Opět změny

Nebyla bych to ani já, kdyby u nás chvíli věci neměnily své místo. Minulý týden jsem sice chaloupku vyzdobila do podzimních barev, tak by bylo zcela přirozené, že by to tak nějakou dobu mohlo vydržet. No opak je pravdou. Minulou středu jsem nanosila spoustu květin ze zahrady do chalupy a pořád se mi nedařilo najít vhodné místo k jejich umístění. Při ranní kávě jsem dostala nápad, jak místo udělat a vytvořit i prostor k zazimování oleandrů. Nějak se mi letos rozrostly a tak potřebují větší prostor. Byla jsem moc ráda, že se manžel moc nebránil a ochotně mi nabídl svou pomoc, při šoupání nábytkem. Trošku se to šoupání zvrhlo a tak změn je nakonec víc než jsem předpokládala, ale důležité je, že jídelní kout je hotov a nevypadá to až tak špatně. Do jara musíme vydržet, než se pustím do dalších změn. Ještě mi chybí pár drobností dokončit, ale pokračovat budu až zase o víkendu, zítra už musím do práce. Rija

Nelinka hned musela vyzkoušet nové posezení

Podzim v Beskydech

Přestože jsem většinu svého života prožila na jižní Moravě, miluji lesy, přírodu, kopce. Proto se ráda vracím do Beskyd. Jezdíme s manželem už čtyři roky touto dobou na stejné místo. Objevili jsme krásnou chalupu na úžasném místě a moc rádi se tam vracíme. Letos jsme sice odjížděli s obavami, zda nebude sněžit, ale naštěstí se naše obavy nepotvrdily, i když vrcholek Lysé hory byl pocukrován troškou sněhu. Nebylo sice takové horko jako loni, ale celou dobu nám krásně svítilo sluníčko a bylo příjemně. Udělali jsme si krásnou procházku na Bílý kříž, prošli se podél Jestřabího potoku a zavzpomínali na chvíle, které jsme tam kdysi prožili. Manžel mi nachystal jedno malé překvapení a jako vždy nezklamal. Nezklamal ani v případě náhrady za nefunkční foták. Neustále nosím sebou kabel k foťáku, co kdyby. Tentokrát jsem sice celou noc dobíjela baterku, ale při odpojení z kabelu jsem omylem zmáčkla tlačítko a než jsme dojeli na místo, tak byl foťák totálně vybitý a dobíječka zůstala doma. Naštěstí manžel vezl sebou tablet, tak jsem mohla udělat alespoň pár snímků. No celá já. V podvečer jsme zregenerovali unavené tělo v bazénu a vířivce. Jen škoda, že čas na horách, tak rychle utekl. Už se těším na příští rok. Krásný večer Rija

Podzim na chaloupce

Přeji vám všem krásný týden. Dny leti jak šílené a já nějak nestíhám,  všechno co bych chtěla.  Moc vám děkuji za mila slůvka. I přestože předpověď hlásila mráz, naštěstí pro nás venku nemrzlo. Za to z úterka na středu jsem měla pocit, že přišel konec světa. Byla tady taková vichřice a bouřka, že jsem čekala že okenní tabulky skončí v bytě a aby toho nebylo málo, tak jsem se ve dvě hodiny ráno pokoušela zastavit vodopády vody, které se k nám snažily dostat skrz zavřená okna. Nikdy jsem nic podobného neviděla, ale byla jsem nesmírně vděčná za pořádné zásoby ručníků a osušek, které postupně skončily na zemi nebo na parapetu, abych zastavila přívaly vody. Ještě nikdy jsem ve dvě ráno nevytírala byt.Zato celý víkend jsem řádila na chaloupce. Dala jsem si závazek,  uklidit celou chaloupku.  Umyla jsem okna, vyprala záclony a vyhnala všechny pavouky. Konečně i u nás doma je podzim. Když už jsem byla v jednom kole upekla jsem rychlou bábovku. Při odpolední kávě přišla vhod. Můžu říct že je to takový předvánočně vánoční úklid. No a teď mě čeká prodloužený víkend v milovaných Beskydech. Rija

Jak chutná moc

Opět uběhl nějaký čas od doby,  kdy jsem byla naposledy v divadle. Takže když se mi naskytla příležitost byla jsem moc ráda.  Věděla jsem,  že to bude trošku těžší kus, ale člověk by měl videt i dila nad kterými se musí zamyslet.  A tentokrát šlo i o kousek nostalgie.  Jeli jsme do Brna do Reduty. Před 26 lety jsem tam poznala manžela.  Jen tentokrát to bylo mnohem náročnější představení.Divadlo před párlety prošlo rekonstrukcí a z původního divadla zbyla jen venkovní podoba, bohužel. Čekala jsem alespoň pohled do zrcadla :-))). Předlohu napsal Ladislav Mňačko a děj se odehrává v padesátých letech minulého století. Jen se přiznám, že jsem od představení čekala mnohem víc. Jestli se zadaří, tak před Vánocemi bychom mohli jet do Prahy. Rija

Foto internet

Další....

