Onehdá jsem slíbila svatební fotky. A tady tedy trocha historie. 

Toto je moje babička Liduška, kterou znáte z historických fotek z minula a děda Jan.  Manželství nejspíš nebylo z nejšťastnějších ale zplodili spolu čtyři děti. Mezi nimi i moji maminku Marii a jejího bratra Ottu.   

O mnoho let později si jejich syn Otto vzal za ženu slečnu Marii.

A po čase si bratr paní Marie Otto vzal za ženu sestru svého švagra Otty, Marii.

A tak byl poměr jmen a příjmení v obou rodinách zachován. Jen děti obou párů měly stejné babičky a jednoho dědečka. A díky svým rodičům a tetě a strejdovi, své babičce,  jsem měla nejen já to nej dětství co si člověk uměl představit. Zazvonil zvonec, pohádky je konec.

Přeji vám klidný večer a dobré spaní. A zase někdy příště.

 

 

Slíbila jsem před časem historické rodinné fotky.

Tato fotografie je někdy z třicátých let minulého století. V druhé řadě s šátkem po námořnicku je moje prateta, kterou jsem znala jako tetu Mařenu. Nikdy se nevdala, snad  kvůli nešťastné lásce. A vedle ní její sestra Ludmila, maminka mojí maminky. Mládí je vždy šťastné. Škoda že tak rychle uteče.

A zde sestry Marie a Ludmila se svým bratrancem z druhého kolene. Při odjezdu do Ameriky chtěl vzít Lidušku s sebou. Odolala jeho svodům a a čas si vzala statkáře a úředníka pošty.

Celá valašská rodina, stařenka, staříček a jejich dcery a synové.

Pokračování příště. Téma SVATBY. Přeji hezký večer.

 

 Za pár dnů přijdou Tři králové. U nás chodí tři ženy, už několik let. Mládež zřejmě nemá zájem. A protože jsem milovník detektivek, onehdá jsem se na jednu nejmenovanou dívala s chemikem. V kostele na mši právě předváděla povedená  dvojice narození Ježíška. K úžasu přítomných věřících i kněze se Marii narodil dospělý jedinec. Vtom se otevřely dveře chrámu a vstoupik chlap se slovy "Jsem Tři králové". A tak máme pro dámy přichystanou novelizaci. Když každá z nich řekne, že je Tři králové, obejdou celou ves v rekordním čase. Přeji vám příjemný sobotní čas.

 Přeji všem co občas nahlédnou a přečtou to moje klábosení, v novém roce zdraví, štěstí a sílu do dalšího života. Ať se vás drží a nepustí.  

 Vánoce máme pomalu za sebou, zítra sundáme ze stromku kovové ozdoby a chemik jej vynese zpět ven abychom ho na jaře zasadili na zamýšlené místo. Bude v zahradě na místě umřelého stříbrného smrku. Na sáňky postavím lucernu se svíčkama a budeme čekat na Nový rok. Pár fotek z letošních Vánoc snad potěší.

  A to je pro dnešek vše. Hezký den.

 Tak jsme zapálili poslední adventní svíčku, zítra chemik zajede do města pro objednané pečivo, nachystám mísu bramborového salátu a v úterý si užijeme štědrý den. A protože ranní déšť odpoledne změnil skupenství na sněhovou nadílku, vypadá to i na bílé Vánoce. 

Jak stárnu, začínám být sentimentální. 

Kdysi v dávnověku k nám jezdil Hugo, rodinný přítel ze západního Německa. A vždy si nás vyfotografoval pro naše tam žijící příbuzenstvo. Na fotografii je moje babička, malá Naděnka s bráškou Ottou. Prostřední bráška chybí. Jako dnes si vzpomínám, jak ho těsně před pózováním píchla včela (na zahradě stál tatínkův včelín) a bráška řval jako tur, odmítl jakékoliv focení. Je zajímavé že si to živě pamatuji i po více jak pětapadesáti letech od pro bráchu nemilé události i když on ji už dávno zapomněl.

Přeji vám krásný večer, příští fotografie budou svatební.

T

 

 Včera večer jsem zažla první svíčku na adventním věnci. Nastává čas zklidnění a těšení se na Vánoce. A já budu doufat, že to nejsou poslední Vánoce mého života. Tak se těšte se mnou.