Látky s bordurou

Fabric With a Border

Specifikem šití z látek s bordurou je pokládání střihu, který nemůžeme umístit klasicky na výšku role látky ale na šířku. Je potřeba na to myslet při nákupu. Pokud se nám vleze rukáv nad přední a zadní díl, necháme si ustříhnout šířku hotového výrobku, pokud se nevleze, připočítáme ještě šířku střihu na rukáv. Tyto úplety obvykle dobře pruží do všech stran, takže hotový oděv neztrácí nic ze svých obvyklých vlastností i přes nezvyklé položení střihu.

Tunika se slečnama měla potěšit jedenáctiletou kamarádku synka. Chtěla jsem ještě trochu zkrátit rukávy, ale maminka si přála nechat to tak. K černým legínám jí to určitě sluší.

Další látku jsem koupila původně pro sebe, ale nakonec jsem zjistila, že kamarádce pasuje mnohem lépe. Stříhla jsem dle jejího nejoblíbenějšího trika.

Lyžařky okouzlily dcerku, vášnivou sportovkyni, moc stála o to, abych látku koupila. Tričko najde pod stromečkem. Doufám, že nám tuto zimu počasí a zdraví dovolí užívat si stejných radovánek.

Mikuláš se blíží

Inspiraci na mikulášské boty jsem našla ve starých německých Burdách. Teď si jedna paní objednala rovnou 3. I když to byla zakázka na poslední chvíli, moc mě bavila. Poslední dobou šiju hlavně úplety a kočárkovinu, žádná velká kreativita, toto pro mě byla příjemná změna. Zkombinované zahraniční i české látky, staré krajky po babičce, nové stuhy a vyšívací stehy mé mašiny. Uvnitř jako podšívka nevyužívané kanafasové povlečení od známé. U nás se postupně zpracuje všechno.

Fotky taky dost narychlo, abych stihla co nejdřív odeslat. Teď jen, aby se pošta pochlapila a zbytečně to nezdržovala, protože Mikuláš se už blíží...

Pozvánka

Výstava je připravená a zítra začínáme! Až do 2. 12. 2018 se můžete denně od 10 do 18 h kochat krásnými patchworkovými výtvory na výstavě přímo v centru Brna na Dominikánském náměstí (z levé strany kostela).

Inovovaný fotonávod na nákrčník

Fotonávod na nákrčník jsem dělala už před 3 lety. Od té doby jsem ušila spousty dalších a taky přišla na jiný, možná trošku jednodušší způsob. Ráda se o něj podělím, protože mít místo krásného dvoubarevného tunelu po přetočení paskvil, to docela naštve (zažila jsem také).

Začátek je stejný, proto použiju i staré foto. Ustříhnu si z vybrané vnější (obrázkový úplet) a vnitřní (flís) látky obdélník cca 60 x 27 cm (velikost si upravte dle obvodu hlavy, jejíž krk se bude zateplovat, a nechejte pár cm navíc, aby se nákrčník pohodlně přetahoval, neshodil při tom brýle či nenarušil účes). Uprostřed delší strany nahoře si úplet zpevním kouskem plátna a oboustranně nažehlovacího vlizelínu, protože tam budu pak přidělávat průchodky na protažení stahovací šňůrky.

Vrchní stranu si sešiju, přidělám 2 průchodky a teprve poté si spodní stranu tentokrát sešiju také celou.

Nyní prostrčím ruku celým tunelem, chytím okraj a vtáhnu ho vnitřkem k druhému kraji, tím se mi celý polotovar zmenší na polovinu.

Kraje si krásně srovnám k sobě (vzorovaná část ke vzorované, flís ke flísu), dávám pozor, aby mi to u švů hezky lícovalo. Kolem dokola sešuju, ve flísové straně si nechám díru cca 7 cm na protočení.

Protočím na líc, raduji se, že nákrčník vypadá tak jak má, a nesešitou dírou vložím šňůrku na stažení. Šnůrka vede kolem celého nákrčníku a vykuje ven průchodkami, každý konec z jedné průchodky. Vrch nákrčníku si našpendlím tak, aby mi šňůrka držela při vrchu a cca 3cm od vrchu nákrčník prošiju. Tím pádem bude šňůrka držet v tunýlku při vrchu nákrčníku.

 Přidám zkracovačku, udělám uzlík a ručně zašiju díru na protočení.

