Srpen v zahradě

Máme tady poslední srpnový den. Končí prázdniny a pro mě končí léto. Venku je sice krásně (zbytečně moc horko) a doufám, že budeme mít ještě krásné slunečné dny (brala bych tak do listopadu), ale to pravé léto pro mě končí právě dnešním dnem. Ráno jsem s nohami osvěženými ranní rosou proběhla zahrádku, abych zjistila jak vypadá v těchto horkých dnech. Pár květů ještě zdobí zahradu. Začíná být opět sucho, tak květy rychle odchází. Letošní srpen byl naštěstí mnohem příznivější, pro rostliny, tak zahrada není suchá a vyprahlá, jako jiné roky. Dělá mi zahrádka radost. Některé keříky konečně poskočily a krásně zarůstají hluchá místa. Bohužel než se člověk otočí, je takové horko, že se nedá venku vydržet. Tudíž moc práce neudělám. Něco ráno, něco v podvečer, ale to mi práci ztěžují komáři, kterých jsou letos mraky. Už jsem vysledovala, že není moc dobré mít krásně vypletou zahradu, protože plevel kytky chrání. Dokonce některé se díky plevelu, docela dobře vzpamatovaly. Našla jsem i dvě totálně odepsané, kterým plevel udělal dobře. Tak nevím, jestli dělám dobře, když se snažím o čistou zahradu, bez plevelů:-). Asi je to jako se vším - všeho s mírou, tak nějaký ten plevel asi oželím. Radost mi dělají muškáty na okně, těm se neskutečně daří. Tak vysoké ještě nikdy nebyly.  Rija

Zpáteční cesta - Tábor

Opět nám dny cestování po krajích neznámých utekly jako voda. V pokoji jsou nachystané kufry, na recepci se loučíme, nasedáme do auta a necháváme za sebou další krásná místa naší země. Navigace se rozhodla, že nás povede jinou cestou, nejspíš, abychom viděli něco dalšího. Den se stále nemůže rozhodnout, jestli bude zamračený nebo slunečný. Před námi odbočka - Tábor. Impulzivně odbočujeme a jedeme prozkoumat místo, kam naše kroky zatím nezavítaly. Potkáváme zajímavé domy, malé náměstíčko, kde na nás dohlíží slavný Jan Žižka. Touláme se uličkami a naše kroky míří až k Bechyňské bráně a věži Kotnov. Věž je pozůstatek hradu Kotnov, který byl přestavěný na pivovar. Vyšlapeme schody na vrchol věže a před námi se otevírá nádherný výhled na Tábor a okolí. Nacházíme další místní zajímavosti. Je mi jasná manželova láska k jižním Čechám, narodil se tam a má tam kořeny. Ale netuším, kde jsem k ní přišla já. Mé kořeny jsou na Moravě. Nic to ale nemění na tom, že jižní Čechy jsou má srdeční záležitost. Jen škoda, že nám tolik pršelo a procházku lesem jsme si museli tentokrát odpustit. Jediné, co oba dva dnes víme, že se tam opět brzy vrátíme. A maličká perlička na závěr. Celou cestu jsme ujeli bez problémů, zádrhelů a bloudění a za Znojmem, v místech která notoricky známe, špatně odbočíme a zabloudíme:-). Alespoň jsme cestou neztratili humor. Nakonec jsme zdárně dorazili domů. Rija

Den třetí - deštivý

V pondělí ráno nás vzbudilo ťukání kapek na okno. Předpověď nezklamala. Z nebe padaly provazy vody. Chvíli nám trvalo, než jsme se domluvili na nějakém programu dne. Nakonec jsme vzali deštníky a vyrazili. První zastávka byla kousek od Písku v Kestřanech. Na první pohled malá jihočeská vesnička, kterou zdobí jedna zajímavost. Jsou v ní, kousek od sebe dvě poměrně zachovalé tvrze, Dolní a Horní. Podle historických zmínek bývala v těsné blízkosti i třetí tvrz. Komplex tvrzí doplňuje zámek ze 17. století. Obě tvrze i zámek jsou v současné době v soukromém vlastnictví a opravují se. Podle záměrů majitele, který chce těmto historickým skvostům vrátit původní vzhled a ukázat život, na takových tvrzích. Přestože se památky opravují, majitel umožňuje prohlídku současného stavu. Na některých zdech jsem našla pozůstatky fresek, starý lustr, obloukové klenby. Jsem zvědavá, kdy se tomuto místu vrátí jeho kouzlo.
Přestože stále pršelo, pokračovali jsme dál do Putimi. V restauraci u Jana Cimbury, jsme si chtěli dát kávu, ale bylo zavřeno. Bohužel z nebe padaly stále provazy vody, takže jsme se zastavili jen u sochy Švejka a na pár minut u starého klasicistního kamenného mostu, který je postaven přes řeku Blanici. Pod mostem se nachází budova mlýna a budova pivovaru. Hned vedle stojí železný most z 19. století. Škoda, že jsme se nemohli projít. Určitě by procházka stála za to. Další zastávka byla v Protivíně. Mrzelo mě, že jsme se sem dostali až v pondělí, kdy byl zavřený zdejší zámek a nedalo se jít ani do zahrady. Zámek založil ve 13. století Přemysl Otakar II.. Kousek od zámku stojí moc zajímavý kostel sv. Alžběty. Než jsme se stihli projít po náměstí a prohlédnout si zajímavosti začalo pršet. Proto jsme odložili návštěvu krokodýlí ZOO. Byla jsem ráda, že jsem viděla krásnou platanovou alej, která zdobí cestu od místního pivovaru. Nakonec jsme odjeli kousek dál podívat se do Blatné. Tentokrát jsme měli štěstí. Nepršelo. Zámek byl sice zavřený, ale park je přístupný i v pondělí. V parku se natáčelo pár záběrů z pohádky Šíleně smutná princezna. Konkrétně, jak Vašek Neckář spadne do vody. Po příchodu mě uchvátilo stádo daňků, kteří jsou tak ochočení, že si je můžete pohladit a když si u pokladny koupíte krmení, tak je můžete i nakrmit. Ze začátku jsem se těch obrovských zvířat bála, ale potom jsem sebrala odvahu a pohladila si je také. Vůbec netuším, kolik času, jsme strávili s daňky, ale vůbec se nám nechtělo odejít. I přes déštivé přeháňky se nám poslední den vydařil. Rija

Kestřany

Švejk v Putimi

Kostel v Protivíně

Zámek Blatná