jaro....

… bez ohledu na lidstvo v nesnázích....

v lese, jó v lese....

...jen toho jehličí je pomálu....

Dámská jízda - sestry a sestry, dcery mladší ze sester....

  

 

 

   

 

 

PS: Fotky jsou řazeny chaoticky... ale komu to vadí ;)

sen

Koupu se v nějaké vodní nádrži. Neumím plavat, ale miluju ten pocit, kdy je kolem voda, zvuky jsou tlumené a jiné skrz vodní masu. Pokud jsem v bazénu nebo ve vaně, kde nehrozí, že bych se mohla utopit, voda kolem mě ve mě vyvolává pocit bezpečí. Ovšem ve chvíli, kdy zjistím, že nedostanu nohama na zem, totálně panikařím.
Každopádně ve snu se koupu, ani ve snu neumím plavat, ale z nějakého důvodu se jsem asi opustila jistý prostor, protože se topím. Celkem nepochopitelně nemám ten pocit úzkosti a paniky, jen si užívám pocit vody kolem sebe a nevyvolává ve mě strach, ale klid, vyrovnání, smíření...
Otvírám oči. Nade mnou se sklání několik dospělých, jsou mi povědomí, ale nemůžu je přesně zařadit. Rozhlížím se kolem sebe, v nose cítím vodu a zrak mi mlží kapky na řasách. Někdo mi pomáhá si sednout. Když si sednu, tak si všimnu, že moje tělo je jiné. Že jsem někdo jiný, že je všechno nějak jinak. Dívám se na své tělo v mokrých plavkách, ale není to tělo padesátileté ženy, která se topila, ale desetileté holky. V hlavě mám prázdno, nějak nejsem schopná uchopit žádnou myšlenku, srovnat to, logicky zatřídit... Někdo mě balí do osušky a odnáší. Prostředí se mi zdá povědomé a pak mi to cvakne. Je mi deset a půl, jsou prázdniny a já jsem na táboře. Už si nepamatuju přesně lidi ani některé zážitky, ale tohle poznávám. Chatky, táborníci, pionýrské šátky, ranní nástupy a rozcvičky... Ale co tu dělá moje dnešní já v těle mého tehdejšího já? Mlčím a snažím se nepoutat pozornost, hlavou mi letí všechny události, které mě teprve čekají.. výběr střední školy, první lásky a pubertální revolty, sametová revoluce...svatba, děti....
Zavřu oči a vnímám tu neuvěřitelnou možnost změnit svůj osud, zkusit studovat a cestovat a něco zažít.... mám pocit neomezených možností.
Dnes bych možná věděla, kterým směrem bych vybírala střední a možná i vysokou školu, rozhodně bych se nevdávala v devatenácti, chtěla bych vidět svět, učit se jazyky, potkávat lidi.... Víc si povídala s prarodiči, pokládala jim otázky, které mi už dnes nikdo nezodpoví.....
Jenže.... najednou mě paralyzovalo vědomí, že když se nevdám v devatenácti, nenarodí se mi moje děti...jsem schopná smířit se s jejich "neexistencí"?
A probudila jsem se....
A přemýšlela...……….
Jsem schopná dělat stejné chyby, když nemusím? Nebo je nedělat a minout se s něčím, co chci i v tom "novém" životě? Je zvláštní si uvědomit, že špatné rozhodnutí nemusí nutně znamenat životní chybu´.
Vlastně jsem si uvědomila, že "druhá šance" nemusí být nezbytně výhra.

The Miller´s Daughter (1)

Koupila jsem si knížku Melanie Berg Colourwork Shawls se spoustou návodů na barevné šátky. Všechny jsou moc krásné, ale dva musím rozhodně mít - My Cryptonite a The Miller´s Daughter.
Jako první bude The Miller´s Daughter. Přízi jsem si pořídila u Vlněných sester (VS) s vzorníkem barev z barevné typolologie. Sestry mi poradily, pomohly a vybraly jsme Malabrigo Lace v odstínech Paris Night, Polar Morn a English Rose. Ve hře byla ještě Frost Pink, ale nakonec jsem si koupila ty první tři a natěšeně jela domů.
Jenže.....
Jak já mám to dlouhé vedení..... prostě jsem se zamyslela a zjistila jsem, že by se mi víc líbily dvě světlé barvy a jedna výrazná než naopak. Takže jsem přemýšlela, vymýšlela, kombinovala, až jsem začátkem roku oslovila VS, že bych jako potřebovala dvě klubka Frost Pink a kdy by mohla být a jestli vůbec, když momentálně není tenhle odstín na skladě. A prý, že snad jo, v příští objednávce někdy únor - březen v závyslosti na brexitu a že uvidíme. Vidělo se. Brexit dodávku neovlivnil. Objednala jsem si teda dvě klubíčka a jehlice (těch taky není nikdy dost a 3,25 mi ve sbírce chyběly), zaplatila a čekala. Holky jsou fofrmenky a fungují luxusně. Balíček jsem si nechala poslat do zásilkovny. Takže pak už si stačilo jen balíček vyzvednout. Jenže... neměla jsem tam cestu a nechala jsem si to na pondělí. Na TO pondělí... Tím myslím pondělí 16.3., kdy to vypadalo, že balíček, tak dlouho očekávaný, zůstane u ledu. Ale naštěstí! Zásilkovny zůstaly v provozu....
Takže konečná volba barev je Polar Morn a Frost Pink a do toho výraznější English Rose.

