Nové začátky

Hezký večer, milí čtenáři a čtenářky.
:)

Můj blog utichl, conevidět to bude rok od posledního příspěvku. Ne, že bych v psaní nechtěla pokračovat, spíš bych to popsala tak, že v našich životech nastalo tak náročné období, které spotřebovalo naprosto veškeré síly a energii, kterou jsem v sobě dokázala najít. Valnou část první poloviny letošního roku jsem byla s dětmi sama, a tak i běžná každodenní péče o rodinu a domácnost byla navíc v emocionálně vypjatém čase tak vyčerpávající, že bych blog nemohla dělat dál, i kdybych měla náladu něco zde vytvářet.
Nyní ale cítím, že pomalu pomaloučku nazrává čas návratu nebo snad nových začátků? Spíš ke mně promlouvají ty nové začátky, ale nepředbíhejme, věřím v dokonalé plánování vesmíru a ve správný čas i význam všech událostí v lidském životě.

Zůstaňme dnes prostě jen u hřejivých pocitů, naděje a láskyplných myšlenek a zlatého podzimu...
:)

Budu se těšit u nových článků, sdílení radosti, myšlenek i objevů.



Pamatujte, že nejdůležitější v životě je dobrý pocit.


Přeji vám, ať se cítíte báječně.

:)



Veronika

Babí léto

Pěkné dopoledne přeji!

:)

Po dvou týdnech, kdy jsme všichni tak trošku bojovali s nachlazením a virózami nás překvapilo babí léto. Jako by nám teplé podzimní slunce nalilo krev zpátky do žil. Barvy všude kolem jsou nám pastvou pro oči a potravou pro duši. Srdce se raduje. V sobotu jsme byli celý den venku, těšili se z barevných listů, dýchali ten voňavý vzduch...

Můj muž pobíjí krov a vsí se rozléhá tlukot kladiva a prken tu a tam bouchajících o sebe. Jdeme se s dětmi projít po vsi, jakoby jsem tu byla poprvé, sousedovic stodola najednou vypadá jako z pohádky, obdivuji ten soulad kamene a starých sluncem vyšisovaných prken...

... a už jsme na návsi pod mohutným kaštanem...

Když se ze slupky vyloupne hlaďoučký, lesklý kaštan té nejkrásnější hnědé...

Taky na vás působí kaštany léčebně, když se jich dotýkáte? Já je často pak nosím dlouhé týdny a měsíce po kapsách a mnu je v rukou. Naše babička taky.

Když jsme se dost vynadívaly, 

vrátily jsme se do zahrady a pomohly se sklízením podzimní zeleniny.

Řepy se urodilo tolik a tak veliké, že bychom se s ní klidně mohli pustit do pohádky O veliké řepě, která je tou jedinou možnou uspávací pohádkou našich dětí. 

Pastiňák mě překvapil svými kořeny, netušila jsem, že si pod zemí spokojeně rostl do takové velikosti... :)

A pak přišlo nedělní ráno a s ním to nejkouzelnější počasí, vůně a nálada, která nás všechny objala v tichém, pokojném lese.

Přehrada se v podzimním slunci leskla jak obrovské zrcadlo...

... a v lese bylo tak, že jsem tomu skoro ani nemohla věřit.

Nasbírali jsme hub na nějakou tu zásobu pro dlouhé zimní měsíce.

Odpoledne jsem se znovu prošla po zahradě, pozdravila červenající se muchovníky, 

mladé zářící javory rostoucí samovolně v náletu (přirozená přírodní sukcese je neúprosná), 

sklidila listy posledních zelenin, kterým se i teď na podzim dobře daří...

... a s mužem a dětmi jsme se pustili do vykopávání topinamburového políčka pod strání. 

Jak krásně nám letos vyrostly a ani divočáci se do nich ještě nestačili pustit. 

Nezapomněli jsme otrhat ani jejich květy, které jsou léčivé při nespavosti, silném stresu, artritidě a pobolívající páteři.

Máte rádi topinambury, nabité vitaminy a dalšími blahodárnými látkami? My moc a jelikož je letošní úroda náramná, budeme je mít na stole nejspíš dost často (třeba si tady zaslouží i vlastní článek s recepty a více podrobnostmi). 

Jak jste si užili uplynulé překrásné dny vy?


Pohodové chvíle všem.
:)


Veronika

Báječnej chlap

Hezký začátek měsíce října vám přeji, milé čtenářky a čtenářky!

:)

Vím, na blogu to opět trochu utichlo, ač u nás je celkem rušno. Totiž, stavíme. Nebo spíš se staví? Ne, ještě lépe a přesněji můj muž staví. Často sám, někdy s pomocí našich bratrů nebo taťky. Jednou je architektem, podruhé stavbyvedoucím a zedníkem zároveň. Poslední dny je tesařem.

Teletník má krov a v patře to krásně voní dřevem. Vznikl velkorysý prostor, kde by se dalo tancovat, s vyhlídkou do všudypřítomné okolní zeleně. 

Dnešní článek ale není tak úplně o naší rekonstrukci. Nebude tu kulatá zeď v koupelně ani obrázek teletníku, který se pomalinku stává spíš venkovským domkem. Je víc o mém muži, díky němuž se stávám lepším člověkem. Ukazuje mi cestu, když se přede mnou ztrácí v mlze, váží si mě i v časech, kdy já vážím před porody našich dětí skoro metrák. :D Má mě rád a já jsem šťastná, že jsme právě my dva na sebe zbyli. 

Lepšího tatínka pro naše děti bych si nemohla přát. Jak je umí rozesmát... dobře jim rozumí. Včera kroužil kolem kuchyňského stolu s globusem v ruce, slunce (rozumějte rozsvícený lustr) nad stolem, aby ukázal Amálce, proč je u nás den a v Americe, kam nám právě odletěla teta Ivča, noc. 

