Černorůžové softshellky

The Black and Pink Softshell Trousers

Po narození dcerky jsem prohlašovala, jak nemám ráda růžovou. Postupně měknu a sem tam něco do růžova koupím. Ke 3 metrům černého softshellu mám i 30cm růžového! Ale stále jsem toho názoru, že černočervená varianta by byla taky dobrá...

I když jsem se snažila, přišla stížnost, že by mohly být víc ozdobené... No já nevím, musíme najít kompromis, se kterým bude spokojená dětská romantická duše i já, když nechci chodit s kašpárkem.

Sesazení růžových dílů na boku mi udělalo radost. Ne vždy vyjde vše tak, jak si člověk plánoval, tady se tentokrát podařilo. Trošku horší je to se šikmými pásky na nohavicích. Ony sice taky krásně navazují na bocích, ale když má člověk kalhoty na sobě, tak už to tak vidět není, protože bok nohavice je vlastně schovaný... No, nevadí.

Námořnické tričko

The Navy T-shirt

Koupila jsem v šicí skupince balík zbytků, což miluju. Nevím proč, ale do látek z metráže se mi často nechce stříhnout, mám pocit, jakože by to byla škoda (asi úchylka, já vím), ale jakmile jsou to nějaké zbytky, tvoří se mi jedna radost.

Některé kousky jsou fakt tak na čepičku, jiné jsou větší a včera večer jsem kombinovala a zkoušela, až mi z nich vyšlo toto veselé tričko. Málem nezbylo na olemování výstřihu, ale dva proužky jsem ještě z posledních kousíčků vyřezala, chytře sešila na bocích a schválně do šikma, aby to v částečně lodičkovém výstřihu neodstávalo a jsem spokojená.

Střih se mi moc líbí, rukávky jsou takové mírně nabrané, spodní okraj mají vykrojený, vypadají opravdu pěkně. Výstřih je částečně lodičkový, já ho dost stáhla, ale je to zase změna oproti klasickému kulatému. Získala jsem ho od kamarádky a je z Ameriky, jako set střihu pro holčičku a její panenku. Na panenku se bude šít až jindy, ta totiž zatím čeká na holčiččiny narozeniny (ještě, že dcerka zatím neumí číst).

Čistě náhodou vzadu vyšlo úplně dokonalé napojení lodičky, kdybych to tak chtěla udělat, to by se mi nepovedlo a už vůbec ne v momentě, kdy je lem výstřihu z posledního prostřihu látky.

Na retro vlně

In Retrostyl

Látku si před cca 25 lety koupila mamka na letní šaty a ještě jí zbylo. Šaty tehdy unosila hodně, zbytek pak po čase zůstal u mě. Sluší nám podobné barvy, takže jsem šla celkem na jistotu.

Jednoduchý nákres střihu jsem vyštrachala někde na netu, udělala zkušební vzorek se starého povlečení a trošku upravila (hlavně délku průramku a celkovou délku). Krepové povlečení na zkušebním modelu docela odstávalo, takže jsem hledala něco vzdušného, splývavého a neprůhledného.

Běžně umělé látky vůbec nenosím, protože se dost potím, ale když jsou paže holé, jde to. Vůbec tedy nevadí, že materiálem je polyester. Ve vzoru se navíc dost ztratí a nemusím pod topem nosit žádnou podprsenku, což je na horké dny u nás v práci báječné. Akorát předklánět se moc nesmím, raději přidřepnout:-)

Várka klučičích pyžam

Boys Pyjamas

Na šití pro děti je příjemné to, že neustále rostou, takže je pořád co doplňovat, člověk může realizovat své nápady, zlepšovat se, prostě pořád tvořit něco nového. U mladých pánů se s věkem trošku mění možnost kreativního vybití, teenageři dávají přednost jednodušším věcem, zato si už všímají zpracování. Náš synek teď potřeboval nová pyžama. Na léto postačí triko a plátěné trenky, na zimu si však potrpí na klasická pyžama.

Od babičky svého muže jsem nedávno dostala už téměř historické plátno, lehounce jakoby počesané (ale vyloženě flanel to není) a bylo jasné, že na pyžamo je to naprosto ideální látka, co se materiálu tak i vzoru týká. Se starším typem šířky plátna 90cm jsem musela trochu kouzlit, proto má kabátek vzadu šev. Střih jsem tvořila sama a napoprvé sedí, z čehož mám radost. I když mi vzor připadal takový nijaký, vhodný akorát na to pyžamo, u synů měl velký úspěch. Druhý potomek se ihned začal shánět po podobných kalhotách, ale má smůlu, využila jsem naprosto každý kousek látky.

Další materiál je opět česká výroba ale současnosti, z brněnské pletárny Produktservis. 100% bavlněný úplet sice nenadělá mnoho parády na tričku, protože se trochu vytahuje, ale na spací oděv mi přijde ideál. Když už vytvořili vzor vhodný i pro větší kluky, nakoupila jsem a podělila oba synáčky. Jeden má dlouhé pyžamo, druhý krátké (nenafoceno).

Dostáváme se do velikosti 158, tak strašně to letí! Doufám, že jim ještě dlouho vydrží zájem o maminčino šití. Starší ve škole probírali problém asijských textilních továren a syn se hrdě hlásil k tomu, že jemu šiju já. To od sedmáka fakt potěší, přece jen, obstát v konkurenci světových "značek" před spolužáky a panem ředitelem, to už je něco!