Meloun a koláč ještě ze září

Zapomněla jsem vložit tyto obrázky. Dodatečně vkládám.

Meloun

Letos jsme opět zkoušeli pěstovat meloun. Tentokrát byl o trochu větší, než ten z roku 2019.

Zasadili jsem ho pozdě. Příští rok musíme začít sázet dříve než letos.

Koláč švestkový

Období švestek mám ráda. Letos jsme vařili dost knedlíky a pekli koláče.

Domácí chléb bez hnětení

Dnes vkládám recept na domácí chleba bez hnětení.

Chléb kyne 8-12h, takže příprava je ideální ráno před odchodem do práce nebo naopak v pátek či sobotu večer pro ranní pečení.

Recept není můj, ale manžel ho před lety přinesl z práce a já ho dnes vkládám na blog.

Co budeme potřebovat - místu na kynutí, pokud někdo chce, tak gumovou stěrku, hrnek 250 ml, vál a skleněný pekáč s poklopem nebo hrnec s pokličkou vhodný do trouby - vel. cca 2l

Do mísy nasypeme a na sucho zamícháme:

3 hrnky hladké mouky - obyčejné hladké popř. chlebové ( první pokus byl pouze hladká mouka, druhý pokus 2 hrnky hladké + 1 hrnek pšeničné chlebové, 3 a další pokusy 2 hrnky pšeničné chlebové a 1 hrnek žitné chlebové mouky - pokud déváte chlebovou mouku, tak se těsto malinké více lepí)

1 lžička sušeného droždí - to bude asi v dnešní době problém neb droždí se stává nedostatkové zboží. Chtěla bych vyzkoušet dát místo sušeného droždí droždí obyčejné. Až vyzkouším, tak napíši, zda to bylo OK či nikoliv

1,5 lžičky soli - někdo dává i lžičky 2

1 lžička drceného kmínu - já dávám více

No a nakonec do zamíchané směsi nalijeme 1,5 hrnku vody - raději hustší těsto, lépe se s ním pak pracuje.

Vznikne nám těsto, které přikryjeme utěrkou a necháme cca 8-12 hodin kynout při pokojové teplotě.
Po 8-12 hod těsto vyndáme na pomoučený vál a pomoučenýma rukame nebo gumovou stěrkou těsto roztáhneme na placku cca 2-4 cm tlustou a necháme 15 min odpočívat.
Poté těsto přeložíme na třetinu  a to napřed zleva a zprava a poté zvrchu a zespodu.
Těsto necháme opět 30 min odpočívat zakryté utěrkou.
V původním receptu je, že za dalších 30 min zapneme troubu na 230C, vložíme do ní nahřát hrnec/pekáč i s pokličkou a necháme ještě dalších 30 min odpočívat a teprve pak pečeme.
Já rovnou po přeložení těsta zapínám troubu a těsto nechávám odpočívat pouze 30 min a né další hodinu.
Po té půl hodině přendáme těsto do horkého pekáčeku, přiklopíme a dáme do trouby péct na 30 min. Poté odklopíme a dopékáme ještě dalších 15 min. Pozor ale, aby jste si chleba nespálily jako já při posledním pečení.
No a odměnou je Vám krásný chleba, který se  během pár minut po vychladnutí sní.

Domácí chleba po cca 5 letech

Včera jsem upekla po cca 5 letech domácí chleba.

Už ani nevím, od koho ten recept je. Přinesl ho tehdy manžel z práce. Je to chleba bez hnětení.
Ráno nebo večer se zadělá a pak čekáte 8-12 hodiny. Chleba se peče 45 min. a pečeme ho ve skleněné zapékací míse.

No a výsledek vypadá takto

No a na poslední fotce je chleba po cca 20 min od ukrojení prvního plátku.

Takže se bude péct další.
Pokud by někdo měl zájem, ráda se o recept podělím. Autorce receptu tímto děkuji, ať je to kdo je to.
Je opravdu velmi chutný.