Jeden střih - 3 různé modely

One Pattern - 3 Different Models

Zaujal mě střih na holčičí tričko v Ottobre 4/2014 a přes noc jsem podle něj ušila první triko. Několik let syslená látka od Lillestoff (takže fakt docela drahá), už dávno nesehnatelný vzor. Myslela jsem, že jdu na jistotu, růžovou dcerce dobrovolně dopřávám zřídka, při tom ona ji má ráda. No a ta nevděčnice ráno o triko sotva okem zavadila a prohlásila, že toto se jí nelíbí, že to nosit nebude. Marné doufání, že jde jen o momentální vrtoch. Když ani po pár dnech názor nezměnila, triko jsem nafotila a během chvilky prodala na internetu.

Náladu jsem si spravila zakázkami pro kamarádky a jejich děti. Až po nějaké době jsem dcerku přizvala k samostatnému výběru na další trika. Ač jsem ještě stále schopná se jakž takž trefit do vkusu pubertálních synů, u předškolní dcery to očividně nezvládám. První vyhrály kočičky. Ani nevím, odkud látka je, prodejce pečlivě z boku název výrobce vystříhal. Přijde mi to trošku divné, myslím, že je naopak fajn vědět, které firmy dělají jak kvalitní látky, ale strach z konkurence mezi prodejci asi vyhrál. Střih jsem tentokrát udělala bez nabrání a bez sedla, jen obyčejný, v bocích mírně do A.

Další výběr padl na lehce folklórní motiv, opět mé staré zásoby Lillestoff. Tady jsem zase chtěla využít původního střihu se sedlem a nabraným předním dílem. Nakonec díky množství 50cm vzorované látky bylo jasné, že jednobarevné sedlo bude muset být i na zadním díle.

A pak dcerka zatoužila po romantických růžičkách. Koupila jsem je od kohosi v balíku zbytků, původce tedy neznám. Je to však 100% bavlna, bez elastanu, tenoučká, jsem dost zvědavá, co s tím udělá pravidelné praní. Sedlo ze střihu jsem sice využila, ale udělala ho rovné a vepředu se sámky, naopak spodní díl nařasený není. Rukávovou hlavici jsem nahoře rozšířila a zvýšila, aby z ní vznikl nabraný rukávek. Když už romantický vzor, tak i romantický střih. A perleťové knoflíčky po mé babičce k tomu.

Konečně je dcerka spokojená a já poučená, nechystat žádná překvapení, neocení to. Čtenářky jsem chtěla inspirovat, jak se dá kouzlit s jedním střihem. Stačí rozšířit jednu část, prostříhnout, naopak prostříhnutí neudělat.... a hned vznikne jiný model. Základem je hezky padnoucí jednoduchý střih. Samozřejmě by se dalo kouzlit víc, s náplety, kapsami, délkou, ale něco musím nechat i na vás:-)

Příprava na advent

A Preparation for Advent

Tentokrát jsem začala brzy, už na konci jara. Jednoduše jsem využila nové vánoční kolekce. Ta je vždycky k dispozici v dubnu, jak mě jednou pan Rasel z Ragosu poučil, od té doby si to hlídám a často šiji adventní kalendáře s předstihem. Pokud se zadaří, dělám to tak i se zimní výbavou pro děti, asi úchylka:-)

Vybírám, nekupuju motivy, které jsou vyloženě mimo naše tradice. Domečky se mi líbily svou univerzálností, pouze nahoře je drobný obrázek letících saní, nepřišlo mi to až tak rušivé.

Barevné zimní motivy jsou pro změnu ze Šití nití, sice loňská kolekce, ale k nim se dostanu na nákupy zřídka, mívali totiž podobnou otevírací dobu jako moje pracovní doba.

 

A opět Makower z Ragosu, nafocen a ušit červený kapsář, stejný motiv mají ještě v stříbrnošedé, ten zatím čeká na zpracování, rozhodně bude taky působivý.

A stejně jako loni mám zásobu nádherných panelů od Lenky Velebové, která tvoří pod značkou Shape Pattern. Pro milovníky českých tradic jsem snad nikdy nic lepšího nenašla. Má ho i naše nejmladší dítko, konkuruje mému před 11 lety vyráběnému, který každý rok předvánoční čekání zpříjemňuje našim starším dětem.

Teno "starý" sice není tak dokonalý, ale dala jsem si s ním tehdy spoustu práce, je šitý ještě na Veritasce po mé babičce a jednoduše je z lásky k mým synům. Od začátku ho měli dohromady, tak to tak chci už nechat. Třeba na něj budou jednou s láskou vzpomínat tak, jako já vzpomínám na puntíkaté pytlíčky navěšené na dřevěném ramínku...

Červeno-modro-bílý přehoz

The Red-blue-white Quilt

Vyhověla jsem prosbě o došití patchworkové deky. Stalo se, že si člověk v nadšení namyslel přehoz, nakoupil látky, rozměřil, nařezal, ale pak ztratil odvahu (možná i čas nebo chuť) do sešívání a sestavení celého sendviče. Nevadí, já osobně mám taky pár takto pěkně uležených rozdělaných projektů.

