly jsme, na co koukat dřív. Táta by byl nadšený.

Bretaň, nebo Krumlov?

K tomuto místu na dřevěném mostě se váže jedna tátova prastará cyklistická historka, mávaly jsme k nebi ze všech sil.

Tohle po nich zbylo, říká maminka na posledním snímku a ukazuje na díru po komunistické ceduli, která překrývala název mostu Edvarda Beneše a kterou si čert před třiceti lety odnesl.

Proč

Proč sem píšu tak sporadicky?

Jsem demotivovaná. Neháčkuju. Pořád jenom pracuju. Nemám pevné internetové připojení. Taky zimní spánek v tom je. A teď ta válka.

Takže sněženky, které kvetou/nekvetou už déle než měsíc.

A jedna z mnoha cedulí v dříve Ruské ulici ve Vršovicích.

Ať žije Ukrajina!

 

Praha za časů korony

 

Byla jsem v sobotu na skok v Praze.

V cukrárně u Černé Madony zcela prázdno, koronavirový dortík mi nezkazila ani jeho cena, kubistický dům je kubistický dům.

V M+S jsem si vyzkoušela rúžovej kabát. Růžovej!

Peleš lotrovská za ohradou Na Knížecí utěšeně mizí.

V IKEA to bylo super, dokud jsem hleděla na tulipánovej polštář. Ten chci. (Příště...)

Ale kuchyně!!!

Kachlíček s sebou nosím častěji než mobil a klíče.

Osciluju mezi dvířky Axstad (moc bílá) a Bodbyn (moc country). Ty, které jsem loni po dlouhých útrapách vybrala, samozřejmě obratem přestali prodávat. Do toho ty dvojí obklady... Fakt nevím! Asi se už nikdy nerozhodnu. V hlavě mám z těch zatracených kuchyní totální chaos, viz předposlední snímek.

Ale postele a knihovny se mi podařilo nejen objednat, ale i zaplatit.

A na parkovišti nakonec nebe.

V Písku

V Písku v knihovně. Ovšem na kafi a na dortíku.

A pak jedny sedmdesátky, jedny osmdesátky, jedny devadesátky a jedny začátky tisíciletí.

Exkurze mezi loňskými sněhy.

Karanténa, den 59 až 62

Únava z karantény na nás doléhá.

Honzova záda se dočasně zhoršila.

Docela prší.

Kolomažnici to svědčí, nám méně.

Hromada pojížděk a popojížděk.

Práce u Velíšků.

Včely. A zase včely.

Tour de (klubíčková) Prague

Udělalo se mi včera něco času, a tak jsem podnikla cestu z Klamovky na Vinohrady a z Vinohrad na Malovanku, abych konečně omrkla všechna tři obchody s klubíčky, které se ani vzdáleně nepodobají obvyklým galanteriím.

Zastavení č. 1: Pro prázdniny zavřeno a poněkud zaprášeno, což na Plzeňské není nijak udivující.

Zastavení č. 2: Ty knihy! Nechystám se ani na pletení rukavic, ani na pletení ponožek, ale obě knížky bych chtěla mít hned teď.

Zastavení č. 3: Výukové pletené vzorníky na zdi mě dostaly. A zase jsem obdivovala ten dřevěný navíječ, prý přímo od Knit Pro.

Je v Praze ještě další obchod s klubíčky, o kterém nevím?

Dobrodružství uprostřed velké Prahy

Jela jsem včera cosi vyřídit do jedné praškoly, která mezitím změnila nejen název, ale i sídlo.
V Letňanech jsem už několikrát byla, takže jsem měla jakousi představu o kombinaci sídliště, leteckých závodů a zbytků původní zástavby. Trochu jsem zapomněla na rozbujelé supermarkety a rozlehlá skladiště, přesto jsem celkem přesně věděla, kde ta  škola stojí.

Ale jak se k ní/do ní dostat? Ha! Všude kolem betonové zdi a ostnaté dráty. Z hlavní ulice (jestli se silnici vedoucí okrajem sídliště dá tak říkat) nebylo možné odbočit. Vjezd do vilové čtvrti (mimochodem dokonale zjednosměrované, jak se následně ukázalo) se jevil zatarasený protitankovými betonovými kužely. Objela jsem oblast třikrát, z toho jednou jsem narazila na pletivo (ostnaté) natažené přes silnici (normální) a opatřené výstražnými cedulemi. Muži za plotem vypadali ozbrojeně. Nakonec jsem zaparkovala u Lidlu a vydala se pěšky podél ostnatých drátů.

A ono toto.

Za skřípajícími plechovými dveřmi oplocené chodníčky jako hatě bažinou. Kolem dokola džungle a stavební/vojenský rum.

Škola obývá několik propojených teskobaráků. Největší retro. Nebo že by to bylo hipsterské? Styl tomu rozhodně nechybí. Já bych prostě řekla obyčejnej socialistickej bordel za těmi ploty.

A uvnitř spousta grafiky. Pěkné grafiky.

P. S. Ten nepořádek nepatří škole, ale majiteli okolních pozemků, aby nedošlo k mýlce.

Šli dva, šli tři

Vila Pellé, dětský šlitří workshop.

Zatímco Mikuláš se okamžitě přihlásil ke každé společné aktivitě, Melichar zkoumal technické zázemí objektu, kde na okně seděla kočka a venku štěkal pes, a tak se k promítání připojil až v samém finále, když celý svět se smál.

Abych nezapomněla...

... že jsme v sobotu byli s maminkou a naši mi milými hosty z Rakouska na věži v Klementinu.

Přestože jsem podstatnou část vysokoškolských studií strávila v knihovně pod věží, nahoře jsem byla poprvé.

Úchvatné. Naprosto úchvatné.

Těmi prapory časoměřiči mávali v pravé poledne z ochozu a podle nich zvoníci v celé stověžaté vyzváněli dvanáctou.

Pod nulou

Snímky, jako když z Narnie mizela zima.
A na konci dne drobet kavárenského povalečství v Prachaticích.

Tamtamy

Moje dcera má manžela, ten má bratrance, ten má ženu, ta má sestru a ta má kamarádku, přičemž poslední dvě dnes otevřely kamenný obchod s přízí. Rodinné tamtamy mi tuto informaci dodaly včas, dokonce jsem byla sekundárně (nebo terciárně?) pozvaná, takže zpravodajství je sice povšechné, zato čerstvé.

Pěkný jednoduchý interiér a klubíčka. MALABRIGO a spousta merina. Časopisy, jehlice atd.

Merino Lace Single COWGIRLBLUES, které jsem neznala, se mi moc líbí, ne však všechny odstíny.

Ale ten navíječ! Ach! Ach! Ach!!! Ten budu muset někdy v klidu pořádně prozkoumat.

Chvilku

Včera jen chvilku.
Dnes o tom přemýšlím víc.
Zítra možná začnu něco dělat. A co vy? Přidáte se?

Heuréka!

Miluju to. Takový to prozření.

Dva dny štrachám a uklízím ve svém elektronickém životě a celou dobu usilovně přemýšlím, fakt usilovně, kdo mi poradí s těmi mými zatrápenými háčkovacími webovkami... 

A vida, stačilo sednout do auta, vyrazit směrem k rodnému městu, a mám to!

Mimochodem, v Prachaticích zase otevřeli cukrárnu u Dolní brány a ty kremrole, ach!