Narozeninový dort a střípky z víkendu

Předminulý týden jsem pekla narozeninový dort pro taťku a minulou sobotu jsem slavili jeho narozeniny.
Dort jsem pekla Red velvet cake - u nás se prostě osvědčil.
Recept jsem našla na blogu evulekotule.
Já peču ze 3 vajíček - je akorát do formy, kterou vlastním.
Dort zdobil Myšák.

No a tento víkend jsem ve slavení pokračovali.

V pátek jsem si domů koupila nové mini kytičky. Né, že bych kytky doma neměla, ale...

Kytky mám na zaskleném balkoně a to jsou 3ks myrty, jeden velký fikus benjaminek a pak ještě kaktusy. Jo ještě jsem zapomněla na rozmarýn a teď tam mám ve vodě popínavky a voděnku na zakořenění.

 No a také mám kytky na podestě - tam jsou snad 20 let staré ibišky, které jsem v lednu ostříhala.

Chtěla jsem  kytičky i do obývaku, dětského pokoje, ložnice a kuchyně. Když byly děti malé, tak jsem tam nic nechtěla mít neb nemáme parapety a na zem či nábytek jsem je nechtěla dávat. 

Děti ale vyrostly a mě najednou v bytě kytičky začaly chybět - také to může být i tím, že jsem začala sledovat na instagramu pokojovky.
Takže jsem v pátek zavítala do hornbacha a koupila mini kytičky.
Tato je v pokoji dětí, beruškový hrneček jsem našla ve sklepě.

 No a tyto mám v obývacím pokoji.Všechny by měli být stínomilné. Tak snad mi tam porostou.

No a tchýnin jazyk jsem dostala od kolegině k Vánocům. Krásně mi za ty skoro dva měsíce povyrost.

Do kuchyně bych na linku dala popínavky či voděnku, kterou mám na balkoně ve vodě. Snad mi brzo zakoření. Ty jsem ustřihla u mojí mamky. V ložnici mám dracenu.

V sobotu jsme jeli za manželovo babičkou. Ta slavila svátek. No a před oslavou jsem se vydali na malou procházku. Kousek od domku je louka a na ní se loni pásl kůň, poník a dvě kozy. Letos tam byly i dvě lamy. Jsou to krásná zvířata.

No a v neděli jsme slavili u našich doma, moje babička měla 89 narozeniny.

Také jsem konečně dopletla svetr pro tu moji cácorku. Nitky jsem začistila skoro v 11:00. Dneska snad nafotím a snad co nejdříve přidám. Už mám vybranou vlnu na další projekt.

Dort pro Myšáka

Už to budou skoro 2 měsíce co jsem pekla tento dort, ale nějak jsem ho sem zapomněla dát.
Letos jsem nepekla oblíbený RED VELVET CAKE, jako předchozí roky, ale Myšák chtěl dort perníkový. Tak jsem zadělala na perník. Původně jsem chtěla péct ve formě medvídka, ale formu jsem nenašla a tak jsem vzala koníčka - pro Myšáka velkého a pro Rozárku malého.
Koníčka si Myšák ozdobil sám.

Ještě zbylo těsto a tak jsem ze zbytku upekla perníkové maffny.
No a jelikož moje mamka perník moc nemusí, tak jsem ještě pekla piškotovou roládu.

Foceno na konci září.

Jo to bylo ještě krásně - dalo se sedět na zahradě, sluníčko svítilo a byla pohodička. Né jako teď, kdy je pošmourno, prší a je zima.
Tak to budeme muset ještě pár měsíců vydržet, než přijde jaro - né zimu mám také ráda, ale nemám ráda sychravý podzim. Krásný prosluněný podzim můžu, ale deštivý, mlhavý a pošmourný moc né.

Víkendový

Tento víkend se nesl ve znamení krásného počasí a práce na zahradě.

V pátek jsem převlékla naše postele neb mělo být v sobotu krásně. Mám ráda, když mi povlečení uschne na sluníčku. Krásně pak voní. V sobotu jsem totéž udělal u dětí v pokoji.