První dvě barvy...

The Miller´s Daughter

Jsem moc ráda, že jsem ty barvy změnila, zpočátku jsem měla drobné pochybnost, jsou obě dost světlé, ale vedle sebe vypadají jako jemné prolínání narůžovělého nebe.....

a stav po týdnu....

že by eko?!?!

Svého času, v dobách, kdy se ještě dalo lidem pohlédnout do tváře, jsem se zúčastnila workshopu o ekologickém praní a úklidu domácnosti. Připadala jsem si tam nepatřičně, nejsem žádný ekolog, i když si to o mě pár lidí myslí... kolegové v práci, když svačinu vytahuju z pytlíku od mouky nebo prodavačka, která mi ochotně navážila pomazánku do vlastní krabičky (v době před "tím").
Každopádně na workshopu se nás sešlo šest žen a dvě školitelky. První jsme se měly představit a říct něco o sobě a vztahu k ekologickému praní. Překvapilo mě, jaké různé důvody tam jednotlivé ženy přivedly. Někdo měl fakt starost o přírodu, někdo proto, že je to in, někdo pro to, že to dělá kámoška a je to fajn.... Ani jedno není moje parketa. Já jsem tam šla, protože jsem skrz naskrz líný člověk. Jak to jde k sobě? No, člověk je nevyzpytatelná osoba a zákoutí lidské (rozuměj ženské) mysli jsou tajemná. Logických důvodů netřeba.
Vlastně to u mě začalo už dávno, v dobách, kdy začal přitvrzovat zákon o odpadech a o třídění. Můj rozum nebyl schopen pojmout tajemství rozdělování do konkrétně barevných popelnic. Zvládla jsem ještě papír, základní plast a směsný odpad, ale pak přišly tetrapaky, kartony, plasty s nálepkou, bez nálepky, s vrškem a bez vršku, myté i nemyté, kartonové obaly od vajec a ruličky z toaleťáku, mikroteny s dost mikro a málo mikro....ne, tohle už bylo příliš. Zatracuju všechny, kteří to dokázali vymyslet a obdivuju všechny, kteří se v tom dokáží orientovat.
Já jsem tedy zaujala svůj (vcelku oblíbený) alibistický postoj, že když to nedokážu dělat dobře, nebudu to dělat vůbec. Což znamená - netřídit. To mi ale zas nezdálo, základní tříděné a dokonce i sklo a olej jsem zvládla, tak proč takovou dovednost opouštět. Zvolila jsem jinou taktiku.
Když neumíš poznat, který plast, v jakém stavu a kam - nepořizuj ho!
Tak jsem začala minimalizovat množství plastů přinášených domů. Dalo se zvládnout u mikropytlíků na ovoce, zeleninu, pečivo, pak teda vlastní krabička na pomazánku, kupování velkých balení apod. 
Je to ale pořád málo, v plastu jsou zabalené jogurty, mléko, těstoviny, oplatky i bonbóny, tuhle jsem chtěla žampiony a ty měli ve třech obchodech, ale vždycky ve vaničce. Peru v gelu a ten je jen v plastové flašce (logicky), aviváž (která není nezbytná nebo je zbytná nebo čeština..... a dvojí negace), šampony, sprcháče, čistidla.... 
Takže na to jdu od lesa. 
Jako první, jsem si začala kupovat tuhý šampon, je nebalený nebo v papíře. Na střídačku mám i obyčejný, ale přece jen.... Nepoužívám sprchový gel, ale tuhé mýdlo. To úplně nebyla moje volba, ale když se k vám dostane čtyřicet kostek mýdla ještě z devadesátek, tak je přece nevyhodím. Krom toho, jsou úplně jiná než ta dnešní....No a letos jsem si zašla koupit prací gel stáčený do vlastní nádoby. Mělo to sice drobný zádrhel, ale byl relativně úspěšně zvládnut. Jsem vlastně nezmínila, že balené vody už téměř nekupujeme (jen když organizujeme nějaká setkání). Já jsem doma našla jednu petku 1,5 l, jednu 0,5 l a jednu 0,3 l. Ty první dně používáme opakovaně na cestovní pití.... takže jsem si byla koupit 3 dl stáčeného pracího gelu na barevné prádlo......na zkoušku.
No a pak jsem narazila na workshop v místním bezobaláči. Přišlo mi to, že i to by mohla být správná cesta....když bude schůdná.... Evidentně moje důvody byly zcela jiné než u ostatních účastnic. Ale při letmém zamyšlení mě napadlo, že důvody nebudou to nejdůležitější.
První, co mě zarazilo, byla informace, že to co bude chybět na chemii v pracím prostředku, to bude třeba nahradit prací. To my lenivci slyšíme neradi. Už, už jsem si myslela, že tímto směrem mé kroky zřejmě nepovedou. Ale pokud by to mělo představovat jen to, že si prádlo dopředu namočím (což jsem léta nedělala), tak otočit kohoutkem by snad nemusel být problém.
Uvidíme....