30. března 2020

Koláč od tetičky


Krásné pondělí!
I u nás je to asi jako ve všech domácnostech nyní hodně 
o vaření a pečení.
Jako by nestačila moje kila navíc, co už mám
 (a není jich zrovna málo) :-),
nepochybuji, že se k nim nějaká nezvaná ještě přidají.
Zdá se mi ale tahle "starost" teď jaksi 
ještě bezváznamnější než jindy.

Takže pokud chcete své chuťové buňky trochu potěšit,
 neřku-li přímo rozmazlit, 
zkuste si upéct tuhle jednoduchou dobrotu.

Vůně, která se line domovem při jeho pečení 
a  následná chuť ve vás může snadno vyvolat pocit, 
že jste právě byli pozváni na kávičku k hodné staré tetě,
 která vás tak ráda zahrnuje pěčí a láskou vyvěrajícími 
z podstaty jejího dobrého a milujícího srdce.
(proto jsem koláč pojmenovala právě takto)

Když jsme totiž koláč s dcerou dopekly, 
nakrojily a usedly ke kávě, 
okamžitě jsem si připadala jako ve filmu pro pamětníky.
Malý útulný pokoj s vlajícími vyšívanými záclonkami, květináč s muškátem v okně, ticho, klid 
a jedna milující náruč.
Přesně tyhle pocity mě doslova opájely svou něhou 
a laskavostí a proto vás poprosím, 
zkuste sami sebe a někoho blízkého"pozvat" 
na takové kouzelné posezení. 

Posezení s vědomím vděčnosti a sounáležitosti.
Bude mi nesmírnou ctí, pokud si někdo z vás takový koláč upeče a nechá na sebe třeba jen nepatrný kousíček 
onoho vyjímečného okamžiku dýchnout.

Zdravím všechny ty laskavé a milující tetičky a babičky,
 co už tu s námi nejsou někam nahoru a děkuju jim,
 že tady kousek sebe nechaly, třeba jen v koláči z jablíček.

















26. března 2020

Stůl 100x jinak...


Krýsný den, moji milí!
Měla jse rozepsanou dlouhou úvahu
 o současné obtížné situaci, 
až mi nakonec všechno, 
co jsem napsala přišlo hloupé a zbytečné.
Je toho tolik...

Místo toho se s vámi opět podělím 
o kousek našeho domova, 
který je pro mě útočištěm vždy 
a o to víc právě v těchto dnech.
Ledově modrozelená v kombinaci s bílou
 a trochou surového zinku a čistého skla
k nám vnesla tolik potřebnou lehkost a jakousi
 čistotu ve více významech toho slova.

Pojďte dál...








Snad vám malé nahlédnutí k nám  udělalo trochu radost, potěšilo oko a třeba i srdce.
Děkuji za vaši přízeň





25. března 2020

BAZÁREK



Krásný den, moji milí!

Světe div se, došlo i na mě!
Můj dům už odmítal pojímat nové "nezbytnosti" 
a tak jsem nucena přehodnotit, 
bez čeho se obejdu a k čemu mám tak silné citové pouto,
 že se toho nevzdám.
Proto jsem se rozhodla na svém instagramovém profilu vytvořit výběr s názvem 
"BAZÁREK"
kam ukládám moje milované, 
s láskou opečovávané "přebytky".


A protože bych ráda, aby se dostaly do rukou někomu, 
koho potěší, nabídnu je i tady vám, kteří na Instagram nechodíte.

Držte si klobouky, jedemeeeee...










Pokud by vás cokoli zaujalo, ozvěte se mi buď tady do komentářů
nebo na mail:
karlikovaklara@seznam.cz

Mějte se fajn a opatrujte se.






17. března 2020

Prostě spolu u stolu...



Když jsem pře pár lety vymýšlela název pro můj blog, opravdu jsem netušila, jaký význam ten název časem nabere 
a jakou budu mít radost, kdykoli si to uvědomím.

Že mi šlo o to vyzvednout něco, na co jsem za roky rodinného života přišla a co se mi snad stokrát potvrdilo jako velmi důležité. Připomenout význam společně stráveného času.

SPOLU U STOLU

Náš stůl v kuchyni se stal místem, kde se odehrávalo všechno důležité a krásné.
První jídlo u stolu našich dětí, první kreslení obrázků, 
první výtvarničení, veškeré plánování důležitých kroků, 
dumání  a debatování.
Všechny ty "kávičky" a dobrá jídla. Všechny diskuze i dohady.
Všechna důležitá oznámení i plány.

Brzy jsem pochopila jak magické to místo je a bohužel jsem 
i viděla, jak moc takové místo chybí v některých rodinách.
Proto mi vždycky záleželo na tom, aby byl tento zvláštní středobod našeho domova pokaždé hezký, 
upravený a inspirující.

Mění se a podle ročních období i podle nálad  stejně jako my sami a vždycky tak odráží momentální emoce a potřeby.
Pro někoho to  může vyznívat směšně a přízemně, věnovat takovou pozornost tak "obyčejné" věci jako je stůl,
ale roky ukázaly, že opak je pravdou.
Proto se to vyznání promítlo i do podtitulu mé podnikatelské snahy živit se tím, co miluju.

TVOŘÍME DOMOVY- SPOLU U STOLU.

Chci vaše domovy zvelebovat spolu s vámi, společně vymýšlet to nejlepší řešení vám na míru, 
aby měl užitek z provedené práce opravdu každý. 
Pro šíření vize o důležitosti domova a rodiny.

A právě teď, když mi zpod kláves vyběhlo slůvko šíření, dochází mi jak je ono poselství
 "o stolech"důležité právě teď, když se mezi námi šíří něco, co si opravdu nepřejeme a ve svých životech nechceme.

Situace, která nás překvapila, zaskočila, 
mnohé děsí a ochromuje.
Situace, která nás vrací "domů"
 ve všech významech toho slova.

Domů.

K našim nejbližším nebo i do samoty.
Snažme se tedy udělat si ono "doma" co nejhezčí 
a nejpřívětivější, ať už si pod těmi slovy představíme cokoli.

Buďme pokorní, vděční a plně respektující nastalou situaci
a vytěžme z ní to nejlepší, co nám nabízí.
A nabízí toho dost i když se to na první pohled možná nezdá.
Každý z nás jistě vytuší jaké má možnosti.
Každý může šířit pozitivní energii a podporu
a věřit, že vše proběhne v rámci možností tím
 nejlepším a nejmírnějším způsobem.

Moc vás všechny zdravím a přeji vám kouzelné dny plné radosti a lásky.
Ve zdraví...

Buďte spolu u stolu.