V sobotu ráno jsem se probudila do krásného prosluněného rána. 

Při zalévání kytek na balkoně jsme zjistila, že picháláčky začínají kvést - tedy zatím jen jeden jediný, ale to časem přijde. Opět po roce se můžu těšit z krásných růžových květů - kaktus je má jak korunku.

Odpoledne jsem vyrazila s Myšákem na zahradu. Rozárka je stále ještě nemocná.  Doma je již od 13. března. Napřed to byla spálová angína. Ve středu měla jít do školy, ale objevil se jí velký zánět dutin - který bohužel ani přes další antibiotika neustoupil. Dneska byla na kontrole a je to stále stejné. Takže další antibiotika, další kapky a ještě týden doma - možná i déle. Jsem z toho docela dost nešťastná a malá také.
Takže v sobotu jsem ostříhala růže a vyfotila kytičky na zahradě - fialky krásně kvetou

 Toto je nějaký zvláštní druh hyacintu.

 Narcisky také kvetou a tulipány už také vylézají ze země.

 Já jsem dopoledne pekla linecký koláč s rybízem a tvarohem - stav večer.

 Manžel si ho nevšimnul a tak upekl buchtu s meruňkami - stav večer.

V neděli jsem odpoledne vystříhávala šeřík - z kořenů rostly šlahouny a nevypadalo to krásně.
Rozárka byla doma a Myšák napřed pomáhal se stříháním břečťanu a poté opravoval s dědou pergolu. Lezl na štafle nebo po vistárii.

Já jsem v sobotu večer zašívala roztrhané prostěradlo, manželovo tričko a ponožky. A vzpomněla jsem si na kolegyni, která prý nezašívá a roztrhané věci dává na hadry - to také dělám, ale až v době, kdy už to zašít nejde. Nikdy mě nenapadlo vyhazovat či dávat do hadrů děravé oblečení. Vždy jsem se to snažila zašít a teprve po té, kdy už to zašít nešlo jsem to vyhodila.

Jsem v práci za divnou - zašívám, peru některé kousky prádla v ruce, věším prádlo na balkón či do sušárny a nepoužívám sušičku, žehlím. Snažím se, aby děti mohli oblečení dědit. Takže moje dcera má občas klučičí tepláky či mikinu. Některé bundy kupuji neutrální. Kolegyně na mě kouká divně, že její holka má holčičí tepláky a věci po bráchovi si nevezme ani za barák. Je to asi o výchově. Nemusí mí všechny tepláky růžové a černé, modré či šedivé tepláky jsou také hezké. Taktéž trička - malý nosí tmavomodré po cácroce. Proč kupovat na doma nové. Tyhle stačí. Moje děti nemají každý den nějaký kroužek, nedělají žádný sport vrcholově.
V mém okolí mám rodiče, jejiž děti mají každý den kroužek - někdy i dva. Dělají sport na vrcholové úrovni 4x do týdne trénink - fotbal, volejbal, hokej, krasobruslení, judo nebo sportovní aerobik. O víkendech mají závody či turnaje.
Cácorka má 2 kroužky v rámci družiny, hodinu angličtiny navíc. Myšák má jeden kroužek v rámci družiny. Oba chodí 1x týdně na kroužek dobrovolných hasičů - to ale podle některých není sport.
Kolegyně syn hraje od 4 let fotbal. Dle jejich slov má dobrou fyzičku. Asi má, ale na úkor volného času. Od 4 let chodí trénovat min. 3x týdně a skoro každý víkend mají zápas.
Moje děti holt fyzičku nemají, zato o víkendu jezdíme na výlety, chodíme na procházky, hrají si na zahradě. Malý se učí pomáhat chlapům při opravách, natíral s dědou plot, okopávají záhonky a sázejí si svoje semínka.
Prostě jsem jiná, neplním si přes děti svoje nesplněné sny z mládí. Nemyslím si, že je špatné, když dítě nedělá žádný sport.
Dnešní rodiče dle mě kladou na děti vysoké nároky - ať už ve škole, tak při sportu. Dřív to tak nebylo. Nepamatuji si, že by u nás ve třídě na základce dělal některý spolužák vrcholově sport - jo kluci chodili hrát fotbal za barák či na hřiště, chodili jsem 1x či 2x týdně cvičit do tělocvičny, ale to co dělají děti teď to né. Docela by mě zajímalo, jak takové dítě bude vypadat za 10 či 20 let, když již od mala dělá sport na vrcholové úrovni. Zda to neodnese zdraví. Pohyb je důležitý, ale to co někteří trenéři s děti dělají je podle mě již moc. Přijde mi, že teď prostě nejde se přihlásit na fotbal a jen tak si jít 2x týdně zakopat. Když je tam přihlásí, tak musí makat, min.3x týdně trénink, o víkendu zápas a nedej bože, že by to dítě nechtělo dělat. Tak je hned atomicky líný nebo divný.
Dnešní doba je prostě jiná nebo já jsem divná.

