Druhá adventní

 Pohodový adventní večer. Utíká to, utíká. Dnes jsme zapálili druhou adventní svíčku a adventní čas se ocitl v polovině. V pátek jsem i u nás na jihu zažila první chumelenici a sníh. Tedy jen cestou z práce. K nám sníh nedorazil. Něco tu padalo, ale než jsem dorazila z práce nebylo to nikde vidět, jen na jednom místě, zbylo pár vloček. Pracovní týden utekl v divokém kvaltu. Říkám si, jestli se někdy ten kalup uklidní. Připadám si jak horské dráze. Řemeslníkovi se podařilo natřít dům z ulice barvou a pokračování až se zase oteplí. To byl impuls pro mě. Pustit se do výzdoby. Základ jsem měla vymyšlený už delší dobu, jen jsem si pohrávala s detaily. Není to sice ono, když není před domem hotovo, ale se světýlky je dům hned veselejší. Včera odpoledne jsem se byla vánočně naladit v Brně. Lidí opravdu mnoho, ale v bočních uličkách to šlo. Prošla jsem po trzích, ochutnala horkou medovinu a dala si báječnou horkou čokoládu. Objevila jsem ještě pár drobností pod stromeček. Navštívila Petrov i kostel svatého Michaela archanděla. Chodím kolem něj často, ale uvnitř jsem byla vlastně poprvé. Doufám, že si adventní čas užíváte v klidu a pohodě se svými blízkými. Rija

První adventní

Rok se s rokem sešel a máme tu opět adventní čas. Mám přání prožít ho v klidu. V práci bude sice blázinec, ale doma už by nemusel. Uklizeno po oknech mám a domnívám se, že dost poctivě. I skříně jsem odsunula a snažila se vyhnat pavouky. Nevím, odkud se jích neustále tolik bere. Vsadím se, že kdybych je chtěla záměrně chovat, tak mi uhynou. Nakonec jsem vytáhla i vánoční vesničku. Letos přibyly pouze figurky, protože expandovat opravdu nechci. Musela bych mít pokoj navíc. Postupně jsem vytáhla všechny krabice s ozdobami, že je zároveň přeberu a případně zmenším stav. Bohužel to nejde. Hodně věcí, jsou dárky od milých duší. Některé už nejsou v mém životě, tak mi zbyly krásné vzpomínky. Manžel už si zvykl, že každoroční zdobení je zároveň i doba vzpomínek. Nejlépe, je k tomu zapálit svíčku, pustit si vánoční písničky a nalít si skleničku něčeho dobrého. Včera to byla výborná Pálava. Dnes jsem ve zdobení pokračovala. Je to pro mě takový relax. Vlastně si hraji a odpočívám. Nezapomněla jsem vytáhnout ani stromeček s medvídky. Ten jediný zdobím na začátku adventu, klasický stromeček budeme zdobit až 23. večer. Dala jsem si závazek, že adventní dny budu jen relaxovat a vnímat ten kouzelný čas. Letos jsem se rozhodla, že nebudu péct. Kamarádka mi nabídla, že mi upeče malý talířek, jen tak na chuť a atmosféru. K vánoční kávě bude, co zobnout a upeču jen sváteční bábovku. Přeji vám, krásný, pohodový advent. Rija

Poslední listopadový

Den se pomaličku chýlí ke konci. Dnes se u nás rozsvítily světýlka a zítra nastává adventní čas. Listopad končí. Nebyl to pěkný měsíc. Mám pocit, že jsem neustále uklízela a brečela. Život není jen růžový. Pomalu se začínám vracet do zajetých kolejí. Advent za dveřmi, dárky nakoupené, jen zabalit a měla bych se dát do pohody. Konečně se nám podařilo vyměnit poslední okna. Nebylo to vůbec jednoduché. Nejdříve binec po výměně oken a pak binec po zedníkovi. Konečně máme hotovo a doufám, že brzy bude i fasáda a konečně se pustím do úpravy kolem domu. Rija

