Nevyzpytatelné ...

... bývají cesty páně ... tak se mi prosím nediv ... že si s sebou do Afriky vezu sáně ...

... Mňága a Žďorp ...

Asi ...

... to je na plašení krtků ... :)

Pěnčín ...

... Kozí farma ... 

Krajina ...

... na Photoextractu se rozvinula diskuze na téma krajina ... napadlo mě ... si taky nějakou vyfotit ...

Souboj ...

... Titánů ...

Judo ...

... pro syna jsem dnes přijel dříve ... tak jsem udělal pár momentek ... nevalné lampy v tělocvičně mi to lehce kazily ...

Zahradní ...

Mažu ...

... tentokrát jsem to opravdu přehnal ...

Večerní ...

... slunce ...

Nedělní ...

... únava ...

Studio Lhotský ...

... nádhera ... v barvě ještě působivější ... na obličej knize ...

Různě ...

...

Šíleně ...

... smutná princezna ...

               ... včera jí nasadili rovnátka ...

Zloděj ...

... ve stínu ukrytý ...

White Lines ...

...
Hlas vypravěče při úvodních titulcích:

- Mezinárodní rychlík uháněl údolím hluboce vrytým nahnědlými strmými skalisky až k břehům majestátního Labe. Toto údolí lze nazvat hrdelní soutěskou historie. Tudy projížděly vlaky z Berlína do Prahy a v nich muži s temným posláním v roce třicátém osmém. Jejich cílovou stanicí nebyla Praha, ale Mnichov. Tudy se řítili zatemnělou nocí v šesti válečných létech vlaky plné zbraní a zkázy. Tato hrdelní soutěska zasáhla dvakrát i do života Zemanova. Poprvé v květnu v pětačtyřicátém, kdy se vracel z koncentračního tábora, a podruhé dnes. Zeman míří s úkolem, který lze nazvat tajným, do Berlína, do města rozděleného na dvě nestejnorodé části. Je jaro, roku jednašedesátého. Tehdy nebylo ještě hranic mezi oběma půlemi Berlína, ale krize tohoto zvláštního města vrcholila. Jeho východní část, těžce se zvedající z trosek, obracela tvář k míru, ale západní, nepostrádající bohatých finančních injekcí, doutnala stále žhavými uhlíky studené války. O tom, co všechno a proč se v rozděleném Berlíně vlastně děje a kam události směřují, přemýšlel Zeman vyhlížeje z okna expresu Vindobona na romantické labské údolí. A když se vlak znovu rozjel po rovinách za Drážďanami, odešel do jídelního vozu. A tam, v pět hodin odpoledne, desátého dubna roku jednašedesátého, začalo vlastně berlínské dobrodružství.

Nahlížím ...

... do temnoty ...

Také ...

... Vás přepadl barevný fenomén ??? ...

Vlnobití ...

... v hlavě i na záclonách ...

Vzhlížím ...

... ke hvězdám ...

Oliver ...

... v akváriu měl naspěch ... poštěstilo se mi však zachytit jeho uniklé myšlenky při hladině ...

Nemám ...

pro toto název ... a proto jsem to nazval ... Kolorimetrie neboli subjektivní optická metoda ...