Zima, zima je veliká.....

Musím přiznat, že je to se mnou čím dál horší. Nějak mi ten život utíká, je stále pět kroků napřed a já se snažím doběhnout včerejší den. Ne že by dny byly tak nabité událostmi, ale já jsem neustále nějak pozadu. Ač nerada musím si přiznat, že stárnu rychleji, než bych chtěla, a také mám moc zálib. Leden utekl ani nevím jak. Počasí bylo jak na houpačce, dny ještě pořád krátké, takže bych nejraději zalezla do postele a vzbudila se až na jaře. I když lednové počasí se chvílemi podobalo spíš časnému jaru, než hluboké zimě. O nějakou vločku sice nebyla nouze, ale sněhová pokrývka se s bídou udržela jen pár hodin, a pak z ní zbyla jen špína a bláto. Pořídit pár snímků, kde by se sníh dal zdokumentovat, se podobá výstupu na nejvyšší horu světa :-))). A co by to bylo v našich končinách za zimu, kdyby nás nenavštívily holomrazy. Tento způsob zimy zdá se poněkud nešťastným, bohužel skutečným. Rija

Ach ty kostky

Krásný zimní večer. Moc vám všem děkuji za návštěvy a krásné komentáře, které mi necháváte. Konečně to dneska venku vypadalo zimě. V práci jsem zasněně koukala z okna, jak se sypou bílé vločky z okna. Děsím se toho, co mě čeká až přijedu domů, pořádně si musím namasírovat svaly. Jenže ouha,  přijedu domů a tady jemně pocukrováno, chodníky suché a manžel chudák stojí v zácpě v Brně a nemůže se dostat domů. My jsme mezitím s Nelinkou zvládly zatopit v krbu. Tedy topila jsem já, Nelinka proháněla kočky. Sedíme si v teple, Nelinka podřimuje a já sedím s šálkem čaje, probírám látky, které jsem si dnes koupila a přemýšlím, co z nich udělám. Jsem úplně nemožná, nemůžu projít kolem galanterky, abych si něco nekoupila a dnes jsem byla hned dvakrát. Nejdřív jsem si koupila jen pár bavlnek a přízi na háčkování. Jenže cestou z práce na vlak jsem šla obhlédnout novou galanterii a už to jelo. Tady kousek látky, tady druhý, tuhle krajku a tuhle také a ještě nitě. A už v tom zase lítám. Poslední dobou jsem šití úplně propadla. Jako žádná švadlena ze mě nejspíš nebude, ale zvládám ušít si závěsy, dečky a polštářky a to pro potěšení stačí. Sice samotná příprava se u mě rovná projektování nejméně atomové elektrárny. Než si všechno naměřím, označím a nastříhám, je to věda. Užívám si komfortu nového pracovního stolu a manžel se nestačí divit, jak během chvilky dokáži zasypat půl pokoje látkami. Před vánoci jsem si plánovala obléknout obývák do krásných červenozelených doplňků, jenže volných víkendů jsem nakonec moc neměla a tak nakonec obývák zůstal při starém. K šití jsem se dostala až teď a měla jsem velkou motivaci. Až ušiji nové dekorace, tak odstrojím stromeček a obývák dostane nový kabátek. Přesný postup jsem nedodržela, protože jsem hned v sobotu ráno stromeček zlikvidovala a najednou se mi zdálo, že je v něm nějak moc prostoru, tak jsem trošku pošoupala nábytkem a pak sedla ke stroji a hurá na to. Elán mi opravdu nechybí, ale jsem pomalá ještě víc jak hlemýžď. Poslední steh jsem ušila v neděli večer, ale mám hotovo. Zvládla jsem ušít čtyři polštářky z vínového kanafasu, jeden se srdíčky a nové závěsy. Jsem zvědavá jak dlouho mi tahle kombinace vydrží, ale čím dál víc propadám vínové. Krásný a ničím nerušený večer. Já se jdu vrhnout na vyšívání, mám toho tady víc než dost. Rija

