Další cyklovýlet

Dnešní slunečné odpoledne jsem konečně, po třech dnech neplánováné pauzy, sedla na kolo. Nejspíš jsem to o víkendu přehnala a namohla si záda. Takže nejenže jsem vypadala jak pokřivený paragraf, ale ještě jsem měla problém vyjít schody a protože jsme momentálně bez výtahu, tak cesta do sedmého patra byla utrpením. Proto mě ráno potěšilo, že se konečně můžu normálně hýbat. Proto jsme odpoledne s manželme sedli na kola a vyrazili na Janův hrad. Cesta vede nádhernou Kančí oborou, která je protkána kouzelnými zákoutími plnými vodních příkopů a kanálů. Terén není nijak náročný a skoro celá cesta vede lesem. Jelo se opravdu nádherně a odměnou nám bylo krásné posezení v okolí hradu. Zajeli jsme si na skok do Lednice. Projížďka na čerstvém vzduchu mi udělala moc dobře a provštrala jsem si krásně hlavu. Už se těším až si vyjedeme na další krásná místa v okolí. Rija

Prima den

Je to pár měsíců, co vesničkou, kde máme chalupu, projížděla na kolech kolegyně s manželem a zastavili se na zahrádce na kafe. Moc se jim líbila vznikající zahrádka a manžel kolegyně mi slíbil sehnat stromky, aby zahrádka nebyla holá. Minulý pátek jsem si dovezla pět stromečků a dostala jsem nabídku, že mě vezmou na Den otevřených dveří do Litomyšle do zahradní školky. Nápad se mi líbil a tak jsem včera vyrazila na výlet. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Měla jsem napsaných pár keříků, které bych chtěla na zahrádce, že nějaký snad budou mít. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy v podobné školce nebyla, tak mi z toho výběru šla hlava kolem.Množstvím rostlin a jejich krásou se mi úplně motala hlava a podlamovaly kolena. Musel na mě být asi dost zábavný pohled, jak se tam doslova svíjím nad cedulkami a keříky. Nakonec jsem koupila osm krásných keřů do živého plotu a čtyři menší keříčky do skalky a záhonků. Byla jsem ráda, že jsem nakoupila keříky na celý živý plot a ani nijak závratně neutratila. Cestou domů jsem si připadala jak v rauši. Nejen že jsem neustále vstřebávala dojmy z výletu, ale ještě ještě novinky v práci. které jsem se dozvěděla než jsem odjela. Až doma jsem si uvědomila, že jsem z toho šoku zapomněla i fotit. Vyfotila jsem si jen krásné aranžmá, které měli udělané v prezentační místnosti a pak jsem  foťák ani nevytáhla. Vůbec jsem nedoufala, že živý plot bude už letos kompletní. Takže víkend bude ve znamení kopání děr a sázení. A co že jsem si to vlastně přivezla domů - svídu, dřín, ptačí zob, pustoryl, vajgélii, kalinu, tamaryšek a tavolník. Už se moc těším, až se plot rozroste. Takže pro potěchu oka krásné aranžmá a jen pro zajímavost jsem si vypůjčila fotky jen části nabídky z  netu. Krásný večer Rija

Foto internet

Foto internet

Foto internet

Foto internet

Zrzek

V polovině minulého týdne se nám ztratil kocourek. Pořád jsem se utěšovala, že si jen odskočil někam za nějakou pěknou kočkou. Není u něho zvykem, aby se neobjevil v době, když jsme na chaloupce. Hrozně rád se mazlil a byl zvyklí na misku mléka. Dneska odpoledne jsme si s manželem vyjeli na kolech a kousek za vesnicí v příkopě jsem uviděla mrtvou kočku. Ano byl to Zrzek, ten jeho stojící ocásek bych poznala kdekoli. Srazilo ho auto. Divím se, že se ten můj chlupáček vydal tak daleko od domova. Vypadalo to, že se drží vždy jen poblíž a na delší výpravu jde jen, když venčíme Nelu. Bude mi moc chybět a nikdy na něho nezapomenu. Zanechal v mém srdíčku neodmyslitelnou stopu. Rija

Zvířátkový večerníček

Přestože jsme přijeli z výletu docela pozdě a než jsme odjeli na byt, tak jsem musela pověsit pračku, zalít zahrádku a zabalit čisté prádlo, tak jsem ještě vytáhla foťák a musela jsem ty svoje chlupaté mazlíčky vyfotit. Nelinka využila přítomnosti koček k jejich okusování a tahání a Betynka zjistila, že nejlepší hračka na světě, je mámin ocas. Občas lituji, že nemám doma kameru, protože než doběhnu pro foťák, zvířata jsou už pryč a nebo dělají jakože oni nic a jen spí. No a tak vám přeji krásné sny a jeden malý večerníček od nás před spaním.Dobrou noc Rija

