Nový pokojíček

Dnes vám ukážu návrh pokojíčku.

Místost, která se měla navrhnout je zatím nezařízená, 

tak vám ukážu jen jednu fotku pro představu.

Některý nábytek už majitelé měli a tak bylo nutné dané situaci návrh přizpůsobit.

A protože se jedná o pokoj pro dvě malé děti, snažila jsem se základní prvky volit nadčasové 

a výmalbu stěn i doplňky trochu výraznější a veselé, protože to vše lze později, až děti povyrostou velmi snadno a s minimálními nákady zcela obměnit. 

V tom vidím velikou výhodu. Je třeba uvažovat do budoucna.

Takže...

Barvy na stěnách by měly být ve skutečnosti světlejší.

Svěží zelenou jsem volila kvůli neutrálnosti vzhledem k tomu, že v pokojíčku bude chlapeček a holčička 

a taky pro radostnou náladu, kterou ta barva vyvolává. Jen postel bude jiná než v návrhu. Bude patrová, ale se dvěma lůžky.

Myslím, že křeslo, ve kterém může sedět někdo z rodičů a číst dětem třeba pohádky anebo se v něm může drobeček schoulit a udělat si útulný důleček je skvělá volba, dodá místnosti klid a pohodu. Často jsou to zdánlivé zbytečnosti nebo maličkosti, co vytvoří to jedinečné útulné místo, kde nám je tak dobře.

Mám ráda ten pocit, když si představuju, jak bude mnou navržený prostor využíván a užíván.

Jestli jeho nájemníkům v něm bud fajn.

To mě fakt baví.

Ten přesah.

Součástí toho, co klientovi nabízím je např. i vytvoření nákupního seznamu nebo pro extra zaneprázdněné i nákup věcí a následné doladění přímo na místě.

Nebo reálné fotografie mnou vybraných doplňků:

To je zatím vše, uvidím, jestli se návrh bude realizovat.

A teď už frčím, mám strašně moc práce.

Mějte se pohádkově a v pondělí ahooooj, Klárka.

Nové náramky

Dnes je zataženo a prší, ale i takové dny 

mají své tajemné kouzlo.

Kdo můžete, udělejte si hezkou chvilku, zapalte si svíčku, uvařte si svůj oblíbený čaj 

a můžete třeba mrknout

na moje nové náramky.

Budu se opakovat, ale kdyby se vám jakýkoli líbil, 

stačí mi napsat tady do komentáře nebo přes kontaktní formulář do mailu.

Pokud se vám třeba líbí určité korálky, ale chtěli byste jiný přívěšek, není to problém, moc ráda vám vše upravím včetně velikosti přesně pro vaše ctěné ručky, či ručky vašich kamarádek, 

dcer, maminek a kohokoli, 

koho budete chtít obdarovat a udělat mu tak radost.

Celou aktuální nabídku najdete na jednom z mých profilů na Instagramu:

KLIK

Na Fler doplňuji zboží postupně, ale snažím se :-)

Tak se mějte krásně a děkuji za vaši blízkost, 

Klárka.

Poděkování

Ve výsledku jsem moc ráda, že jsem ten včerejší příspěvek zveřejnila.

Až mě zaskočilo, jak obtížné to pro mě bylo.

Ale jen díky vaší úžasné zpětné vazbě vím, že to mělo smysl 

a pěvně věřím, že jste si ty aplikace opravdu stáhli.

Mějte se krásně a opatrujte sebe i své blízké,

Klárka.

DŮLEŽITÉ!

Moji milí,
dnes se s vámi musím podělit o zážitek tak intenzivní a významný, že z něj mám husí kůži ještě dnes, dva dny od doby, kdy se stal.
V sobotu jsme jeli autem do Brna. Já, moje dcera a syn. Byl překrásný den s příslibem krásně prožitých chvil. Dobrá nálada, v hlavě seznam věcí, které chceme zařídit a vidina nejméně dvou navštívených kaváren a malého nepostradatelného nákupu v Ikea (mnoho z vás jistě chápe).
Hrála nám hlasitě dobrá hudba, venku svítilo slunce jako o závod a vše bylo dokonalé.

