Kouzelné ráno

Za ranních červánků
sen mi vjel do spánku.
Jsem viděla chvíli
nad hlavou tancovat víly.
Oděny byly snad
v lehounký vílí šat.
Přec to byl pouhý sen
mám na co vzpomínat celý den.

Ano přiznávám, že je to chabý pokus o verše, ale  je to snad poprvé, co se mě nějaký verš vůbec napadl. A co mě k tomu vedlo, veršovat právě v úterý. Dnešní ráno. Rozhodla jsem se, že tento týden budu dojíždět do práce z chaloupky a můj hodný manžel mě každé ráno vozí na nádraží na vlak. Dneska ráno jsem vyšla z domu a uchvátil mě pohled na oblohu přede mnou. Vycházející sluníčko zbarvilo oblaka do nádherné malinové barvy a oblaka vypadala, jako právě natočená cukrová vata (ještě stále ji miluji, právě tak jako když jsem byla malá). Než manžel otevřel bránu, tak jsem vytáhla foťák a udělala pár fotek. Den začal krásně a mě vůbec nevadilo, že jsem musela vstávat o hodinu a půl dřív, než když jsem na bytě. U nádraží jsem vystoupila a ještě jsem nebyla na nádraží a něco vyběhlo z křoví a já se šíleně vylekala. Zůstala jsem v němém úžasu stát, protože z přilehlého křoví, hned u nádražní budovy, vyběhly srnky. Tedy jedna srnka a dva koloušci. Chvíli jsem zírala, jak zvířata přeskakují koleje a hodlají zmizet v dalším křoví. Tu mi blesklo hlavou, že zkusím vytáhnout foťák a vyfotit srnky. Snažila jsem se skoro nehýbat a opatrně zaostřila foťák. Bohužel nemám moc kvalitní optiku a mě se klepou ruce, jak staré bábě, takže první záběry byly rozmazené. Už jsem to chtěla vzdát, ale na nádraží je zábradlí, které oděluji prostor nádraží od kolejí. Pomalými krůčky jsem se šinula těch pár metrů k zábradlí, abych na něj mohla položit foťák a pak už jsem jen cvakala a cvakala. Srnky ještě vyšly z poza stromů a já měla nejspíš štěstí na správný vítr. Prošly se podél kolejí a po pár minutách zmizely v křoví. Musím se přiznat, že jsem celý den těšila až stáhnu fotky a uvidím, zda se aspoň nějaká podařila. Jsou trošku mázlé, ale jsou. A když už jsem na nádraží stála sama, tak jsem udělala i pár snímků nádhraží a oblohy nad ním. Dnešní den začal přímo kouzelně, byl trošku hektický a končí přímo kouzelně, poněvadž jsem měla na návštěvu kamarádku, se kterou jsem se už pár let neviděla. Bylo to moc příjemné setkání. Proto mi snad odpustíte to poetické zasnění. Přeji vám krásný večer a zítra pohodový den. Rija

Zahrádka koncem července

Letošní rok se mi daří plnit sny. Každý víkend se mi podaří kousek poposunout moji představu o budoucím vzhledu zahrádky. Možná jednou se dočkám, že budu mít krásnou kvetoucí zahrádku. Prozatím jsem spokojená, že mám část zahrádky olemované obrubníky. Sekačka už nenadělá takové škody. Postupně se nevzhledné kouty mění v rozkvetlá zákoutí. Ještě je pořád co zvelebovat a asi ještě hodně dlouho bude. Naštěstí mi jde práce od ruky, protože mám pořád kolem sebe vé čtyřnohé pomocníky. Jsou všichni pořád kolem mě. Prázdniny jsou v polovině a doufám, že do září stihneme všechny úpravy. Postně budu přinášet reportáže proměn zahrádky. Rija

Háček v akci

Dnešní den se z počátku jevil jako každá jiná sobota. Dopoledne jsem dala prát prádlo a šla na zahrádku. Kupodivu za týden moc plevele nepřibylo, tak jsem zahrádku jen tak proběhla a bylo hotovo. Tak jsem se konečně pustila do likvidace trávníku, a protože celý týden chvílemi pršelo, tak mi rytí šlo docela dobře. Postupně jsem vylepšila celý záhonek oblouky. Celý den nádherně svítilo sluníčko a přestože jsem byla natřená krémem, vypadám jak rak uvařený ve vroucí vodě. Jsem rozžhavená jako kamínka. Než jsem stihla udělat pár fotek, obloha se zatáhla a přestože bylo odpoledne, venku byla rázem tma jak večer. Bouřka nás minula, a tak tady spadlo jen pár kapek. Snad se vám průtž mraček vyhla a všichni jste v suchu a v pořádku. Venku je ticho a ani se moc neochladilo. Mám pocit, že se po mém těle projel parní válec. Přesto mám úžasný pocit z dobře vykonané práce. Mám teď nějaké dobré období a stíhám spoustu věcí. Doufám, že toto období vydrží co nejdéle. Dokončila jsem další dečku, ráno jsem ji naškrobila a sluníčko vybělilo a už zdobí stolek v ložnici. Na víc se dneska už nezmůžu, takže se těším jak se uložím do vodorovné polohy. Přeji vám krásné sny a zítra příjemný den. Rija

