Jaro už je tady

Přestože nám předpověď na svátky hlásila deštivé počasí, musím říct, že u nás už druhý den je počasí příjemné. Včerejší den jsem měla odpočinkový. Přestože nejsem věřící, tak dodržuji tradice. Tudíž na Velký pátek nehýbu se zemí a neperu prádlo. Byl odpočinkový den, takový návštěvní den. Načerpala jsem síly na dnešek. Dopoledne jsem spíš věnovala práci doma a po obědě mě manžel odvezl do Baumaxu. Potřebovali jsme nový sud na vodu a při té příležitosti jsem si nakoupila nějaké keříčky a macešky. Byla jsem celkem ukázněná a držela se zpátky, ale na druhou stranu, jaro teprve začíná, takže další keříky, stromky a květiny ještě přibudou. Doma jsem až do večera pobíhala s rýčem, motykou a hráběmi po zahradě. Posledních pár dní se teplota přes den drží kolem deseti stupňů, takže ze země kouká spoustu maličkých rostlinek. Místy nestačím koukat, co to vlastně leze a kde že se to tam vzalo. Jsem ráda, že jsem nestihla na podzim překopat dva záhony, protože jsem úplně zapomněla na spoustu rostlinek. Ze záhonů trčí klacíky, abych v zápalu boje nezlikvidovala květiny, které pomaličku vystrkují špičky zelených lístků ze země. Jen škoda, že je den tak krátký, vůbec nestíhám, co bych chtěla.
Přeji vám všem, krásné velikonoce. Rija

Jaro klepe na dveře

Ještě minulý týden mrzlo až praštělo a tento týden sluníčko hřeje a rtuť na teploměru nesměle stoupá vzhůru. Poslední dva dny vyšplhala teplota až na dvanáct stupňů, vzduch voní, ptáci se překřikují, takže vše nasvědčuje, že jaro už je snad za dveřmi. Mě tedy již delší dobu svrbí ruce a neustále mám chuť zabořit je do hlíny. Nemůžu se dočkat víkendu. Předpověď hlásí na neděli 16 stupňů, nejvyšší čas vyrazit na zahradu. Já ji tedy pravidelně chodím obhlížet už od ledna. Na podzim jsem začala s rozšiřováním a úpravou trvalkových záhonů, takže mě čeká pokračování. Mám v plánu nějaké další úpravy a změny, tak doufám, že se mi bude dařit. Abych si čekání zpříjemnila, tak jsem začala nakupovat semínka, cibulky a oddenky a především květináče. Těch mám stále málo. O víkendu zajedeme pro hlínu a můžu nasadit cibulky, vyset semínka. Mám i nějakou zeleninu, místa mám zatím dostatek, takže doufám,  že letos nasadím, vše po čem moje srdce touží. Přeji vám krásný a pohodový poslední pracovní den tohoto týdne. Rija

V zajetí motýlích křídel

Už jako malá holčička jsem milovala pohled na noční, černou, oblohu posetou miliony zlatých hvězdiček. Dokázala jsem bez hnutí pozorovat ty zářivá světýlka a nechat se okouzlit tím tajemnem, které z nich k nám padá. Později když jsem v tom moři hvězd uviděla Velký vůz byla jsem štěstím bez sebe. Dneska bezpečně poznám Velký a Malý vůz, Kasiopeu, Orion, vím že Jitřenka a Večernice je vlastně planeta Venuše. Díky manželovi poznávám další a další tajemství noční oblohy. Když mi včera ukázal mlhovinu v Orionu, měla jsem pocit, že vidím třepotat motýlí křídla. Chytré knihy sice říkají, že mlhovin je známá jako M42, ale pro mě to zůstanou motýlí křídla. A pro ty, co milují hvězdy. Když bude zítra ráno ráno jasno, tak kousíček pod Měsícem bude jasně zářit Jupiter. Rija

Nepřipomíná motýlí křídla?