Víkendový

Dneska po dlouhé době vkládám víkendový příspěvek. Né že by se u nás nic o víkendech nedělo, to né. Ono se toho děje docela dost, ale já tak nějak nemám čas fotit.
Takže čím začnu?

Třeba knížkou - Oběd v Paříži od Elizabeth Bard.

 

Tato knížka mi vedle postele leželo hodně dlouho. Měla jsem jí půjčenou od mojí mamky. Četla jsem ji snad 1/4 roku. Nějak jsem se do ní nemohla začíst. Na mou obhajobu, proč tak dlouho čtu jsem ještě souběžně s ní četla knížku  Příběh skříně od Veroniky Blala Hubky. Ale i tak to bylo dlouho. Čtu si každý večer cca 10 min, ale prostě tahle knížka mi nějak nesedla. Nějak jsem se do ní nedokázala začíst, tak jako do ostatních knížek. Ráda čtu knížky o Pařížankách a jejich stylu, ale tahle mi prostě nesedla. Je to, jak píší, milostný příběh prokládaný kuchařskými recepty. Možná jsem od ní čekala  více.  Přečetla, vrátila a už se k této knížce nevrátím. Na začátku jsem si říkala, že bych zkusila i další díl - Piknik v Provence. Ale po přečtení knížky do toho již nejdu. A místo toho jsem začala číst další díl Aristokratky od Evžena Bočka - dárek od Ježíška.

V sobotu jsem opět vyrazili na lyže. Děti se učí a já vlastně také. Naposled jsem na lyžích stála před cca 13 lety a ani tehdy jsem nejezdili často. Letos jsme byli na lyžích již 3x a ještě bychom rádi jezdili. Sice je to dost únavné, neb cesta na hory trvá cca 2 hodiny. No ale co by člověk pro děti neudělal.

V sobotu tam bylo tak krásně.

No a v neděli dopoledne jsem se pustila do pečení štrúdlu.

Nechápu proč se mi pokaždé trhne.

Pro velký úspěch jsem odpoledne pekla další dva kusy. Nějak jsem to neodhadla a po o už nebyl. Děti si ho vzali dneska do školy na svačinu a zbyly z těch dvou dalších jen 4 patky a cca 15 cm proužek.
Dětem štrúdl chutná.

No a také jsem trochu tvořila, pletla a odpočívala.
O tvoření a pletení zas někdy jindy.

Ponožky a další projekty

Dneska toho bude trošku víc neb toho mám hodně rozpracováno.

Minulý týden jsem dokončila ponožky pro moji babičku. Velikost 36 se plete docela dobře.

Použila jsem Sportivo Cotton od Vlnapu - kupováno před lety v akci.

Další pár ponožek je pro manželovo babičku. Ty jsem dokončila včera večer.

Ty jsou ze Sportiva od Vlnapu.
Ponožky jsou pletené mojí oblíbenou technikou od špičky obě najednou.

