Milé kamarádky

Doufám děvčata, že si ten dnešní den pořádně užijeme. Rija

Trošku relaxace

Krásnou poslední dubnovou neděli. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří ke mě nakouknou a zanechají milé slůvko. Moc mě to těší.
Venku je krásně, ráno sice opět mrazík, ale zatím jsem na zahrádce žádné škody nenašla. Opět se chystám na zahrádku. Ještě mě to stále baví. Na zahrádce ztrácím pojem o čase a všem kolem a jsem jen já, pohoda, zpěv ptáků a společnost mi dělají chlupatí miláčci. Kočky se drží domova, protože jsem neustále s nimi. Byla jsem nucena udělat si pár dnů oddych a relaxovala u úklidu a šicího stroje. Škoda jen, že mi vše tak dlouho trvá. V mé hlavě se rodí spousta nápadů a realizace silně pokulhává za rojením inspirací. Konečně se mi podařilo dodělat nový oblek houpačce. Krásně se v ní sedí, jen ještě potřebuji užít polštářky, aby se v ní dalo i pohodlně snít. I když s tím sněním mám problém, ale třebas potom víc začnu:-). V kuchyni se mi okoukaly puntíky, tak dostala nový kabátek. Ještě zbývá dodělat nový kabátek obýváku, ale to až zase někdy později, až bude tělo potřebovat nějaký malý odpočinek. Rija

Zahrada v dubnu

Letošní jaro je jiné, než ostatní, to vnímáme všichni. Snažím se využít nouzového režimu do poslední chvilky. S menšími přestávkami se víc jak měsíc hrabu v zemi. Jakmile zakleknu k zemi, přestávám vidět i slyšet. A kopu, rozbíjím a zase skládám. Než jeden kus dokončím, rozkopu dva další. Počasí mi přeje. Část skalky už mám hotovou. Předělala jsem ostrůvek, dosázela rostliny a přidala kamení. Upravuji záhony podél zdi. Zahradnictví se snažím vyhýbat, což mi jde dost špatně. Neustále objevuji rostliny, které nutně potřebuji. Až se rostliny propojí a vše pokvete, tak vše bude vypadat zase jinak. Hlavou mi běží další a další úpravy, změny a nápady. Jen kdyby tělo neprotestovalo a neustále mi nepřipomínalo, že mi není dvacet:-). Nejlepší na tom všem je, že mě to pořád ještě baví. Nemám čas myslet na problémy. Hlavou běží jen zemina, plevel, kamení a rostliny. Jednou se snad doberu k nějakému cíli. Rija

Velikonoce - svátky jara

Všem přeji krásné velikonoce a děkuji za vaše návštěvy a komentáře. Rija

Pohádkový les

Mám ráda procházky, ale nejkrásnější jsou lesem. Škoda, že nemám za humny nějaký pořádný les. Jsem ráda, když jednou za čas vyrazíme do lesa. To si procházku vyloženě užívám. Pohled na stromy mě uklidňuje. Pokaždé se vracím s vyčištěnou hlavou a plná energie. Manžel tuhle zálibu sdílí se mnou jen má trošku odlišný pohled. Prý co mě pořád fascinuje na stromech, kamenech a křoví, které navíc musím pořád do kola fotit. On totiž netuší, že já v tom lese vidím i spoustu jiných věcí. Ano na začátku jsou to stromy, keře, rostliny. Když občas zahlédnu i nějaké zvíře, tak jsem šťastná jak blecha. Když je cesta kamenitá, tak pozoruji kamínky, kořeny. Jenže po nějakém čase se moje vnímání začne měnit. Najednou uvidím starou zelenou želvu,

kousek dál na mě vykoukne jeskyně loupežníka Rumcajse.

Čím déle lesem jdu, tím víc zajímavých věcí potkám. Tady by mohl bydlet Křemílek s Vochomůrkou,

kousek dál chaloupka Malé čarodějnice

nebo Kyklopova noha

a co teprve palouček víly Amálky:-)

Občas na mě vykoukne strašidlo, ale to jen tak, aby mi vykouzlilo úsměv na rtech

V odlehlých koutech lesa jsou k vidění různí ještěři,

nebo předpotopní nestvůry

a co teprve nestvůry z bažin.

Občas se mi podaří zakopnout o srdce přírody

nebo mi srdce pošle sluníčko.

No řekněte, je vůbec možné najít tohle všechno v jednom obyčejném lese? Nebo, že by se mi to vše jen zdálo.
Krásnou sváteční neděli. Rija

