Výstava Alfonse Muchy

Před časem jsem tady psala, že v poslední době zanedbávám svůj kulturní obzor a rozhodla jsem se to napravit. Za poslední rok mi utekla spousta zajímavých výstav a tak jsem se rozhodla, že ty které právě probíhají si rozhodně utéct nenechám. Proto jsme dneska s kamarádkou zavítaly do synagogy, kde probíhá výstava  Průřez dílem Alfonse Muchy. Trošku jsem z návštěvy měla obyvu, protože se v těchto místech necím moc dobře. Překvapilo mě, jak je synagoga krásně opravená. Také některá díla jsem na živo ještě neviděla a paní průvodkyně, byla hodně sečtělá a spoustu věcí věděla. Než jsem se nadála uplynula hodina a půl a já se dozvěděla mnoho zajímavých informací. Určitě jsem tam nebyla dneska naposledy. Bylo to v mnohém poučné a zajímavé. Fotografie vkládám pouze z internetu, protože jsem nějak neměla odvahu fotit v reálu. Přeji vám krásné sluníčkové chvíle Rija

Foto internet

Podzimní výměna

Je tomu už pár měsíců, kdy jsem se pomaličku začínala propadat závislosti na blogu a postupně pronikat do velké rodiny blogerek a blogerů. Tenkrát mě zaujala výměna dárečků, kterou mezi sebou holky měly. Byl to naprosto skvělý nápad. Proto když jsem se dočetla, že Věrka zorganizovala podzimní výměnu, neváhala jsem a přihlásila se. Pomaličku přemýšlím nad tím, co bych mohla vytvořit. Přidejte se i vy a bude větší legrace. Moc děkuji Věrce za nápad. Krásné tvoření přeji Rija

Sluneční květina

Tak jako slunečnice každým dnem
otáčí se za sluncem,
tak já stále hlavou svou
obracím jen za tebou.


Určitě každý zná tuhle prvorepublikovou písničku Inky Zemánkové z filmu Hotel Modrá hvězda.  Přesně tyhle slova písně se mi vybavily, když mi na zahrádce vykvetla slunečnice. Sazeničky jsem dostala v květnu od kamarádky. Nejdříve to vypadalo, že sazeničky se neujmou, protože bylo velké sucho. Naštěstí z nich vyrostly obří rostliny a jedna konečně rozkvetla. K večeru naštěstí vyšlo sluníčko a tak jsem ji mohla vyfotit v plné kráse. Doufám, že neděle bude sluníčková a užijeme si ještě teplých dnů. Když už jsem držela foťák, tak jsem musela vyfotit i ty svoje kočičí miláčky. Rija

Když venku prší

No prší, je asi trošku nadnesené, ale počasí dneska bylo jak v dubnu. Ochladilo se, chvíli trošku sprchlo, pak svítilo sluníčko a pak opět déšť. Počasí a pracovní vypění mnulých dní rozhodlo, že se dneska bude jenom lenošit. Nemám to moc ve zvyku, ale skoro týdenní boj s technikou a prokousávání novým programem mi dalo dost zabrat. Proto jsem se rozhodla, že vám trošku odtajním svou sbírku medvídků. Na Vánoce to bude už pět let, co jsem dostala svého prvního medvídka, po kterém jsem moc toužila, abych mohla vytvořit na chaloupce malou dekoraci. Byl maličký a spíš jen z legrace, protože manžel nemohl uvěřit, že bych ve svých letech opravdu mohla chtít medvídka. Když viděl mou radost, pochopil že jsem svá slova myslela vážně. Dneska jich mám přes 80 a nejsou jen plyšoví. Tři jsem si dovezla ze svých cest do zahraničí, jednomu je přes padesát let, jednomu skoro sedmedesát a jeden osmdesát. Tak vás zvu na malou procházku mou sbírku. Rija

                         Medvídka v puntíkované košili jsem si dovezla z Francie

Medvědice je také z Francie

Tento velikán bude mít zachvíli 55 let

Dánská medvědice

Svíčka

Oranžový medvídek je mýdlo a zlatý svíčka

Obyčejné dny v obyčejném životě

Pár dní jsem svůj blog zanedbávala. Nějak mě ty vedra, co u nás panují zpomalují a taky toho bylo nějak moc. I tak jsem prožívala nádherné dny. O víkendu jsme měli na chaloupce na návštěvě přátele. Známe se mnoho let a je moc krásné se s nimi setkat. Pořád máme o čem si povídat a je fajn, že se u nás cítí jako doma. Přestože jsem měla v pondělí volno, abychom se užili co nejdéle, uteklo to jak voda. Musím přiznat, že to bylo náročné. Nejsem zvyklá chodit pozdě spát a třídenní ponocování mi dalo zabrat a ještě dneska je to na mě znát. Potřebovala jsem probdělé noci dospat. Kde je doba, kdy jsem byla schopná ponocovat skoro denně a únavu jsem skoro nepociťovala. Jo člověk holt stárne a i vedra se na únavě podepsaly. Stěží se mi daří zachytit krásy přírody. Ranní červánky jsou jednou z těch krás a další  zvířata. Neustále nestačím obdivovat naše kočky. V největších vedrech se rozvalí ve stínku a dokáží spát celé hodiny a člověk kolem nich může chodit a je nic ze spánku nevytrhne. Zahrádka se kupodivu drží a díky studni, co máme na zahrádce můžu zalévat dosytosti. V půlce července to už vypadalo kriticky, docházela voda. Stačilo pár dní dešťů a spodní vody stouply a studna se naplnila. Pro příští rok se musím krotit v osazování truhlíků a nádob. Než totiž všechno pozalévám trvá to docela dlouho. Naštěstí se zahrádka odvděčí svými květy. Růže si teď daly chvilku oddych, aby mohly zase nádherně rozkvést. Kvete mi jen jedna a to je nezmar. Kromě zahrádky si užívám návštěv přátel. Zrovna včera jsem byla za kamarádkou, která má šestitýdenního chlapečka. Je to takový malý andílek, ostatně jako všechny děti. Už dlouho jsem nedržela v náruči tak malé miminko. Nedivím se, že je pro většinu lidí dětský úsměv nejkrásnější na světě. Tenhle malý človíček se na mě usmál a hned byl svět veselejší. Bylo to moc příjemné odpoledne a kamarádce moc děkuji za pozvání a že mi dovolila pomazlit se s jejich korunním princem. Ještě dnes cítím tu nádhernou vůni, jakou voní všechny miminka. S tvořením to teď bylo slabé, ale na víkend hlásí ochlazení, tak zkusím zrealizovat pár drobností, které nosím už nějakou chvíli v hlavě. Přeji vám všem krásný nadcházející víkend Rija