Mlhovina z dálky

Ty fialové hvězdy jsou plejády neboli kuřátka

MDŽ

Znám spoustu lidí, kteří tvrdí, že by se MDŽ nemělo slavit. Nechápu proč, vždyť vyjadřuje úctu ženám a jako žena si myslím, že si úctu a obdiv mužů zasloužíme. A ne každá žena je matkou, aby mohla slavit Den matek. Když jsou muži pozorní k nám, tak mi jim to vracíme stejnou úctou, obdivem nebo úsměvem. Svět by měl být krásný. Po ránu v práci přišel jeden učitel a popřál nám krásný den a místo kytičky rozdával lízátka. Je to od něj milé. S dalším přáním přišel pan ředitel a přinesl nám kytičku. Poslední přání měl pro mě schované manžel, moje milované frézie a višně v čokoládě. Samozřejmě, že měl jednu kytičku schovanou pro mou maminku. Vzpomněla jsem si, jak jsem jako čtrnáctiletá, jela autobusem koupit mamince a babičku kytičku frézií k MDŽ. Takže i já chci všem ženám popřát krásný den. Rija

Knihy a zase samé knihy

Chtěla bych poděkovat všem, kdo se tady zastaví a zanechají milé slůvko. Slibuji, že budu víc reagovat, to se mi opravdu moc nedaří. Mám teď takové rozlítané období., přiletím, začnu něco dělat a ještě nemám hotovo a letím někam jinam. Snažím se vydržet na jednom místě déle, ale vůbec se mi to nedaří. Doufám, že mě to přejde, než se z toho sama zblázním :-))). Někdy mám pocit, že musím zvládnout, vše ač jen pomyslím, a pak jsem rozčarovaná, že se mi to nedaří. Taky mám problém vybrat si zálibu, které se budu věnovat. Trošku se mi rozrůstají a já mám problém, co dřív. Dnes po práci jsem byla objednaná na masáž. Pokaždé se moc těším, až mi šikovné ruce mé masérky uleví. Ještě než jsem došla na masáž zaběhla jsem do knihkupectví, protože mi psali, že objednané knihy už pro mě mají připravené. Původně jsem si šla pro dvě, ale nakonec jsem si koupila tři. A hned mám o dilema víc, mám číst, nebo šít či vyšívat? Pro dnešek to vidím na vodorovnou polohu s malými bílými tlapkami za krkem (to je ta příjemnější varianta, většinou mám tlapky zaražené pod žebry). Knihy na mě počkají v knihovně. Každá je o něčem jiném, ale mají společné téma - láska. Přeji vám všem krásný zbytek večera a příjemné sny. Rija

Měsíc

Minulý týden ve čtvrtek, byl u nás po ránu největší mráz. Teploměr ukazoval něco přes 14 stupňů pod nulou a do toho příšerně foukal ledový vítr. Cestou k autu jsme si všimli nádherného měsíce (bylo mi jasné, proč jsem tak špatně spala). Úplněk byl sice až v pátek, ale už ve čtvrtek byl měsíc kouzelný. Nedalo nám to a pár metrů za vesnicí jsme zastavili a šli si tu nádheru vyfotit. Zajímalo by mě, co si myslel řidič projíždějícího linkového autobusu, něco o dvou bláznech, co v takové kose fotí měsíc. Podívaná za tu nádheru stála a trochu zimy se dá přežít. Rija

Krokusy

Jsem jasná, venku se udělá hezky a na mě lezou zahradní chutě :-))). Jo vím, že zem je zmrzlá, mrazy se drží, ale nemůžu si pomoc. Stejně jako včera jsem dnes po obědě šla obhlídnout zahradu. Co kdybych narazila na něco nového (velmi nepravděpodobné, ale nemůžu si pomoci). 

Sluníčko mě tak rozdovádělo, že jsem si při procházce zahradou prozpěvovala kousky z písničky Svěráka a Uhlíře. 

Jaro dělá pokusy 

vystrkuje krokusy....