V tom, v téhle bezchybné chvíli.... rána, hluk, brzdy, záblesk něčeho ve vzduchu. Na silnici před námi se stala hrůzu nahánějící nehoda. Syn okamžitě zastavil. Vyběhl ven z auta  a já hned za ním. V protisměru jelo auto s vozíkem, o který lehce zavadil za ním jedoucí motorkář. Ten zdánlivě letmý dotyk ho vymrštil vysoko do vzduchu i s motorkou, která přistála na krajnici a její řidič dopadl po hrůzostrašných saltech doprostřed silnice. Tu hrůzu, kterou jsme všichni cítili, vám ani nedokážu popsat. Jen celou svou bytostí víte, že se stalo něco strašného, že se až bojíte zjistit, jak vážné to je. Doteď nechápu zcela okamžitou akceschopnost svého dvaadvacetiletého syna, který se jako jediný uprostřed houstnoucího zástupu lidí chopil situace a začal jednat. Řidiči motorky sundal helmu a zjišťoval, jak vážné je případné zranění. Podotýkám, že v zástupu lidí měl snad každý v ruce telefon, ale chvíli trvalo, než se našel někdo skutečně schopný zavolat záchranku a popsat, co se vlastně děje. Chápu, že mnoho z lidí kolem bylo v šoku a byli ochromení strachem, ale to si, sakra, nemůžeme dovolit! Proto tenhle článek píšu. Není to pro mě vůbec jednoduché, protože, já nad tím člověkem dřepěla a držela ho za hlavu, když nemohl dýchat, jen jaksi chroptěl a nereagoval. Já a můj syn. Tak strašně jsme se báli, že před našima očima možná zemře mladý člověk, který ještě před vteřinkou byl úplně v pořádku. Máte v tu chvíli pocit, že rady z linky 155 nepřichází dost rychle a že jste možná až příliš zodpovědní za něčí život a bojíte se udělat cokoli špatně. Vytáhnout jazyk? Otočit ho na bok, zkoušet, jestli se může pohnout nebo radši nedělat nic, abyste mu snad ještě neublížili? Je to strašný pocit. Ve zlomku vteřiny se utěšujete, že nevidíte žádnou krev a doufáte, že začne lépe dýchat, že sanitka přijede včas, že se nestane nic definitivního. Kolem postávají lidé a nedá se toho moc dělat. V tom se dech upravuje, pohled jeho očí nabral výraz a vy jen doufáte, že bude všechno v pořádku. Raněný je zmatený, vůbec neví, co se stalo, nic si nepamatuje , ale zaplať pánbůh mluví a dýchá. Snaží se hýbat, chce vstát a vy jen nějak tušíte, že to by rozhodně neměl. Držíte mu hlavu, aby ji nezvedal, snažíte se mu vysvětlit, co se stalo a hlavně ho uklidnit. Máte pocit, že to je to nejdůležitější! Udržet ho při vědomí a dodat mu klid a pocit pomoci. Všechno, co mu řeknu, během sekundy zapomíná a tak mu to vysvětlím znova a znova, aby se necítil zoufalý. Občas se v tom stavu podivuje tomu obecenstvu, neví proč tam leží uprostřed silnice a vám se zdá, že čas, který jindy běží jako o závod se zastavil a nechal vás v jakémsi vakuu, v kterém jste jen vy, jeho tvář, jeho oči a rty a jeho život někde mezi tím vším. V tom někdo hlásí, že už slyší houkačky, že sanitka už se blíží a zároveň se objeví řidič z protisměru, který úplně kašle na to, že uprostřed silnice leží člověk a chce prostě projet, dokud to jde.
Hnus, děs, odpornost! 
Nechápete! Jen držíte v rukách hlavu cizího člověka a doufáte ve vše dobré. Přijíždí sanitka, hasiči, zasahují profesionálně, klidně, zkušeně. Ustupuji a doufám, že nezjistí nic zjevného, na co jsme my ostatní nepřišli, stále se obávám viditelného zranění, když ho pomalu odstrojují, aby ho mohli vyšetřit. Když mu lékař vysvětluje, že má asi otřes mozku, tak motorkář odpovídá, že to asi neeee, to by poznal....trochu se odlehčí atmosféra a  vy zase jen doufáte, že to nebude nic vážného. 
Kolona houstne v obou směrech. Lidé čekají, mluví, popocházejí. Jsou v různé míře zasaženi. Někdo víc, někdo míň. V tom slyším větu: "Tak to budete mít zbytečné starosti s tím vozíkem", směrem k pánovi, co se mu v důsledku nehody poškodil vozík. A on na to: " No a to ještě ani není můj".
Nechápu, všichni kteří jsme byli v tak nepříjemně bezprostřední blízkosti, jsme byli v pořádku. Byl jen pomlácený ten pitomý vozík, trochu nárazník auta, motorka, ale jinak nic! NIC! Rozumíte? Jinak se NIC nestalo. A ten člověk to přežil! Čert vem vozík i plechy! Stal se zázrak! Kdo si toho všiml?