První týden v novém roce

Pomalu nám končí první týden v novém roce. Jaký byl? Jako každý první týden, hektický, bláznivý, příšerný. Vždycky začátkem roku mám nejvíc práce a nevím, co dřív. Za to doma vládl klid a pohoda. Přijíždíme za tmy domů, takže se toho moc dělat nedá. Krátká procházka s Nelou (nevýhoda malé vesnice, při pouličním osvětlení ji projdete raz dva). Nezbývá než se věnovat ruční práci. Před koncem roku jsem začala jednu pidi výšivku a v pátek jsem ji dodělala. Je to základ pro polštářek, jen zatím nevím, kdy jej ušiji. V týdnu jsem si udělala radost. Přinesla jsem si nové šaty. Toužím po takových už mnoho let a teď na ně konečně došlo. V sobotu byly Tři králové, i u nás byli. Jako každý rok jsme řešili zda odstrojit stromeček nebo ne. Jednou ho odstrojíme, jednou ne. Manžel je horší jak malé dítě, tak proč mu neudělat trochu radosti. Pustila jsem se tedy do výroby nových doplňků do obýváku. Dokud nebudou hotové, tak beru stromeček na milost :-))). Trošku mě štvalo, že všude v republice bylo o víkendu nádherně slunečno, jen u nás mlha, že by zabloudil i Rákosníček a tma jak v pytli. Těšila jsem se na pořádnou víkendovou procházku. Dneska mi to nedalo a inverze ne inverze, tma ne tma vyrazili jsme. Naštěstí nefoukalo, tak se nám šlo příjemně. Chodíme podél státní hranice k řece, takže Nelinka si užívá volnosti bez vodítka. Musím přiznat, že jsme s Nelinkou pořádně zlenošily, jen manžel je v dobré kondici. Nezbývá než trénovat a zlepšovat kondici. Přeji vám krásný a pohodový pracovní týden. Jdu zápasit s jehlou. Rija

Na Nový rok

Zdravím v novém roce. K začátku nového roku se vztahuje spousta pořekadel, zvyků i pranostik. Dodržujete u vás v rodině nějaká? My máme na Nový rok k obědu čočku, aby se nás v tom novém roce držely peníze :-))). Říká se taky:" Jak na Nový rok, tak po celý rok". Takže to mám taky jasné, dneska jsem se oháněla hadrem a žehličkou :-))). No a do třetice:" Na Nový rok o slepičí krok". Den se začíná prodlužovat a blíží se jaro. No jo no, ještě si chvíli počkáme, ale dnes jsem se byla projít po zahradě, jestli najdu něco nového. Čemeřice mají poupata, na vrbě začínají vykukovat kočičky, v trávníku kvetou sedmikrásky a ze země lezou sněženky. Taky jsem našla poupátko na růži. Takže jako každý rok, s příchodem nového roku se na zahrádce objevují poslové jara. Sice je ještě přikryje sníh a přijde mráz, ale to nevadí za necelé tři měsíce tu máme jaro. Tak šup šup popřemýšlet, co letos nasadit a vylepšit. Něco musím dělat, za dlouhých zimních večerů. Hezký první večer. Jdu si uvařit bylinkový čaj, na hezké sny a chvíli zápasit s jehlou a nití. Rija

Šťastný a veselý

Za pár hodin se rozloučíme se starým rokem a přivítáme rok nový. Máte ve zvyku bilancovat? Nebo se už k uplynulým dnům nevracíte a uděláte za nimi tlustou čáru. Já nebilancuji ani si nedávám předsevzetí, protože nemám silnou vůli, abych předsevzetí splnila. Sem tam si povzdechnu, že jsem měla to či ono udělat jinak. Jen tak pro sebe si říkám, jaký ten nový rok bude, co nám přinese? Mám ale přání, abychom se všichni ve zdraví potkávali, celý příští rok. Letos jsem psaní na blog flákala, ale v mysli jsem byla s vámi se všemi, co sem chodíte, píšete, inspirujete. Tak vám všem přeji ten nejbáječnější rok 2018. Rija

A to já si předsevzetí dávám, abych měla dobrou kondici celý rok.