U mě na zahrádce vystrkují krokusy také hlavičky. Tedy teď jsou přikryté, aby jim mrazy neublížily. Chodím je odkrývat, aby se ohřály na sluníčku, ale těším se, až se oteplí a krokusy rozkvetou. Že by to jaro vážně klepalo na dveře? Rija

Procházky

Dnešní den byl jako malovaný. Sluníčko svítilo a i mráz polevil. Jakmile se na nebi objeví slunce a začne hřát, tak se mi v hlavě sepne program zahrada. No zatím jen program, zem je zamrzlá a stejně se nedá nic dělat. Jediným povyražením jsou procházky. Poslední víkendové dny procházkám přejí. Minulý týden jsme si šli  prohlédnout devastaci přírody kolem vesnice. Podle všeho se u nás buduje nová cyklostezka, ale podle devastace přírody to vypadá, jako by tady měla vést nejméně dálnice. Při dnešní procházce jsme objevili další zničená místa. Na kolech jezdíme také a milujeme, když stezky vedou kouzelnou přírodou a ne vysekanou planinou. Budu doufat, že někdo vysadí keře a stromy a podél stezky bude krásná příroda. Pár zajímavých míst zachycených dosluhujícím fotoaparátem. Zvažovala jsem, že si nový foťák budu přát k narozeninám, ale vyhrál to šicí stroj. Nevím sice jestli výsledek šití bude lepší než fotky, ale přeci jen mě šití láká víc, jak fotografování (foťák si koupím stejně). Manžel sice dneska říkal, že je příroda ještě taková smutná, ale pro mě má i tak své kouzlo. Ještě pár týdnů a všechno tohle se zazelená a přijde jaro. Možná jsou to poslední zimní fotky. Rija

Vždyť to byl záměr

Po delší pauze jsem se opět vrátila k vyšívání. Vyšívám od dětství, ale poslední dobou nejraději vyšívám křížkovou výšivku. Jen potřebuji čím dál lepší světlo. Měla jsem tady pár nedodělků, tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas se jich zbavit. Motiv s ptáčkem byl vlastně vyšitý celý, jen netuším, kde soudruzi z NDR udělali chybu a celá výšivka se mi posunula víc doprava. Nejdříve mě to hodně štvalo a měla jsem sto chutí jej vyhodit, ale odložila jsem jej do košíku k ostatním nedodělkům, možná jednou na něj dojde čas. Minulý týden jsem hledala něco úplně jiného a z košíku vypadl ptáček. Při pohledu na výšivku mě hned napadlo jak nedostatek s rozvržením motivu zamaskovat. Vyšila jsem do rohu motýlky. Takže nakonec výšivka dostála svému účelu a vznikl celkem zajímavý polštářek. Vždyť to byl vlastně původní záměr, že jo. Rija

Putování za sněhem

Ještě před pár lety jsem zimu neměla ráda a sníh a mráz mě děsil, protože mi bylo pořád zima. Jenže pak jsem objevila kouzlo zimy a mám ráda všechny podoby přírody. Miluji dlouhé procházky a je mi jedno jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Nevadí mi ani jemný letní deštík. Procházkám v podzimní plískanici jsem zatím na chuť nepřišla. U nás na jižní Moravě jsou zasněžené zimy, čím dál větší utopií a tak jsme si s manželem řekli, že se pojedeme někam podívat na sníh :-))). Manželovi by se líbilo vzít si lyže a pořádně si zalyžovat, ale bohužel pro mě je většina sportů sci-fi a nerada bych si pochroumala ty své křehké kosti, takže zůstávám u procházek, plavání a jízdě na kole. Pro mě bezpečné sportovní vyžití. Zbytek sportů ochotně přenechávám zdatnějším jedincům. Takže jsme si řekli, že procházka zasněženou krajinou má své kouzlo a vyrazili do Rakouska nedaleko Mariazellu. Kdysi dávno jsme tam byli v květnu a z paměti se pomalu vytrácely vzpomínky na přírodu kolem. Trošku nás děsila představa, že někde zapadneme, případně nedojeme. Naštěstí sněhu nebylo tolik a silnice byly suché. Jeli jsme jen na prodloužený víkend a měli štěstí na krásný slunečný den. Den jako stvořený k relaxaci na horách. Bylo to nádherné a určitě se sem ještě vrátíme v létě a projdeme se krajinou. Cestou zpět jsme si maličko zajeli a navštívili městečko Melk s překrásným barokním klášterem. Ne všechny dny bylo slunečno, ale v procházkách krásnými místy nám to nezabránilo. Výlet se podařil a už se těším na nějaký další. Rija

Kostel v Mariazellu

Kláštěr v Melku