Proč tohle celé píšu je hlavně pro to, abych vás požádala, zkuste udělat cokoli, aby jste byli alespoň malinko připraveni na takovou situaci, abyste nestáli bezradně a neschopni pomoci někomu, jehož život možná bude na vaši pomoci záviset! 
Záviset! Viset na vlásku! 
Buďme zodpovědní, soucitní, znalí, bdělí, ochotní, rychlí, chytří, vědomí. 
Ať prostě nestojíme v hloučku odevzdaně čekající, co se stane.

Existují úžasné aplikace do vašich chytrých telefonů. Například "PRVNÍ POMOC" a "ZÁCHRANKA".
Nebudu je tu popisovat, najděte si je a stáhněte, projděte, prostudujte, věnujte tomu chvilku svého času, můžete být užiteční. 

Moc vás o to prosím...

A aby toho nebylo málo, budu osobní a podělím se s vámi i o to, co následovalo. Jeli jsme dál, rozebírali, co se stalo a zaháněli katastrofické představy o vnitřním krvácení a podobných zlověstnostech. V celé té události jsme našli to dobré a došli k závěru, že to celé vlastně proběhlo nejlépe jak mohlo. Já viděla svého syna, jak se dokáže zachovat v tak kritické situaci a byla jsem na něj moc pyšná. Zraněný byl jen jeden člověk a snad to nebylo život ohrožující. Zkrátka na tu hrůzu vlastně vše dopadlo dobře. 
Dohodli jsme se, že ho druhý den zkusíme navštívit  v nemocnici, ujistit se, že je v pořádku, popřát mu štěstí a zdraví a já mu chtěla dát vlastnoručně vyrobený přívěšek na klíče s andílkem na ochranu pro jeho budoucí vyjížďky.
V neděli jsem snad jen pro jistotu, že pojedeme do správné nemocnice, zavolala do svitavské nemocnice a to, co následovalo, mě dostalo z nebeských výšin zpátky na zem a možná i trochu hlouběji.
Přes několik telefonátů , neustálé přepojování a vypadávání hovorů jsem nakonec mluvila s jakousi sestrou na jakémsi oddělení a ta se chovala tak odporně, že to rozdýchávám ještě teď. Chápu moc dobře dnešní potřebu často nesmyslných předpisů ohledně ochrany pacientů, ale to, jak se mnou jednala a jak byla neochotná, jsem ještě nezažila. Mohla mi slušně a asertivně říct, že mi nesmí poskytnout vůbec žádné informace a to ani, jestli u nich na oddělení leží nebo ne, ale ona byla velmi nekomunikativní a vrcholně neochotná i přesto, že jsem ji vysvětlila a popsala, proč ho chceme vidět a poprosila ji, jestli by se ho případně mohla zeptat, jestli by mu to nevadilo s tím, že na sebe nechám telefonní kontakt, abychom se mohli případně domluvit.

NIC! Neochota, chlad, absolutní nepochopení! 

Přestala mi odpovídat a když jsem chtěla znát její jméno, položila mi telefon. Je vám asi jasné, že už se jen těžko dalo zjistit, s kým jsem po těch všech přepojováních mluvila a z jakého ta ženská byla oddělení.
Nechápu, nerozumím, odmítám.
To je něco tak neuvěřitelného, že mi došla slova.

Prosím vás tedy ještě jednou, stáhněte si ty aplikace a buďte připravení a znalí.

A moc vám přeju, abyste ty nabyté znalosti nikdy nemuseli použít. 
Nikdy.... opravdu nikdy. 

Přívěšek na klíče je vyrobený, leží v kuchyni na poličce a svého majitele si jistě najde, andělé jsou přece zapotřebí ledaskde, no ne?

Děkuji všem, co dočetli až sem, Klárka.


Článek je nejspíš trochu rozcuchaný a třeba i zmatený, ale je tak těžké to všechno vtlačit do písmenek...

Když ji miluješ, není co řešit...

Kavárna Kafe jak lusk, Olomouc

Tuhle fotku jsem dnes použila na Instagramu se známým heslem kávomilců... 

"NEJLEPŠÍ SPORT JE KÁVA A DORT"

Ano, se skutečným sportem moc kamarád nejsem 

a pár let mi trvalo, než jsem plně pochopila 

hlášku mé kamarádky...

"já jsem holt kavárenský povaleč".

Dnes tuto větu hlásám hrdě a s láskou

 a vůbec za to nestydím. 

Miluju kávu, a stejně miluju i místa, kde se podává.