Ježíšku děkuji

Tento způsob vánoc, zdá se být trošku mimo. Skoro vše, na co jsem se těšila, že budu dělat o letošních svátcích se neuskutečnilo. Těšila jsem se na procházky, vyšívání, čtení a díky pitomé rýmě jsem byla ráda, že ležím a nemusím se hýbat.  Naštěstí jsem si náležitě užila své rodiny, ani jsem neplánovala, že s blízkými budu tak moc. Takže všechno zlé je pro něco dobré. Je pravda, že tolik pohádek jsem už hodně dlouho neviděla. Teď už se cítím lépe, tak sedím u televize s jehlou v ruce. Pro změnu lehl manžel, bohužel bacily nám zůstávají v rodině :-))). Slunečné dny se schovaly a venku je šedivo a vlezlo, a tak se kochám z dárků, které jsem dostala od Ježíška. Největším dárkem bylo, že jsme se všichni sešli u jednoho stolu (i když ne na Štědrý den, ale sešli). Samozřejmě, že pod stromečkem nesmí chybět knihy. Dostala jsem tři romány, dva od Wilbura Smitha, a pak Vypravěčku, na kterou se moc těším. Potom jsem dostala čtyři překrásné knihy o Barrandovu. Zajímavé těžítko v podobě křišťálové koule s obrazem růže uvnitř. No a kdo si hraje nezlobí, takže puzzle. Ježíšek chce mít ode mě klid a protože nejsem žádný milovník skládaček a hlavolamů, tak má do smrti vystaráno. Obrázek vodopádu, v pozadí s modrou oblohou budu skládat do smrti. Mám kliku, že všichni mí chlapi naprosto přesně ví, čím mě potěšit. Mladší syn šperkem, má obdivuhodný vkus a starší syn domečky (prý jich mám málo) a medvídka. Bez medvídka by nebyly vánoce. A jako bonus krásnou truhličku, ve které byly zabalené domečky. Krabiček není nikdy dost a na blbosti na tvoření, neustále nějakou potřebuji. Doufám, že i vám Ježíšek splnil všechna tajná přání a teď v klidu a pohodě očekáváte příchod roku nového. Rija

Kouzlo z výstavy

Sváteční dny utekly, jako voda v řece a za pár dní dní skončí i tento rok. Včerejší den jsem prožívala se svou rodinou v poklidu. Jsem moc ráda, když mám všechny blízké u sebe. Dnešní den jsem původně měla v plánu proležet, jenže člověk míní a běh světa mění. Brácha s maminkou mě zlákali na výlet. V nedaleké Miroslavi byla výstava pohlednic Josefa Lady. Využili jsme příležitosti a když už jsme tam byli, tak jsme šli na prohlídku zámku s průvodcem. Do dneška jsem netušila, jaké zajímavosti se nachází skoro za humny (asi 30 minut autem :-))) ). Musím přiznat, že přestože není na zámku žádné původní vybavení, tak pokladů a zajímavostí skrýval mnohem víc, než jen výstavu Josefa Lady. Uchvátila je místní rarita. Slovanská epopej poskládaná z puzzlí. Samozřejmě, že obrazy nemají originální velikost, ale i tak jsou dost veliká. Obrazy obsahují 163 000 dílků a skládalo je padesát lidí čtyři měsíce. Prostě nádhera. Když si představím tu piplačku, než obrazy poskládali. Co jsem ale vůbec netušila, že puzzle jsou staré skoro 300 let a původně sloužily jako učební pomůcka při výuce zeměpisu. Na zámku v Miroslavi mají pár zajímavých historických puzzlí, kdy ještě dílky neměly takový tvar, jak je známe dnes. Dokonce puzzle s výjevem svatby britské královny Alžběty, jsou zajímavé tím, že příslušníci královské rodiny mají obličeje zachovány v celku. Ten kdo vyráběl tyto puzzle si musel pěkně vyhrát. Výlet jsme zakončili posezením v cukrárně s šálkem kávy. Zavzpomínali jsme na dobu, kdy jsme jako děti jezdily s maminkou na výlety. Pokud přemýšlíte, kam vyrazit ještě do konce roku na výlet, a nebo budete mít cestu kolem Miroslavi tak se nezapomeňte zastavit na zámku, určitě vás mile překvapí, tak jako mě. A když budete mít štěstí a průvodce vám bude dělat stejná paní, jako nám, tak zážitek bude ještě úžasnější. Rija