Minulý týden mi kolegyně přinesla další knihu. Tentokrát to byl román české autorky Markéty Harasimové Sametová kůže. Vzala jsem si ji v úterý do vlaku, aby mi cesta rychleji ubíhala. To jsem ale netušila,  že se od knihy nebudu moct odtrhnout. Je to román ze současnosti. Taková romantika s detektivní zápletkou. Do knihy jsem se tak ponořila,  že jsem každou volnou chvilku musela číst. Za pět dni jsem měla knížku přečtenou.  Vřele ji všem doporucuji. Dokonce jsem se přistihla, jak přemýšlím o hereckém obsazení, pokud by někdo uvažoval o jejím filmovém zpracování. Chystám se navštívit knihkupectví a koupit další čtení. Pořád říkám knížek není nikdy dost. Přeji vám všem dobrou noc. Rija

Foto internet

Čtenářský kroužek

V práci máme s kolegyněmi takový malý čtenářský kroužek. Půjčujeme si vzájemně knihy a když některá přečte zajímavou knížku dá tip. Kolegyně přečtou snad všechno, se mnou je to horší. Já čtu jen knihy kde není násilí nebo nějaké hrůzy, protože pak mě trápí noční můry. Takže pak to vypadá tak, že když kolegyně začnou číst  knížku, tak hlásí ta není pro tebe a nebo, to si klidně přečti. Před časem se mi dostala do rukou knížka od Laury Walden "Uprostřed ráje". Nebudu prozrazovat děj knihy, jen prozradím, že nás děj provází osudy žen z jednoho rodu a přestože hlavní hrdinka, která je adoptovaná nechce o svém původu nic vědět, nakonec mu stejně neujde. Do teď jsem jméno autorky neslyšela a tak knížka ležela pár dní na nočním stolku. Minulé pondělí, ale přišel její čas. Po víkendovém snažení na zahrádce moje tělo oznámilo, že takhle by to fakt nešlo a rozhodlo se stávkovat, takže jsem vzala do rukou knihu a začetla se. Děj mě během několika stránek pohltil a tak jsem v pátek ráno mohla knížku vrátit. Bohužel další knížky v naší knihovně nemají, tak si je budu muset koupit. V pondělí jsem si říkala, že po víkendu na zahrádce by se nějaká kniha hodila a včera kolegyně donesla další. Už jsem začala číst a vypadá to na podobnou závislost. Krásný večer a ja se půjdu ponořit do děje. Rija

Foto: internet

Čtvrtstoletí

Dneska je to neuvěřitelných 25 let od doby, kdy jsme si s manželem řekli své ano. Ani se mi tomu nechce věřit, co všechno vzniklo z jednoho neuvěřitelného, náhodného setkání. Máme spolu dva krásné, zdravé a šikovné dospělé syny, domov, zázemí a lásku, která stále trvá. Domluvili jsme se, že oslavovat budeme až za týden, kdy odjíždíme na prodloužený víkend do milovaných Beskyd a dáreček jsme si darovali velký a společný a určitě nám toto výročí bude připomínat hezkou řádku let a časem se určitě pochlubím. Jenže bez maličkého překvapení to u nás nejde a mě dneska čekalo velké překvapení. I po tolika letech mě umí manžel překvapit a že se mu to daří. Celé odpoledne jsem nebyla doma a přijela jsem teprve před chvílí. Na stole mě čekala malá kytička (bez ní to taky u nás nejde, ale nebojte v zahradnictví na mě čeká něco většího) a překrásný šperk. Která žena by odolala šperku, žádná a můj manžel má naprosto dokonalý vkus. Tenhle mě opravdu dostal. Moc mu děkuji a doufám, že se dožijeme diamantové svatby, kterou nedávno oslavili mí příbuzní. Rija

