Jaro už je mezi námi

zima už je za horami. Hop hej!

Loni jsem si na Pinterestu vyhlédla tyto ptáčky. Nedostalo se na ně. Letos si je vyhlédla Julinka a aby nebyli zase upozaděni, raději je hned (s drobnou dopomocí) i ušila. Co mě na nich baví nejvíc jsou barevné kombinace a nacpaná břicha. Já bych kupříkladu nikdy nesáhla po trikolóře a přitom taková vlastenecká ptačí paráda. Rýsuje se to dobře. Na stroj se nejspíš tolik prášit letos nebude, i když nejspíš vymění švadlenu.

Našla jsem chvilku je nafotit. Naaranžovat. Jenže v záběru se vždy objevily i modré gumáky, košík a hluboký povzdech: "ááááš jo" (v překladu "ach jo"). Následně byli ptáčci raketově posbíráni a odvlečeni do zajetí. Pak se modrogumák pustil do sběru zbývající velikonoční výzdoby. Ach jo :)

Kuličky jsou dárek až z Japonska. Krásný nápad jak využít i ty nejmenší kousky látek a úpletů. A už mám i vymyšleno co s nimi dál. Tak doufám, že Julie se vylepší, Julie ušije. 

Režim néní

Rok a půl se snažím Toníkovi vybudovat denní režim. Jenže on jde napříč jakýmkoliv zotročováním. Některé rituály a jistoty už i přesto vyplouvají na povrch. Třeba vstávání ráno v 5:00 je téměř jistota. Pak sní snídani, pak ji sní tátovi a ve chvilce nepozornosti vybere Julince z aktovky svačinu. Já si pro jistotu ani žádnou snídani nedělám. Nechci ho překrmovat. 

Když společně vypravíme rodinu do světa, vyrážíme hospodařit. Nakrmit zvířata, uklidit, dovyklízet zahrádku, ochutnat nové chutě ... Tím si zpravidla vystačíme až do času vaření oběda. A to Toník taky rád. Všechno kolem jídla je zábavné. Vaří mi za zády ze surovin z odpadkového koše a potřebuje na to nádobí ze všech spodních skříněk kuchyně. Pak sní svůj oběd. A  samozřejmě taky můj. A následuje další téměř již denní jistota. Po třech pohádkách, pěti lidovkách a jednom vtipu (dneska byl o vlku, co šel do bazénu a zapomněl si plavky a na všechny děti vystrkoval svou chlupatou prdelku) usíná. Po probuzení už až do večera žádné režimové jistoty nejsou. Jen si pravidelně píše čárky. Zatím netuším jejich hlubší smysl, ani souvislost jejich počtu s něčím konkrétním co provádí :)

A v tom málo čase, co mi nechává pro vlastní potřebu, jsem mu spíchla funkční pracovní kalhoty. Po lásce na první pohled k Malabrigu přišla láska k softshelu. Tento byl za malý peníz zakoupen ve FB skupině "Zbytky látek". Přidala jsem k němu klipsy ze starých šlí po dědovi. Žádné podsádky. Materiál je to pružný a tvárný, nijak se nedeformuje. Takže spíchnuto pravda v jedné hodině. Víc ani nemám.

Okurková sezóna

Jo a taky meruňková, broskvová, fazolková, hříbková, rajčatová ... et cetera, et cetera.

 Děti nakonec všechny (téměř podle plánu a v termínu) odjeli na tábor a tak hospodaříme  jen s Antondou. Mám ale pocit, že už po prvním týdnu, mu pěkně lezu na nervy. Obzvlášť se nám rozchází program ve chvíli, kdy potřebuji něco udělat. To vydrží stát u mě, držet mě za nohu a řvát jak tygr ussurijský. Po chvilce marnosti zalehne na zem, obličejem k zemi a přechází do fáze sebelitování. Pak si stoupne, opráší kolena a jde si po svém, jako by se nic nestalo. Ovšem následně vždy překvapí nějakým neakceptovatelným počinem totální sebedestrukce nebo destrukce věcí kolem sebe. Shrnula bych to několika slovy. Prostě má takové OBDOBÍ.

