Už jako malá holčička jsem milovala pohled na noční, černou, oblohu posetou miliony zlatých hvězdiček. Dokázala jsem bez hnutí pozorovat ty zářivá světýlka a nechat se okouzlit tím tajemnem, které z nich k nám padá. Později když jsem v tom moři hvězd uviděla Velký vůz byla jsem štěstím bez sebe. Dneska bezpečně poznám Velký a Malý vůz, Kasiopeu, Orion, vím že Jitřenka a Večernice je vlastně planeta Venuše. Díky manželovi poznávám další a další tajemství noční oblohy. Když mi včera ukázal mlhovinu v Orionu, měla jsem pocit, že vidím třepotat motýlí křídla. Chytré knihy sice říkají, že mlhovin je známá jako M42, ale pro mě to zůstanou motýlí křídla. A pro ty, co milují hvězdy. Když bude zítra ráno ráno jasno, tak kousíček pod Měsícem bude jasně zářit Jupiter. Rija
 |
| Nepřipomíná motýlí křídla? |
 |
| Mlhovina z dálky |
 |
| Ty fialové hvězdy jsou plejády neboli kuřátka |
Žádné komentáře:
Okomentovat