Malinové opojení

V poslední době jsem oprášila jehličku a vrátila se opět k vyšívání a vůbec k tvoření. Jen mi všechno moc dlouho trvá. Především vybrat kam vytvořené dílko umístím a pak vybrat motiv. Tentokrát jsem si vybrala jednoduchý motiv, který poslouží k dotvoření jiného díla, ale o tom až někdy příště. Byla to jen taková drobnost, protože začínám mít problémy s očima. Než se pustím do něčeho většího, musím si zajít pro nové brýle. Zítra musím připravit novou látku , protože motiv už mám vybraný. Krásnou dobrou noc Rija

Výstava

Před časem jsem zjistila, že nějak zanedbávám duševní potravu. Jednou za rok se nám s manželem podaří dostat se do divadla a tím to končí. V zimě jsem chtěla jít na výstavu. Měli jsme tady v městském muzeu vystavené rekvizity ze seríálu Arabela. No nakonec mi dny šíleně utekly a bylo po výstavě. Sem tam mě něco zaujme, ale než se rozhodnu, je většinou konec. Proto jsem si řekla, že to musím napravit a zjistila si, co se v okolí děje zajímavého. Když jsem se v červnu dozvěděla, žese pořádá výstava Koloniál pana Bajzy, hned mi bylo jasné, že tuhle si rozhodně nesmím nechat ujít. Jenže konem pololetí, uzávěrky, příprava na dovolenou a dny letely jak voda a já výstavu pustila z hlavy. Po návratu z dovolené jsem našla u Jitky na blogu článek o výstavě a tak jsem se domluvila s kamarádkou a dneska jsem si konečně na výstavu zašly. Bylo to jako bychom se vrátily v čase. Z celé výstavy na nás zavanul, takový podivný klid a pohoda a připomenutí časů dávno minulých. Mnoho věcí si už ani nemůžeme pamatovat. Opravdu bylo na co koukat. Myslím že nás nejvíce zaujaly oděvy a prádlo. Klidně bych si troufla takové prádlo nosit i dnes a dokonce i černé šaty s rukavičkami, bych oblékla. Moc jsme si to obě užily a pořád bylo na co se dívat. Veru moc ti děkuji za krásné odpoledne. Doufám, že brzy zvládneme výstavu Alfonse Muchy, v místní synagoze. Rija

Krabice na poklady

Určitě máte doma spoustu drobností, pohledů, lístečků s milými slůvky, od báječných lidí a přátel a je vám líto tyto drobnosti vyhodit. Všude zavazí a přemýšlíte kam s nimi. Za poslední dobu se mi takových milých drodnůstek nashromáždilo víc a já pořád nevěděla kam s nimi. Tento problém včera vyřešila moje kamarádka, která mi darovala úžasnou krabičku, vhodnou právě na takovéhle drobnosti. A protože je to kamarádka, tak mi udělala přímo dvojnásobnou radost. Poprvé, když jsem si představila, že mi z šuplíku zmizí povalující se kartičky, lístečky a drobnosti a podruhé když jsem na víku krabice viděla dekor medvídků. Ona totiž ví, že mám zálibu v medvědech a jedno jestli jsou plyšoví, dřevění, porcelánoví nebo na látce či papíru. Prostě jsou to medvědi. První drobnosti jsem už nastěhovala do krabice a maličko poodhalím svá tajemství. Rija