Děti i mě učí empatii, pokoře i skromnosti. Porozumění sobě samým i světu kolem. Celé to funguje tak nějak bezděky.

Dcerky jsou už týden marodné, ale včera jsme je společně vzali na sluníčko, vyšli jsme si na šípky a Amálku pak vzal tatínek ještě na chvíli do lesa na houby. Amálka se vrátila úplně vyčerpaná, dokáže už ledasco překonat, vydržet únavu, povahou i citlivostí je hodně po mém muži. 

Naše první dcera není ale po tatínkovi jen uvnitř. Je i stejně štíhlá, s dlouhýma nohama a velikýma laskavýma očima. Už když se narodila, můj muž s úžasem poznamenal, že má stejná kolena a nohy jako on. :))

Mám sklon dělat si starosti. Velké starosti o svět, jak to se Zemí bude dál. Trápí mě, jak ubližujeme přírodě i sobě navzájem. Jak si nerozumíme. Ale s mým mužem je to všechno mnohem snesitelnější, život dává smysl, ač není zrovna lehký. Vlastně úplně nevím, co chci dnešním povídáním předat vám, kteří k nám čas od času nahlédnete. Snad se chci jen podělit o svou radost. Radost, že i v deštivých dnech a náladách mám vedle sebe báječnýho chlapa a s ním teď už skoro tři báječný děti.

:)

Přeji vám, ať i vy máte po svém boku někoho duchem velikého, o koho se vždycky můžete opřít.

Vaše

Veronika

Rózinčina první voda

Přeji krásný začátek posledního červnového týdne.

Napsala bych posledního školního, ale to se nás netýká, my máme vlastně prázdniny celoročně. 

:)

Kamarád nás pozval na vodu, původně na Lužnici. Půldenní akci s dětmi, v pohodě a klidu. Nakonec jsme vyrazili na Sázavu (ta byla v sobotu jedinou splavnou řekou). Z půldenního plánu byl celý den. A pohoda a klid?? To se vydařilo. Že bude naše první společná rodinná voda tak příjemná pro všechny členy naší malé tygří tlupy, jsme opravdu nečekali.

   

Sázavu s mým mužem docela dobře známe, ač některé její úseky teprve objevujeme. To byl právě případ naší sobotní plavby. Nalodili jsme se ve Zruči na Sázavou a v poklidu dopluli do Střechova nad Sázavou, trasa má necelých 13 km.

Zmíněná část Sázavy je skutečně klidná, občas nějaká peřejka, ze Zruče voda hezky teče, ale za Chabeřicemi, kde je první občerstvovací zastávka, to byl už jak se říká volej, až nám z usilovného pádlování začalo trnout za krky. Háček jsem byla já a můj muž pochopitelně zadák, děti se střídavě stěhovaly a lezly po nás, Rózinka se ze začátku vehementně dožadovala pádel a během cesty zkoušela, jestli předměty, které měla v dosahu, budou plavat, takže naši kamarádi na ostatních lodích sem tam lovili naše klobouky a sandály.  

;)

Obě holky jsou dost odvážné a vodačky po tatínkovi. Amálka skákala do řeky přímo z lodě, moc si užívala koupání a Rózinka byla k nezastavení zase na posledním jezu Posadovský mlýn, kde chtěla mermomocí skákat z jezu do hlubší vody nad ním anebo rovnou do šlajsny. 

Tou se dá jez pěkně sjet a s tatínkem si to vyzkoušela i Amálka.

Nejmenší vodačka překvapivě vydržela celý den bez usnutí, dokonce i krátkou, zato výživnou cestu lokálkou zpátky do Zruče, kde hulákali podnapilí a kouřili v chodbičce vagónu. Pro Rózinku byla premiérou i cesta vlakem, na který jsme si museli pěkně počkat a po tři čtvrtě hodině zpoždění byli rádi, že vůbec přijel. ;)  

 Vodácká sobota se nám náramně vyvedla a na vody Sázavy se určitě znovu vrátíme. Příště třeba už v pětičlenné posádce.

:))

 Mám tu mezi vámi nějaké vodáky? A berete s sebou taky děti?

Mějte se hezky.

:)

Veronika

Běžky, sáňkování a ladovská zima pokračuje

Pěkný začátek pracovního týdne přeji!

:)

Jak užíváte zasněžených lednových dnů? 

My jsme minulý víkend s mým mužem poprvé po několika letech vyndali běžky a vyrazili i se švagrem do přírody. Na běžkách u nás nemusíme daleko, stačí vyjet kousek za humna, nebo můžeme lyže nasadit už pár metrů za domem mužových rodičů a v lese jsme za chvilku. Říkali jsme si, že z našeho budoucího domova na kopci, budeme moct na běžkách vyjet rovnou ze zápraží a zpátky z kopce přímo do síně. :))

Včera se nám podařilo vyjet si znovu, byla to pohádka a věru je poslední dobou čím se v přírodě kochat. V takovou zimu už jsme u nás, můžu říct, snad ani nedoufali... Místy jsme obdivovali nedotčené sněhové pláně, zapadajícím sluncem ozářené okolní vísky, zapadané cesty a dechberoucí výhled do krajiny. To ticho a positivní energie tolikrát umocněny sněhovou peřinou... Výhled na Melechov, dominantu středního Posázaví a pak s pokřikem a vískáním z kopce dolů... Nu, co vám mám povídat.

:)

Děti jsme vyvezli dopoledne na sjezdovku a užívali si s nimi sáňkování.

Taky jste podlehli volnému lyžování na běžkách v neupraveném terénu? A berete i děti?

Mějte se krásně a běžkám a sněhu zdar!

:))

Veronika