Nebylo potřeba moc kreativity, překontrolovat popř. seřezat díly, aby byly stejně velké, rozvrhnout, sešít, udělat sendvič, prošít, olemovat. Látky se mi líbí, pracovalo se s nimi hezky. Velikost klasická, přehoz na jednolůžko 130 x 210 cm.

Jen mi, prosím, nikdy neříkejte, že na něco nespěcháte. Protože to znamená, že takový projekt odložím a žiju v domnění, že to přece nevadí... A to není dobře. Může totiž ležet opravdu několik měsíců.

Andělka

The Angel

Nechala jsem se inspirovat norskou designérkou Tone Finnanger, která tvoří pod značkou Tilda a navrhla krom jiného i romantické panenky Andělky. Kdysi dávno jsem si objednala její knihu a nedočkavá, než mi kniha přijde, vytiskla jeden střih z internetu. Netušíc, jak velká v reálu andělka je, jsem se celý den naštvaně trápila s uzounkými ručičkami a nožičkami. Až mi kniha přišla, zjistila jsem, že střihová příloha je zmenšená, musí se na kopírce zvětšit a i můj výtvor ze staženého střihu je poloviční... Na panenky mě pak na velmi dlouhou dobu přešla chuť.

Tentokrát tedy už ve správné velikosti. Nějaká symbolická ochránkyně se mi bude letos v práci hodit, byla jsem pověřená náročnějšími úkoly a znáte to, každý začátek je těžký... Navíc moje kolegyně si potrpí na anděly, mohla by tedy být potěšená i mou částí výzdoby.

Ač se prodávají různé tělové látky, já doma žádnou neměla a když se rozhodnu tvořit, musí to být vždycky hned. Uvařila jsem tedy silný černý čaj a bílé plátno nechala nabarvit v něm. Aspoň někdy se hodí zkušenosti nabyté pokusy praním nevypratelných skvrn. (Až budu potřebovat něco do zelena, natrhám si čerstvou trávu a na červenou nechám muže uvařit jeho zelňačku. Netuším, co do ní dává, ale vyprat nejde, stejně jako jeho oblíbené koření kurkuma).

Nechtěla jsem andělku úplně sladce romantickou, ale taky trochu energickou, povzbuzující, proto je v mém oblíbeném bíločerveném puntíku. Oproti originálu jsem ještě změnila křídla a přidala korálky. A zítra má, holka moje, premiéru! Jde totiž se mnou do práce.

40 cm pracího kordu od Hamburger Liebe

40 cm Cord From Hamburger Liebe

Před lety jsem v euforii z překvapení, že se nám narodila dcera, objednala u Melluzinky zbytek krásného jemného manžestru z kolekce Bella Fiorella od německé návrhářky, která si říká Hamburger liebe. Mám její vzory v oblibě a látku jsem chtěla použít na něco vyjímečného. Jenže čas plyne a holčička nám rychle roste. Začalo hrozit, že z toho kousíčku už pro ni nic nestvořím a že vzor bude příliš dětský. Myslím, že jsem se do toho pustila na poslední chvíli.

Dcerce moc nesedí sukýnky do pasu, sklouzávají jí pod pupík, pohodlnější jsou jí šatovky. Ze 40cm se na velikost 116 kouzlí už dost těžko, zbyl mi nakonec malinký čtvereček. Střih žádný nebyl, jsou to jednoduše obdélníky, jak vyšly. Kšandy, lacl i pásek jsou podšité plátnem, abych ušetřila každý centimetr kordu. Sukýnku teď minimálně rok vynosí a pak bude dělat radost další holčičce v okolí...

 Z toho plyne poučení, neschovávat, nesyslit, co můžu, radši využít hned!

Zpátky do školy

Back to School

Ještě loni se nastávající sedmák do školy docela těšil, letos do osmičky už moc ne. Přesto se dětem vždy snažím návrat do školních lavic trošku zpříjemnit, uděláme klasický nálet na papírnictví, do obuvi pro papuče a sálovky a něco fěšáckého jim i našiju.

Látka se zvířaty potěšila, protože se líbila i nejstaršímu synkovi, zároveň však překvapila, jelikož ve velikosti 158 už v šířce jaksi nevyšly celé rukávy. Kouzlila jsem a jeden je na vnitřní straně nadšitý, což ve vzoru a při běžném nošení není vidět. Nevím, kde úplet tiskli, ale naštěstí to není standardní šíře, na většině látek se celý střih vleze pohodlně, jen si na to budu muset při nákupu dávat víc pozor.