Prima den

Přestože včera skoro celý den pršelo, měla jsem super den. Byla jsem domluvená s kamarádkou, že k ní přijedu na návštěvu, do nově otevřeného obchůdku. Skoro celé dopoledne jsem váhala, zda v tomto počasí mám někam cestovat. Nejspíš to viděl nějaký můj anděl a po obědě přestalo pršet a než jsem odešla z práce, tak venku nádherně svítilo sluníčko. No po tom dešti, to sice venku vypadalo jako ve skleníku, ale už mě od cestování nic neodradilo. Během dvaceti minut jsem byla na místě. Kamarádka na mě čekala na zastávce a po pár krocích už jsme byly u ní v obchůdku. Otevřela dveře a v té chvíli jako bych se ocitla několik stovek kilometrů jižněji. Z malého prostoru na mě dýchly vzpomínky na mou milovanou Provance a její obchůdky. Kamarádka je hrozně šikovná a šije úžasné věci z nádherných látek. Měla pro mě nachystaný nádherný ubrus. Celý obchůdek voněl levandulí a Provance. Dali jsme si kafíčko a pokecaly o životě. Je vám jasné že jsem neodcházela s prázdnou. Kromě ubrusu jsem si odvezla povlak na polštářek, dávkovač do kuchyně, levandulové mýdlo a nádhernou krabici s dekorem medvídků. Boženko moc děkuji za krásný den a určitě brzy dojedu znovu. Rija

Jen tak

Máme za sebou další prázdninový víkend. Včera ráno to vypadalo na krásný sluníčkový den, takže jsem vyběhla ven a v záplavě plevele hledala skalku a další záhonky. Týden dešťů a poměrně teplých dnů, vyhnala plevel do neutěšených rozměrů a místy byl opravdu problém najít skalničky. Zem byla krásně mokrá a já měla radost, že mi to trhání jde tak dobře od ruky. V podvečer se zase zatáhlo a začalo pršet. Chyběl mi kousíček, aby zahrádka byla celá  hotová. Bez přestání pršelo skoro celou noc a dopoledne. Naštěstí odpoledne se udělalo hezky a mě se podařilo vyplevelit celou zahrádku a ještě přestěhovat kus ložnice a konečně máme s manželem i noční stolky. Ještě sehnat nějaké pěkné lampičky a můžeme číst v klidu v posteli a nemusíme se bát, že když usmene s knihou na obličeji, tak bude svítit celou noc lustr. Kromě zahrádky a proměny ložnice, mi stihlo uschnout i prádlo, kterého se nastřádalo opravdu hodně, protože minulý týden mi odešla pračka. Nejdříve to vypadalo, jako když startuje raketoplán a pak umřela úplně. Nejdřívě jsem zhroutila, protože pračka je něco přes rok nová a prodejna, kde jsme ji kupovali koncem června ukončila svou činnost. Naštěstí si společnost nechala internetový prodej a tak se reklamace podařila zdárně vyřídit a oprava nic nestála. Prádlo jsem úspěšně vyprala a pračku nebylo vůbec slyšet. Dneska odpoledne vyšlo sluníčko, a tak než jsem odjela na byt, tak jsem se skleničkou Pálavy poseděla venku a kochala se pohledem na zahrádku. Krásně kvetou truhlíky s afrikány, růže a další květiny. Konečně je zahrádka krásná a jsou vidět záhonky a skalka. Jako vždy mi se zahrádkou pomáhali zvířátka, ale našli si krásné místo na odpočívání a většinu dne lenošili na střeše svého domečku. Vypadají jako šťastná kočičí rodinka. I když by to mohlo vypadat, že jsem pořád jen pracovala, měla jsem moc krásný víkend a už se těším na další. Čeká mě zajímavý týden, tak se už i do práce těším. Rija

Zdolání stovky

Minulý týden jsem na blog napsala stý příspěvek. Je to se mnou hrůza, jak jsem ukecaná. Když jsem před osmi měsíci blog spustila, bála jsem se, že nebudu mít co psát. Dneska mám pocit, že povídám až moc. Netušila jsem, že mít blog může být tak úžasné. Díky němu jsem poznala spoustu zajímavých dušiček, které mi hodně pomohly. Především s návratu k tvoření a zkoušení nových věcí, ale i s pochopením sama sebe a věcí kolem mě. Můj blog má 42 členů a skoro 15 000 návštěv. Je to něco v co jsem ani nedoufala. Chtěla bych těm všem, kteří sem chodí nakukovat i psát moc poděkovat za přízeň a snad se společně dočkáme další stovky. Přes týden jsem začala jednu malou drobnůstku, ale zatím nemám hotovo, tak se s vámi podělím s koutkem v kuchyni na bytě. Pověsila jsem hotový obrázek ke dvěma dalším, co patří do sady. Jen jsem se, jako obyčejně, netrefila na střed. Bohužel s tím mám problémy, no a protože všechny obrázky doma věším já, tak to podle toho u nás vypadá. Většinou se nepřesnosti snažím zamaskovat nějakou další drobností, aby to nebylo tak moc vidět. Přeji krásné vykročení do nového týdne a snad se nám už vrátí léto a nebude tolik pršet. Rija