Malé výletování

Nevím jestli jsme si na výlet vybrali zrovna ten nejlepší den, ale i přes to šílkené vedro se nám vydařil. Vydali jsme se na sever do Frýdku Místku. Už se tam chystáme hrozně moc dlouho a stále nám cestu hatí nějaké jiné věci, takže vedro nevedro jelo se. Ještě štěstí, že máme v autě klimatizaci. Manžel pochází kousek od Frýdku a tak cílem byla úprava hrobu jeho rodičů. Jezdíme sem pravidelně tak třikrát čtyřikrát do roka. Tentokrát první zastávka byla na oběd. Náhodou jsme narazili na zajímavou hospůdku, kterou zdobily vycpané trofeje africké a naší zvěře. Mě nejvíce zaujal stojící medvěd. Takového ve sbírce nemám, takže jsem si ho musela alespoň vyfotit. Naposlady jsem takový exemplář viděla v Lednici na Janově hradě. Další zastavení bylo na hřbitově. Pak jsme si udělali jednu příjemnou zastávku v nedalekém krámečku na náměstí, kam chodím v posledních návštěvách pravidelně. Určitě poznáte obchůdek. Ano je  to obchůdek mé kamarádky Šárky. Šárka mi sehnala látku, kterou mám v obýváku na chaloupce na závěsech a chystám se na změny a měla jsem málo látky. Kromě látky jsem si přivezla krásného háčkovaného medvídka a nádherně vonící mýdlo. Měla jsem i čas na rychlý pokec se Šárkou. Chlapy jsem poslala do cukrárny na zmrzku. Z Frýdku jsme si zajeli na maličké pokochání Beskydami a újížděli zpět domů, protože zítra už nás čeká opět práce. Už se těším na říjen, kdy plánujeme opět prodloužený víkend v Beskydech. Den utekl jako voda a už jsem zpátky na bytě. Naštěstí tu není až tak hrozně, zítra nevytáhnu vůbec rolety. Přežíjte další horký den v pohodě Rija

Na kolech územím bílých labutí

Máme za sebou další tropický den. Kafíčko pod pergolou bylo příjemné, ale jinak se nedalo nic moc dělat. Proto jsme po obědě s manželem opět sedli na kolo a vyrazili do míst, která se nám tady v okolí nejvíce líbí. Je to cesta podél řeky Dyje místy, kde je vytvořena krásná delta plná vodního ptactva a postupně se dojede až do Pasohlávek do kempu. Nejraději jezdím deltou podél Dyje na jaře, kdy je tam nejkrásněji. Momentálně jsou u nás na Moravě šílená sucha, která trvají už pár měsíců a tak je v řece velmi málo vody. Delta je prorostlá zelení a na pohled vypadá, že je plná malých ostrůvků. Při pohledu na vodu máte pocit, že stojí. Vůbec není vidět proud. Je plná krásných vodních ptáků a tak cestou jsme poslouchali ptačí štěbetání. Ještě jsem se pořádně nepokochala štěbetajícím se ptactvem, když se nám naskytl pohled na labutí králoství. Tolik labutí na jednom místě jsem snad nikdy neviděla. Některé pluly s grácií sobě vlastní pomaličku řekou, jiné vyzobávaly zelený žabinec, kterého je v těch místech řeka plná. Stáli jsme tam v němém úžasu a pozorovali ty nádherné ptáky, jak v kouzelném klidu plují vodou. Další cesta už proběhla normálně, jen v Pasohlávkách jsem pozorovala vrcholky Pálavy. Přestože nás ovíval cestou větřík, byli jsme tak žízniví, že půllitru limonády v nás jen zasyčelo a druhý zmizel také během chvilky. Cesta nám příjemně ubíhala, že se nám doma ani nechtělo věřit, že máme najeto opět 30 km. Řekla bych, že budu zničená, ale já byla tak plná, těch úžasných dojmů, že jsem během chvilky připravila výbornou mňamku a moc jsme si pochutnali. A aby nám lépe vytrávilo, udělali jsme si s Nelinkou ještě okruh kolem vesnice. Za chvíli se chystám do peří a zítra ráno vyrážíme na poslední výlet těchto prázdnin. Vzala jsem si dovolenou a doufám, že se někde cestou neuvaříme. Přeji vám příjemný začátek týdne Rija

Letní den

Krásný hodně pozdní večer, nebo už skoro krásnou noc. Nějak v posledních dnech nestíhám a nebo stíhám jiné věci než počítač. Letošní prázdniny mám hodně rozlítané a udělala jsem si čas na svoje kamarádky a známé a posezení s nimi. Víkendy věnuji manželovi, dětem (tedy pokud mi to dovolí), zahrádce, zvířátkům a sama sobě. Dneska bylo nádherně a tak jsme s manželem odpoledne sedli na kolo a jeli se provětrat. Ujeli jsme jen 30 km, ale mě to stačilo. Cestou jsme se zatavili na kofolu a jako bonus jsme si dali zmrzlinový pohár. Byl opravdu moc dobrý. Na záteční cestě se před námi rozprostřel úžasný pohled na vrcholky Pálavských kopců a kousek dál jsme míjeli pole plné čápů. Kopce jsem ještě nějaké vyfotila, ale čápy už ne, protože jak u mě bývá zvykem, nemám dobitý foťák. Tak čápy na mou prosbu vyfotitl manžel mobilem. Doma jsme si rozdělali gril a upekli dobré masíčko a kukuřici, co jsem utrhla cestou. Je vidět, že se blíží podzim, protože kukuřice začíná dozrávat. Jako obvykle nám společnost dělali naše zvířátka, i když tento víkend máme o jednoho méně. Zrzek se ztratil, doufám že je jen někde na záletech a brzy se mi vrátí. Už mi chybí to jeho mňoukání a rozvalování na klíně. Místo něho se začíná mazlit Betynka. Ta ztrácí ostych a už se nebojí ani toho našeho poplašňáka v bílém a nechá se vláčet za ucho či tlapku po celé zahradě, dokud Nela nedostane na zadek a nechá Bety chvíli na pokoji. No a protože je venku nádherně ( i když už začíná být večer chladno) tak se sezení venku protahuje do pozdních večerních hodin. Přeji vám proto krásnou dobrou noc a zítra příjemnou neděli Rija