Děkuju za všechny vaše úžasné vzkazy! Taková dávka optimismu by musela rozveselit i největšího trudomyslníka na světě! Netvrdím, že je na lusknutí prstů okamžitě dobře, přece jen si člověk musí vedle toho dobrého projít i tím horším, ale pročítání vašich vzkazů mi pozvedlo náladu velmi! I díky nim jsem si sedla, a sepsala seznam věcí, které mě v posledních dnech opravdu potěšily.
1. Ti vrabci. No fakt. Pamatuju si hejna a hejna hnědých štěbetálků, a pak najednou někam zmizeli. A když jsem teď procházela kolem keře, který se přímo otřásal po náporem drobných tělíček, tak nějak mi to dodalo naději, že to se světem není zase tak špatný, když se ještě najde pořádný vrabčí gang...
2. Konečně jsem se odhodlala a obarvila si svatební šaty. Klaplo to. Úplně jinak, než jsem si představovala, ale klaplo. A jsou pořád nádherné. A co víc, jejich kouzlo stále trvá. Protože i já si v nich připadám nádherná.
3. Opravdu dost mě potěšily vaše komentáře. Všechna ta krásná slova o mém blogu a tvoření. To, že si sem chodíte pro radost, a že vám moje práce připadá výjimečná, to je prostě... no... fňuk... smrk... rozumíme si, že jo? Děkuju, že jste mi věnovaly svůj čas, a napsali tolik pěkných věcí...
4. Včera jsme u kamarádky vykreslovaly střih na mé (i její) budoucí šaty. Nejde mi teď pracovat, tak proč se trápit doma nad prázdným papírem. Musím se pochválit, že jsem se tohle konečně naučila. Dřív jsem seděla jako přikovaná u pracovního stolu, protože teď je přece "pracovní doba", a byla jsem z toho akorát otrávená, a stejně jsem nic neudělala. Takhle jsem si užila krásný den, popovídaly jsme si, pomazlila jsem se s malou princeznou Ladou, pomazlila jsem se z nádhernou lněnou látkou, ze které šaty budeme šít, a po návratu domů jsem nakonec udělala ještě kus práce.
5. Ani středeční chumelenicí jsme se nenechaly zastrašit, a vyrazily na tradiční "hůlkovou" procházku za město. Je bezva se jednou týdně sebrat a jít s kamarádkami na kondiční procházku, je bezva, že i přes kratší i delší pauzy stále chodíme, je bezva si potom dát zasloužené pivo a mňamku, nějak líp to všechno chutná. Chodíte kolem i uvnitř svého města pěšky? Hledáte nové trasy a zákoutí? Při pěší chůzi toho člověk tak nějak více vnímá, objeví, pochopí. A vytvoří si k místům hlubší vztah...
6. V Ostravě workshop nebude, zrušila jsem ho. Přihlásila se mi jedna jediná účastnice. Bohužel, asi mi Ova není souzena. To mám za to, že jsem z ní vždycky raději utíkala... No, ale zase se podařilo díky tomu, že jsem akci vyhlásila, domluvit workshop jiný! Bude velikonoční věnec, a bude na Morávce, a já se na to strašně moc těším! A kdybyste přece jen do Ovy chtěli, termín na věnec je stále vypsaný... A kdybyste mě chtěli jinam, můžete to udělat jako Lidka. Sežeňte aspoň pět účastníků, sežeňte prostor k tvoření, a napište mi. Bude-li to rozumné dojezdové vzdálenosti, já ráda přijedu!
7. Mám příslib zajímavé zakázky, a už jen ten příslib mi dělá radost! Práce není nikdy dost. Od té doby, co podnikám, je to docela sranda. Všichni kolem si přejí mít míň práce, a já si pořád přeju další a další.
8. Na ivysílání webu České televize "mi otevřeli" možnost sledování seriálu Svět pod hlavou. Parádní počin, na který se ráda podívám klidně i víckrát. A taky mě dost baví Vzteklina a islandský seriál V pasti.
No, a na závěr to, co vás asi zajímá nejvíce, že jo? Koho jsem vylosovala, kdo si vybere své dvě květinové společnice? Monča Skl.! Mončo, dnes už na to asi nemám kapacitu, a kdyby sis to náhodou přečetla, napiš mi prosím rovnou na email, které dvě květinky by sis přála! Jinak Tě během zítřka samozřejmě kontaktuji na emailu.
