Kohout

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Ve výrocích

Ověřené

Kohout je stvoření, které příroda obdařila nejhoršími mužskými vlastnostmi – pýchou, sklonem k polygamii, primitivním erotismem a tím zlozvykem upozorňovat celé okolí, které by ještě mohlo klidně spát, že on se již vzbudil.^[1]
— Anne-Marie Carrièreová

Připisované

Kohout nejvíce zmůže na svém smetišti.
— Lucius Annaeus Seneca

V dílech

Nenajde se tvor proradnější než kohout; někdy bývá symbolem ďábla, jindy zas Ježíše Krista, jenž vstal z mrtvých.^[2]
— Umberto Eco, Jméno růže

Lidová slovesnost

Běda domu, kde slepice vládne a kohout mlčí.
— španělské přísloví
Dobrý kohout nebývá tučný.^[3]
— české přísloví
Dva kohouti na jednom smetišti se nesnášejí.^[3]
— české přísloví
Kohout je zamilovaný pokaždé, když vidí slepici.
— africké přísloví
Kohout, který kokrhá nejhlasitěji, skončí jako první na pekáči.^[4]
— belgické přísloví
Kohout na svém smetišti rád kokrhá a zpívá.^[3]
— české přísloví
Nešťastný taký dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá.^[5]
— české přísloví
Slunce vyjde, i když kohout nezakokrhá.
— arabské přísloví

Reference

↑ Sfinga křížovka 3/2007
↑ ECO, Umberto. Jméno růže. Překlad Zdeněk Frýbort. 10., V Argu 1. vyd. Praha : Argo, 2014. 552 s. ISBN 978-80-257-1057-9.
↑ ^3,0 ^3,1 ^3,2 HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha : J. Otto, 1880. S. 19.
↑ SCHAFEROVÁ, Martina. Jací jsou Belgičané. Lidé a Země, únor 2001, čís. 2, s. 108.
↑ HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha : J. Otto, 1880. S. 25.

Související

Externí odkazy

Encyklopedický článek Kohout ve Wikipedii
Slovníkové heslo kohout ve Wikislovníku

[1] Sfinga křížovka 3/2007

[jmeno-ruze-2] ECO, Umberto. Jméno růže. Překlad Zdeněk Frýbort. 10., V Argu 1. vyd. Praha : Argo, 2014. 552 s. ISBN 978-80-257-1057-9.

[Hrubý_s19-3] 3,0 ^3,1 ^3,2 HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha : J. Otto, 1880. S. 19.

[Lidé_a_Země_2001/2-4] SCHAFEROVÁ, Martina. Jací jsou Belgičané. Lidé a Země, únor 2001, čís. 2, s. 108.

[Hrubý_s25-5] HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha : J. Otto, 1880. S. 25.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]