šátek, svetřík, výhledy.....

Tak jsem opět neodolala a dala se plést nepotřebný, ale moc krásný šátek. Přízi už mám pár měsíců viz tady. Musím se přiznat, že výsledek mě moc nenadchl, moc barevné. Nějak jsem nedomyslela, že barvená příze je z nitky bavlny a z nitky vlny a už i jedna barva z ní udělá dvoubarevný melír. Barevná kombinace ale nadchla Emvi a tak jsem si nechala jen dvě klubka a zbytek nechala jí. Jsou to její barvy a ocení je líp než já.
Ale pak přišla Reyna a ačkoliv jsem odolávala, tento návod si přímo říkal o tuhle přízi a naopak. V tom šátku je ta mišmaš příze nádherná. Takže všechna dvě klubka barveného Atolu:

spotřeba 100 g

Pak následuje svetřík: 87g Batole.......

... a ještě malý výhled (dva týdny staré fotky, tak dlouho trvá vydolovat je z mobilu).....

.... a svatba.

pokus o ušití šatů 1/2

Nemyslím, že jsem začátečník.
Nemyslím, že jsem odborník.
Jsem něco mezi, snad jen blíž k tomu začátečníkovi. Plus velká dávka zmatkaře s levýma rukama (ač pravák... což bude asi ten zádrhel).
Pokud někdo řekne, že je to něco, co nemůže nikdo zkazit - ať se na mě s důvěrou obrátí, dokážu mu opak.
I v případě postupu krok za krokem včetně názorných obrázků, ukázek, dobře míněných rad mi zpod rukou vyleze něco úplně jiného než je očekáváno. Často se mi stane, že i při největší snaze dodržet postup, v závěru zřejmě polevím v soustředění a šotek improvizátotr zaúřaduje a celý výsledek se stočí úplně jinam. A taky asi nejsem moc punťa na detaily (skromnost stranou - ne asi, ale určitě nejsem).
Takže k šatům.
Letos se mi v diáři objevily dvě svatby. Bylo by vhodné, výhodné i zdůvodnitelné pořídit si něco na sebe. S nekonfekční postavou se mi do nákupu moc nechtělo a tak jsem se trochu nesměle (znajíc své schopnosti i neschopnosti) rozhodla, že si šaty ušiju. Představu bych měla, látku jsem si koupila s odbornou pomocí kamarádky. Vše vypadalo nadějně.
Než.....

oči

Tuhle jsem scházela z třináctého patra dvacáté první budovy nespecifikovaného průmyslového areálu, kde momentálně sídlí krajský úřad a zamyslela jsem se.
Byla možnost jet dolů výtahem nebo.... výtahem... pater noster. Toho se ale bojím. Prostě mi nikdo nevyvrátí (a zjišťovat to nehodlám), že když nestihnu vystoupit, tak se to překlopí a pak pojedu hlavou dolů....
Ale zpět k zamyšlení. Vlastně žádné hluboké myšlenky to nejsou, ale občas se mi hlavou honí spousty věcí.
Občas (ne moc často) si přes FB přečtu nějaký článek, o bydlení, politice, životním stylu a podobně. A jednou mě zaujal odkaz na článek o německých mladých dívkách v době hitlerovského Německa. O zásadní změně jejich životního stylu, kdy dostaly možnost sdružovat se, sportovat, vymanit se z vlivu rodičů, do té doby nepředstavitelné (o vlivu, pod který se dostaly a kam to vedlo všichni víme). Užívaly si relativní svobody, mohly podnikat (i když pod kontrolou) výlety, stanovat, užívat si přírodu a klučičí aktivity. Než si někdo uvědomil, že pro role matek nordicky čistých potomků tohle nepotřebují, zatrhl jim to a vrátil je k plotně
A teď se dostanu k té myšlence. Zamyslela jsem se, kdo z mých babiček a pratet v té době žily. Kolik jim bylo. A jestli by prošly v požadavcích na ty správné fyzické znaky.
Jedné z mých babiček bylo v době začátku války devatenáct, druhé sedm. Jedna babička měla vlasy světlé (ale já si ji pamatuju už jen s šedivýma), druhá středně až tmavě hnědé. A teď oči - a s velkým zahanbením jsem si uvědomila, že nevím, jaké měla babička oči (u druhé taky nevím, ale tam se ještě můžu mrknout). Začala jsem urputně přemýšlet. Jsem ostuda, barvu očí si pamatuju jen hnědou (moje) a synovu (potažmo manželovu - mají stejnou). Celou cestu ze schodů (a že jich bylo) jsem přemýšlela. A zahrnula do výzkumy i dědečky. Taky nula. Přišlo mi to líto. Pátrám v matrikách, skládám si rodokmeny, prsím se, kam až jsem se se svým hledáním dostala a nevím, jaké oči měla babička. Je zvláštní, co člověku v hlavě uvízne. Dokážu si představit babiččiny oči, když se usmívala, když se zlobila (moc to neuměla), když se soustředila, když se jí něco nepovedlo. Ale jakou měla barvu očí, to opravdu nevím.

červenec - shrnutí

Tak jsem se konečně dostala k tomu, shrnout červenec.
Dalo by se říct, že nastalo mírné zlepšení a že se snad blýskne na lepší časy (co se týče syslírny).

Momentálně jedu na ponožkách a tam velká spotřeba nehrozí. Ale zase se mi podařilo vychytat si postup bez zapošívání (neumím sešít oka pletacím stehem).

Ponožky A jsou pro babičku a její stále studené nohy (ruce už jsme zahřáli tady). Příze Elian Melody samovzorující. Byla to moje první zkušenost s proužkama rodícíma se rovnou z klubíčka. Spotřeba 68g. (body 68/50=1,36 a ještě jednou 1,36 za opuštění domácnosti => 2,72)

Ponožky B byly původně pro synečka č. 2, ale pohrdnul a tak utřel. Dostane je moje 1/2 (polovička - čti "manžel") nebo taťka. Při velikosti 46 byla s dvojitým lemem spotřeba 78g příze DROPS Fabel. (body 78/50=1,56 zatím jsou doma)

Ponožky C jsou cíleně pro mou 1/2 (viz výše). Lem jednoduchým patentem 1/1, velikost 48 a spotřeba 72 g příze DROPS Fabel. (body 72/50=1,44)

U ponožek B jsem začínala dvojitým lemem a končila u špičky, kde jsem narazila na problematiku pletacího stehu. Zatím nezdolán (ponožku dokončila laskavá dobrovolnice na mezinárodním dni pletení v Brně). Ostatní ponožky jsou pleteny od špičky za účelem vyhnutí se nezvládnuté dovednosti pletacího stehu.

A ještě jednu upletenou věc mohu (fakt je "mohu" to jediné a spisovné?!?!?!) zahrnout do července. Je to bolerko podle návodu od DROPS, zamýšlené jako doplnění šatů na svatbu. Bohužel jsem ho nevyužila, byla taková zima, že jsem se klepala i v saku s dlouhým rukávem. Spotřeba 167g. (body 167/50=3,34)

gameska:

počáteční stav: -94 bodů

zakoupeno: 0 g = 0 bodů (-X/50*5)

dar: 0 g = 0 bodů  (X/50)
prodej: 0 g = 0 body
spotřeba: (2,72+1,56+1,44+3,34)=9,06 bodu (X/50)

celkem: - 84,94 bodu