Skateboardy jsou polský tisk a to mě trošku znervózňuje, protože naši sousedé umí odvést kvalitní práci stejně jako vytvořit pořádný šunt. Jsem zvědavá, do které kategorie bude látka patřit po nošení a praní, na šití jsem si totiž dala záležet. Chtěla jsem vzor nějak oživit a napadla mě sluchátka. Děti je ihned poznaly, to je dobré znamení, hoši navíc vypadali s výběrem i provedením motivu nadmíru spokojeně.

Na foto na postavě je v těchto vedrech opravdu nedonutím, bude muset stačit na ramínku. Střih podle jakéhosi staršího Ottobre, prostě osvědčená klasika.

Dobrou noc, dceruško...

Good Nihgt, my daughter...

Jako dítě jsem milovala noční košile až na zem a připadala si v nich jako princezna. Je tedy jasné, proč jsem dcerce ušila zrovna takovou košilku. Biobavlněná jablíčka mi vzhledem k věku už opravdu začínají případat pyžamoidní, tak jsem je spotřebovala pro jistotu celá a vyšlo to opravdu skoro až na zem.

Důležitá je hlavně ta korunka s "diamanty". Přiznala jsem, že mám doma nalepovač kamínků a bylo obrovské těšení a dlouhé vybírání a pečlivý dohled mé malé asistentky. Nemám nejmenší tušení, jak budou hot fix kamínky držet při běžném nošení a praní, ale když už dcerka viděla, kolik to dá práce, třeba za ně aspoň nebude tahat (nebo naopak bude a s klidem mi odpoví, že jí je tam přece můžu nalepit znovu... opice jedna moje malá).

 A ještě jeden letní set. Podobný se teď několik sezón osvědčil, je už letos docela naknop a pěkně jetý (taky slouží 3. léto). Slečna si akorát přála tentokrát bez rukávů.

A nakonec obyčejná lehká košilka pro mě, z modalu tuším od Moraviatexu. Látku jsem kupovala dceři, ale bylo mi vysvětleno, že ti zelení motýlci na ní nevypadají dobře. No co, mě se líbí a můžu svou starou, kde už se objevilo pár dírek, vyhodit.

Se dívám, že jsem teď jela ve fialové vlně. Hlavní je, že mám spotřebované 3 látky, protože skříň už praská v pantech. Začínám zjišťovat, že se mi přece jen trošku mění vkus, některé kousky nakoupené s předstihem už mě neoslovují tolik jako před lety a z některých vzorů mi ty děti vyrůstají...

Goretexové kalhoty

The Goretex Trousers

Materiál je dobře uleželý, z doby, kdy jsem měla jen 2 malé děti. Jedeme na hory a chtěla jsem vyzkoušet něco jiného jak softshell, uvidíme, jak se v praxi osvědčí. Počasí se tam umí měnit velmi rychle a klidně i několikrát za den, nepromokavé kalhoty by se mohly hodit. Netuším, jak je to s prodyšností, po těch letech si pamarametry nepamatuju a k dohledání dávno také nejsou. Látka je z nějaké hromadné objednávky a další roky už k dostání nebyla.

Pro teenagera nemá žádné velké zdobení cenu, navrhla jsem ozdobné prošití a synek si vybral oranžovou. Měla jsem trošku obavy z nažehlování reflexek, aby se žehličkou neponičila ta goretexová membrána, raději jsem zvolila našívací reflexní proužek a vystříhala různé čtverečky. Spodek nohavic je stahovací s brzdičkou, vše hezky ukryto vevnitř. Jinak jednoduché, abych nepromokavý materiál zbytečně neprosekávala.

Goretex je takový silnější šusťák ze 3 vrstev, uvnitř je membrána a vnitřní část tvoří tenoučký úlet. Šil se dobře, špendlíky se mi zapíchávaly velmi ztuha, ale mašina se šitím neměla nejmenší potíže.

Černorůžové softshellky

The Black and Pink Softshell Trousers

Po narození dcerky jsem prohlašovala, jak nemám ráda růžovou. Postupně měknu a sem tam něco do růžova koupím. Ke 3 metrům černého softshellu mám i 30cm růžového! Ale stále jsem toho názoru, že černočervená varianta by byla taky dobrá...

I když jsem se snažila, přišla stížnost, že by mohly být víc ozdobené... No já nevím, musíme najít kompromis, se kterým bude spokojená dětská romantická duše i já, když nechci chodit s kašpárkem.

Sesazení růžových dílů na boku mi udělalo radost. Ne vždy vyjde vše tak, jak si člověk plánoval, tady se tentokrát podařilo. Trošku horší je to se šikmými pásky na nohavicích. Ony sice taky krásně navazují na bocích, ale když má člověk kalhoty na sobě, tak už to tak vidět není, protože bok nohavice je vlastně schovaný... No, nevadí.