Kdo si hraje nezlobí

Říká se, kdo si hraje nezlobí. Momentálně mě k hraní stačí nějaká zemina, spousta kytek, kamení, rýč a lopatka. Přes zimu vyloženě trpím a netrpělivě čekám na chvíli, kdy zabořím ruce do země. Večer upadám do peřin a pár hodin o sobě vůbec nevím. Jsem zdravě mrtvá. I když si počasí s námi neustále hraje a zlobí nás mrazíky, tak jsem stejně vynesla oleandry. Budu doufat, že žádné velké mrazy už nepřijdou. Konečně jsem mohla pod přístřeškem uklidit a dát do provozu sezení pod stříškou. Moje miniaturní zahrádky přes zimu sešly a navíc si s nimi pohrály naše kočky. Takže už bylo na čase trošku je upravit. Nějaká potvora si taky pochutnává na netřescích, takže jich dost uhynulo. Nějaké jsem objevila při předělávání skalky a pár jsem na podzim dostala od kamarádky. Dopoledne jsme byli doplnit zásoby a já si nakoupila další kytky. Zjišťuji, že jich mám neustále málo. Tento týden jsme byli třikrát v zahradnictví. To se mi snad ještě nikdy nepoštěstilo. V úterý, cestou z práce, jsme se zastavili v Mikulově. Je tam naprosto úžasné zahradnictví. Byla jsem, jak Alenka v říši divů. Přivezla jsem si plnou krabici kytek a ještě igelitku. Než se manžel stačil otočit byly kytky v zemi a co bylo nejhorší, nebylo to nikde vidět. Ve čtvrtek si manžel ze mě udělal legraci, zda nechci jet do zahradnictví. No nemusel říkat dvakrát. Vůbec jsem se nemohla rozhodnout, kterou kytičku potřebuji víc. Manžel se totálně smířil s mou zahradní posedlostí a navíc si ze mě dělá legraci. Prý musím, ke každé vysazené kytce dát praporek, aby věděl, kde ty peníze jsou:-). Praporky tam nemám, ale než se vrátil z projížďky na kole, byly kytky v záhonech. No a posledních pár kousků jsem pořídila dnes. Uvědomila jsem si, že nemám nic do nádob na dvorek. Naštěstí jsem potřebovala zeminu a měli pár venkovních květin, tak jsem se mohla s chutí pustit do práce. Podařilo se mi rozveselit dvorek a předělat všechny mini zahrádky. Naštěstí na zahrádce se našlo dost materiálu, abych si dostatečně vyhrála. Teď už jen zprovoznit houpačku a najít chvilku na občasné lenošení:-). Rija

Sváteční procházka

Krásné sváteční dny přeji. Nejsem nějaký veliký milovník velikonočních svátků. Dokud byly děti malé, tak jsem si dny sváteční i před sváteční užívala s nimi, ale v současnosti jsou to dny jako každé jiné, až na to, že jsou čtyři dny volna (což letos není až tak podstatné, těch dnů mám o něco víc). Díky sluníčku a příjemnému počasí, trávím skoro všechny volné dny na zahradě. Pořád tam mám co dělat:-). Jediné, co z velikonočních svátků, poctivě dodržuji, je zvyk, že na Velký pátek se nemá hýbat se zemí. Takže nehýbám. Jen tedy včera jsem chodila po dvorku jak mlsný kocour a pozorovala místa, kde by se dalo něco nasadit, překopat, vytrhat a podobně. Manžel měl nejspíš strach, abych se mu nezbláznila (co by dělal s bláznivou ženskou), tak vymyslel výlet do přírody. Hledali jsme místo, aby nebylo moc daleko od nás a navíc místo, které neznáme. Nakonec jsme vybrali výšlap na Sealsfieldův kámen, v Podyjí. Místo, kousíček od Znojma. Zvolili jsme trasu podél hranice a už cestou jsem se mohla kochat. Projížděli jsme přes Jaroslavice. Netuším proč mě chátrající zámek tak fascinuje. Pokud se mi naskytne příležitost ráda se procházím kolem chátrajícího zámku. Má v sobě nějaké zvláštní kouzlo. Tentokrát jsme přijížděli z jiné strany, než obvykle a už z dálky byl zámek vidět. Stokrát fotografovaný a po sto prvé se mi podařilo zachytit z jiného pohledu. Po pár kilometrech se nám naskytl překrásný výhled na Znojmo. Také z jiné strany, než vídáme běžně. Cílem byla malá obec (dnes už součást Znojma) Popice. Díky situaci jaká je, panoval v obci neobvyklý klid. Po pár krocích jsme vstoupili na lesní cestu a užívali si klidu v přírodě. Sem tam nás sice minul nějaký cyklista a dva chodci, ale jinak jsme šli sami. Všichni dodržovali pravidla a nasazovali si roušky, když jsme se míjeli. Manžel tvrdí, že nám cesta trvá pětkrát déle, než ostatním, protože musím vyfotit každý kámen a spadaný list. No není až taková hrůza. Je to přeci procházka a to je od slova procházet se ne běžet. Na vrcholu byla větší kumulace lidí, ale zvládli jsme dodržovat i větší rozestupy, než dva metry. Před námi se otevřel obzor a my se mohli rozhlédnout po Podyjí a z výšky pozorovat řeku Dyji. Pro zpáteční cestu jsme zvolili jinou trasu, celou dobu se šlo lesem a až na dva cyklisty jsme šli úplně sami. Měli jsme možnost vychutnávat kouzlo ticha a klidu, které bylo všude kolem nás. Procházku jsme si úžasně užili a necelých sedm kilometrů v nohou nebylo také k zahození. Na zpáteční cestě jsme se na okamžik zastavili u překrásného jezu a nechali se okouzlit romantickým tokem Dyje. Když jsme na stejném místě byli před lety, tak voda byla plná užovek, ale tenkrát jsme tady byli až v květnu. Den jsme si krásně užili. Já jsem si odpočinula od zahrady a dnes můžu opět pokračovat. Rija