Několik let hledám tu pravou kavárnu, kde se bude snoubit dokonalá káva s krásným prostředím a milou obsluhou.

Průzkum provádím vytrvale a poctivě, leč bohužel svou "domovskou" kavárnu jsem ještě nenašla.

To ale vůbec nevadí.

Právě to hledání je úžasné dobrodružství.

Dnes se s vámi podělím o některé mé objevy.

Kavárna Galerie Pardubice

Oblíbený Regiojet :-)

Dokonalá káva v Chillis Café Pardubice

SKOG Brno

hol flor pardubice

Tchibo

Toniova kavárna Kostelec nad Orlicí

chata Polanka Nové Hrady

Paul Praha, Václavské nám.

Milované Epifany, Pardubice

Papaguy Lanškroun

Kavárna Mandala, Litomyšl

Je to jen zlomek na úvod. Zřejmě zavedu speciální rubriku, 

do které hodlám pravidelně a doufám,

 že intenzivně přispívat.

Je to prostě vášeň a ta chce své, že ano?!

A mám na vás obří prosbu.

Buďte té lásky a nenechte mě tápat v tmách a podělte se o své tipy na tu vaši nej kavárnu, 

já si moc ráda udělám studijní výlet kamkoli.

A navštívit kavárnu na doporučení mých milých, 

to je hnedle jiná záležitost.

Pište, pište, moc se těším !

A možná se někde sejdeme nad šálkem plným vůně a tajemného kouzla s příslibem pohody a klidu, jaký dobrá káva prostě nese.

No, jdu si honem jednu uvařit!

Tak ahooooj, Klárka.

Květáková polévka s jáhlami

Nevím jak vám, ale mně je dnes zima.

Kromě chvil žehlení a uklízení

 (obě činnosti až nepříjemně zahřívají)

se chumlám do všeho,

 co je po ruce.

A přesně pro tyhle chvíle je dokonalým společníkem 

miska teplé polévky.

Opět jednoduchý a rychlý recept...

Tak pevně věřím, že vás tahle drobnost 

zahřeje na těle i na duši.

Mějte krásné dny, Klárka.

Začneme koupelnou...

Dnes vám ukážu pár návrhů jedné koupelny.

Zadání bylo poměrně jednoduché, 

mírnou překážkou bylo zkosení stropu (podkroví),

což na fotkách není vidět.

Podmínkou byla vana.

Při navrhování jakéhokoli prostoru je pro mě nejdůležitější vyjít maximálně vstříc potřebám klienta.

Vždy se snažím volit tu nejlepší souhru estetiky, 

funkčnosti a praktičnosti.

Pro mě osobně je praktičnost zvlášť v koupelně 

nesmírně důležitá.

Určitě bychom všichni měli rádi čistou a na úklid nenáročnou místnost, co nám bude dobře sloužit.

Pokud to jen trochu lze, je dobré umyvadlové 

i úložné skříňky mít zavěšené na zdi.

Podlaha se potom velmi dobře udržuje.

V mé vlastní koupelně se mi osvědčilo volit jako vždy neutrální základ a barvy podle nálady dodat pouze doplňky.

I v koupelně jsou pak možné sezónní změny.

Tak to je pro dnešek vše a těším se na vaše dotazy

a připomínky.

Mějte krásný den, Klárka.

Štěstí je když....

...dostanete dáreček jen tak...

hrníček na čaj a při každém pohledu na něj vám srdce poskočí radostí.

Když vám není zatěžko udělat si o víkendu hezkou snídani...

a něco dobrého ke kávě...

Když je venku tak krásně...

Když potkáte někoho komunikativního...

Když uděláte k nedělní kávě experiment a on se povede...

(recept rozhodně dodám)

Když se víkend zkrátka vydaří a vy jste naplněni vděčností

a nakonec jste svědky takové krásy...

A pak se v pondělí ráno probudíte a je vám smutno,

 ani nevíte proč.

Je to tady a vy nevíte co se sebou a v tom vám zavolá klientka, kterou slyšíte prvně, ale je to tak neskutečně milé a laskavé, že na chmury zapomenete rychlostí blesku a zjistíte, že máte permanentní úsměv na tváři s vědomím, že úplně cizí člověk vám předal kousek své laskavosti jako vzácný dar.

Děkuji moc, Haničko :-)

Děkuji i vám, za ta milá slůvka, co mi tu necháváte a dokážete mi vykouzlit ten radostný výraz, který já pak moc ráda pošlu dál nebo ho prostě a obyčejně vmíchám do všeho, co dělám.

Mám vás ráda, Klárka.