Podzim u nás

Občas sice pochybuji, že je podzim, ale ranní mlhy, vlhko a brzská tma mě o tom čím dál častěji utvrzují, že tady máme opravdový podzim. Díky krásnému a teplému počasí se kytičkám daří a já můžu s nadšením pozorovat barvící se stromy, korálky rosy poseté pavučiny, hejna motýlů, kobylky, ještěrky a květy. Prostě všechno se snaží nabažit se slunečných paprsků a užít si krásné a teplé dny. Pokouším se zachytit alespoň kousek té pomíjivé krásy. Babí léto se snaží zachytit všude a není jediného kroku, kdy by jste nezavadili o tenoučké nitky. Prostě podzim se vším všudy. Doufám, že ještě chvíli vydrží a my si budeme moc užívat těch nádherných barev a kouzel, které umí jen příroda. Rija

Zahrádka

Krásné říjnové pondělí. Dnešní den opět připomínal podzim, což se o neděli říct nedá. Od rána svítilo sluníčko a taky hřálo. Takže se rtuť teploměru vyšplhala až na 24 stupňů ve stínu a já celý den běhala po zahradě v kraťasích a tričku. Občas je výhodou mít nemocný počítač. Manžel mě sice na chvíli pustí na svůj, ale nemám možnost upravovat fotky a další kousky se tam nedají dělat, takže místo sezení u něj jsem raději víkend ztrávila venku. Sobota byla sice pošmourná, ale teplá a tak jsem využila počasí a šla řádit na zahrádku. Řekla jsem, že když mě ten bylinkový záhon tak šel, tak se pustím do dalších záhonů a měnších úprav stávajících záhonů. Celou sobotu jsem oddrnovávala části trávníku. Manžel sice svůj boj vzdal, ale znáte to, je živitel tak mu ty úbytky trávníku člověk musí servírovat pěkně pomaličku. Zatím je to jen plocha, další úpravy jsou teprve v pořadí. Když už jsem měla rýč v ruce a zem je tak akorát mokrá, tak jsem hned rozšířila záhon podél zahradního domku. Když jsem předloni dělala původní záhonek, tak jsem ho udělala hodně uzoučký, spíš takový nenápadný. Takže jsem ho tentokrát kousek rozšířila, pokračování zase někdy jindy. Pivoňky dostaly lepší místo a místo nich přišla hortenzie a čechrava. Místo ještě je a pár dalších rostlin taky. Po menších přesunech jsem byla tak nadšená, jak mi to jde, že jsem se pustila do kompletní změny dalšího záhonu. Ještě štěstí, že víkend má jen dva dny. Už tak jsem večer nemohla usnout a dnešek přetrpěla na pracovní židli. Už aby byl opět víkend. Rija

Bylinky v novém

Zdravím vás první říjnovou sobotu. Děkuji vám za milé návštěvy, jsem ráda že zajdete a necháte i komentář. U nás říjen začíná maminčinými narozeninami. Letos jsme udělali opravdu radost. Přestože si maminka na šperky nepotrpí, tentokrát měla radost. Využila jsem vhodného počasí a přestože bylo pod mrakem, vrhla jsem se na tvorbu nového záhonu. Měla jsem to v plánu už minulý víkend, ale místo toho jsem lenošila a snažila se zbavit bacilu, který se pokoušel o mé zdraví. Podařilo se. Potřebovala jsem být v práci fit. V pátek jsem skončila v práci dřív a ujížděla směr chaloupka a honem na zahrádku. Někdy se věci tak vyvrbí, že během chvilky je všechno jinak. Tak dlouho jsem snila o bylinkové spirále a když jsem ji konečně postavila, tak než jsem se stihla pořádně pokochat, zjistili jsme s manželem, že spirálu jsem postavila na nevhodném místě a tudíž musí být přemístěna. Nastal problém, kam. Ne že by nebylo dostatek místa, ale spirála všude jinde bude zavazet. Pár dní jsem běhala po zahradě, jak lev v kleci, a hledala vhodné místo a nakonec nenašla. Začala jsem hledat jinou alternativu. Vymyslet záhon na bylinky, který nebude překážet a zároveň bude něčím odlišný od klasických záhonů. Toť otázka, jak by měl bylinkový záhon vypadat? Nakonec jsem na jedno řešení přišla a tak jsem se včera pustila do realizace nového bylinkového záhonu. Přestože mi pomáhal syn, tak jsem si pořádně mákla a tvorba a přesazování stávajích bylinek mi zabrala skoro dva dny. Ale mám hotovo, tak jen doufám, že se bylinkám bude nové místo zamlouvat. Ostříhané bylinky se už suší, tak se budou v zimě hodit. Krásný nedělní den, já mám v  plánu úpravu dalšího záhonu. Prostě trávník stále převažuje:-)). Rija

Bylinková spirála letos na jaře

Bylinky v novém záhoně

Rozmarýn a curry připraveny na zazimování