Včera jsem také nahodila na zkušební vzorek - chtěla bych manželovi uplést svetr k Ježíšku. Tak snad ho stihnu. Necelých 6 týdnů do Vánoc - no nebude to žádná sranda, ale snad to dám.

No a pak jedno překvapení pro tu moji Rozárku. Již o tom mluví cca 14 dní a předtím vždy jednou za čas si na to vzpomněla. Tak jsem vytáhla dvě malá béžová klubíčka Merina od Vlnapu - v domnění, že to stačí. No nestačilo. Tak jsem našla ještě béžové klubíčko - myslím si, že je to Perleta od Vlnapu - a pokračuji. Takže béžové Merino jsem již spotřebovala. Zásoby nasysleného Merina se pomalu, ale jistě zmenšují.

No a včera večer jsem začala plnit pytlíky pro Adventní kalendář. Ne postupně podle datumu, ale tak jak mi přijdou pod ruku.

No a v neděli jsem vařila oběd podle receptu na blogu Pradobroty. V sobotu jsem nakupovala, ale mrkev jsem nekoupila, neb ji máme na zahradě. Takže ráno jsem vyrazila pro mrkev. No ale v -5C se mrkev těžko vyndavá. Ale nakonec se povedlo a já si přinesla toto.

Na záhonku ještě zbylo docela dost mrkve. Průběžně ji celou zimu vyndaváme. Jen to jde malinko hůře, když mrzne.

Bezprstové rukavice aneb co jsem dělala o víkendu

Včera jsem zjistila, že za 6 týdnů přijde Ježíšek a já místo toho, abych usilovně pracovala na dárcích pro Ježíška, tak dělám něco jiného.
Mám nahozené poslední ponožky a také háčkuji jedno překvapení pro tu moji Rozárku. No a místo toho, abych je dodělala a pokusila se ještě uplést svetr drahé polovičce, tak pletu bezprstové rukavice.
Malá už mi o ně říká hodně dlouho. Už jsem je dokonce i nahodila a upletla cca 10 řad, ale pak jsem se vrhla na dárky a rukavice šly stranou. Takže v sobotu už jsem nevydržela ty vyčítavé pohledy a vrhla se na rukavice.
Začala jsem po obědě, pak jsem pokračovala pozdním odpolednem a ještě jsem pleta i večer a v cca 23:00 rukavice byly na světe.

Malá chtěla palec a překlápění na prstíky. Takže v neděli jsem se vrhla na pletení krytu na prstíky.

No a v podvečer si malá po dlouhé úvaze vybrala knoflíčky a já přišívala, aby si rukavice mohla vzít ráno do školy.

Jenže jsem našila špatně a ručička na straně dlaně vykukovala. Takže večer jsem rozpárala a klapky upletla znovu. Našila a dneska už je to OK.

Spát jsem šla až kolem jedenácté. Ráno se mi pak nechce vůbec vstávat. Když mi budík zazvoní v 5:15, tak se opravdu špatně leze z postele. Ale nedá se nic dělat.
Stále si říkám, že bych měla zvolnit a chodti spát dříve, ale mě to prostě nedá. Musím to dodělat.

Takže návod na bezprstové rukavice najdete na blogu Vlněných sester. Pletla jsem na jehlicích č.4 a použila jsem vlnu Merino od Vlnapu. Likviduji syslírnu.

No a o víkendu jsem kromě pletení, úklidu domácnosti a vaření ještě pracovala na zahrádce. Pohrabala jsem další spadané listí, přikryla růže a vydobila topinambury.
Loni jsem je měla v květníku, který prasknul. Na podzim jsem přesadila do pytle po rajčatech. Na jaře začal růst a teď jsem sklidila toto.

Pytel se bohužel po 3 letech rozpdal, takže jsem hlínu dala k růžím, pytel vyhodila a topinambur nebo lépe to co zůstalo jsem přesadila na vyvýšený záhonek. Uvidíme jak na jaře poroste.