Naštěstí občas i spí a to si pak po večerech s mužem vytáhneme krumpáče, zavařovací hrnec a láhev vína. A zavařujeme, rekonstruujeme, popíjíme a vyvíjíme velkolepé životní plány. Kostra budoucí zastřešené verandy už stojí. Použili jsme opět místní přírodní materiál a to kámen z pole. Ovšem ve druhé koupelně jsme na hlíně a bude se s ohledem na odvětrávanou podlahu kopat dál a hlouběji.

Na ruční práce se těším. Až bude zima a nic neporoste. Teď jsem jen (konečně) došila Terezce sukni a poslala ji do Francie v prvním téměř 8 kg balíku. Kolem mého vyplétaného svetru už chodím vcelku v klidu. Tedy nepropadám pláči, kdykoli uvidím to nepovedené, párající se prostřižení. Beru ho na milost. Párat se nebude. Když mám chvilku ručně přišívám neposedné párající se konečky. Pak je stejně opletu zapínací légou a úplně přinejhorším to bude svetr farmářský a bude mít jedinou funkci a to hřát.

Okurková sezóna v plném proudu.

Traktor a bagr

a nová oteplená teplákovina. 

Traktory můžeme. Myslím, že bychom je kliďánko snesli i na záchodovém prkýnku.

Střih na mikinu mám z dětské Burdy z roku 1994. Psali, že prý je pro začátečníky. Nevím, jestli je to dáno mým perfekcionalismem, ale podložku pod zadní výstřih a légu jsem stříhala a přišívala natřikrát. Tak možná je to pro začátečníky, neboť opakování je matka moudrosti a chyba rovná se cesta k úspěšnému pokroku :)

A sláva plastovým knoflíkům teda. Koupila jsem si nýtovací kleště a teď bych ty nýty s klidem cvakala do všeho. Asi na ně předělám i povlečení.

Od hlavy až k patě

je Toníček Antonín v novém.

Včera jsem mu našila trio jarních pokrývek hlavy. Co čepice to cca 15 minut šicí práce a paráda velká. 

1. model - lesní - obdelník úpletu 20cm x 48cm. Obdélník přehnout na míry 20cm x 24cm a sešít po bocích. Spodní stranu olemovat, zahnout 4 cm dovnitř čepice a přišít cik cak stehem. Čepici vyzkoušet a na míru zatáhnout "rohy". Já je šila v rukách, ale určitě lze i jen tak svázat tkaničkou. 

2. model - traktorový - Návod a střih TU. Já si doupravila na obvod hlavy 40 cm.

3. model - lev salónu - Návod a střih TU. 

No, a když píšu, že nový od hlavy až k patě, tak od hlavy až k patě. Posíláme podvečerní pozdrav z nemocnice. Na vrátnici už nás znají. Naše děti nebývají nemocné, ale ty úrazy! Bolí mě záda už po jednom dni intenzivní péče. 

Nejhorší nejspíš budou ty první 3 týdny :)

Do poslední nitky

Po došití Toníkových tepláčků mi tu zůstalo pár odstřižků. Tak akorát na záplaty pro dvě kolena a na jarní čepičku pro pidi hlavičku.

Na záplaty lze doporučit oboustranně nažehlovací vlizelín. Pak už jen stačí navrstvit na kriticky ohrožené místo vlizelín a záplatu a celé to přežehlit. Následně pro sicher přejet entlem nebo pro milovnice ručního šití zapravit kraje v ruce obnitkovacím stehem.

Čepička byla záležitost na 15 min. I během nich si však Toník stihl vyrobit pořádnou bouli na čele. No aspoň je teď čím krýt :)

Bude

JARO. 

Jednou určitě. Protože i když se příroda evidentně snaží ze seznamu ročních období vymazat zimu, jaro tam doposud stále bylo a já doufám, že i nadále bude.

A jak přežít těch posledních pár dnů šedi, bláta a zimy - nezimy? 7 ze 7 Bududubů radí. Snězte něco hnědého, koukejte do něčeho rašícího zeleného a tvořte!

U nás momentálně jedeme v ručně malovaném modrotisku. A to bude velká jarní paráda až se nám ty modré sukně na jaře protočí.

Chcete-li také zkusit modrotisk doma, vzhůru do toho.