uplynulé dny

 Letošní rok mi ubíhá rychleji, než ostatní roky a navíc se u nás neustále něco děje, pořád se řeší nějaké problémy. Než jsem se otočila bylo léto pryč a ještě jsem to nestihla ani patřičně rozdýchat, je pomalu pryč podzim a za dveřmi advent. Událostí bylo tolik a do toho ještě víc nepříjemných věcí, že jsem pomalu nestačila vnímat ubíhající dny. Na podzim přišel řemeslník a začal dávat naší chaloupce nový kabátek. Těšila jsem se, jak do zimy stihnu upravit prostor před domem a kolem domu vše krásně nazdobit. Jenže jsem se spletla. Všechno se spiklo proti nám a fasáda stále není hotová, o výzdobě si můžu nechat zdát. Jedinou výzdobou je binec kolem domu. O výzdobě v ZZ ani nemluvím. Vzhledem k událostem jsem domeček i s koťaty nastěhovala do ZZ a tudíž o výzdobu se nám postarala demoliční četa. Neměla jsem ani tušení, že budou těm potvůrkám tak chutnat netřesky, jakmile vidí nějaký pěkný list, během chvilky z něj vytvoří puzzle, které už nikdo nesloží:-). I tak je miluji. Moc na mazlení nejsou, ale pár minut mi dokáží věnovat. Část kytek je nastěhovaná v domě, část ještě venku. I doma proběhla menší rekonstrukce a po řemeslnících zbyl takový binec, že jsem díky nim přestěhovala, přerovnala a upravila půl domu. Tak detailní vánoční úklid jsem už dlouho nedělala. I v tom chaosu a zmatku, který u nás neustále vládne jsem zvládla malou podzimní výzdobu a vyšila i malou podzimní ozdobu. Adventně vánoční zdobení mě zatím nebere, tak doufám, že do neděle se nějaký záblesk objeví. Mám pocit, že žiji v permanentní chaosu a blázinci. Nic nestíhám a dny mi utíkají vesmírnou rychlostí. Někdy si připadám jak ve špatném snu. Pořád doufám, že se vše uklidní a já v sobě objevím tu správnou atmosféru a nadcházející období prožiji v klidu. Všem přeji klid a pokoj na duši. Rija

Opět po roce

 Pomaličku se vzpamatovávám a snažím se přijít na lepší myšlenky. Rok se s rokem sešel a je tady opět Patchworková výstava. Netuším, po kolikáté, ale stala se takovým mým předvánočním rituálem. Opět jsem se pokochala krásou a šikovností žen, které z kousku látky dokáží vytvořit kouzlo a krásu. Snažím se najít ztracené kouzlo Vánoc. Byly to moc příjemně strávené chvíle. Každý rok obdivuji něco nového a každý rok se divím, co lidské ruce dokáží vytvořit. Tak a teď už advent opravdu klepe na dveře. Rija

Duhový most

Pár týdnů jsem tady nebyla a osud mi udělal v životě pár kotrmelců. Dnes je to přesně týden, kdy nás opustilo naše chlupaté štěstí Nelinka. Odešla za duhový most a dívá se na nás z nebeských výšin. Musím říct, že vše šlo tak hrozně rychle, že se s tím stále nemůžu vyrovnat. V půlce října dostala svůj první záchvat, začátkem října se veterinář pokoušel o zázrak, a pak najednou nic. Naštěstí netrpěla. Byla s námi skoro 16 let, tak se není čemu divit, že mi tak moc chybí. Doufám, že se jí u nás líbilo a byla s námi šťastná. Nelinko, budeš nám chybět. Rija

U Sázavy

 Ačkoliv jsem neměla dost sil k nějakým větším túrám zvládla jsem dvě menší procházky podél Sázavy. Jedno odpoledne jsme se byli podívat na tábořiště Jaroslava Foglara. Vůbec se mu nedivím, že si to místo oblíbil. Velký prostor u řeky s výhledem na skály. No, co víc si přát. U břehu se předváděla nutrie a já měla štěstí, že jsem zmáčkla spousť ve chvíli, kdy kolem ní proletěla vážka, a tak má nutrie krásnou ozdobu. Druhé odpoledne jsme se byli podívat na Stvořidla. Tam byla Sázava naprosto kouzelná a vydržela bych na kameni sedět hodiny. Miluji pohled do bublající vody. Jen mě mrzí, že jsem se necítila o něco lépe, určitě bych smočila nohy ve vodě. Zbožňuji chodit v mělkých vodách, po kamení a jen tak relaxovat. Nemusím se koupat, stačí mi být u vody a mít nohy po kotníky ponořené a jsem spokojená. Na to, že jsme byli omezení mou indispozicí jsme si těch pár dní mimo domov užili. Rija