Sedm kilo radosti a lásky. Asterix/Rixí.

 Pár let tomu, co jsem podlehla pokušení a začala kupovat stará křesla. Křesla, která kdysi kdesi někomu věrně sloužila a pak je někdo jiný posílal dál. Přišla doba, kdy je potřeba se o ně konečně postarat. A protože jsme v našem okolí našli moc šikovnou paní čalounicí, pomalu se probouzejí do krásy. Každým nově očalouněným kouskem se vždy kochám. A děkji paní čalounici za její zlaté ruce. Příští rok nás čeká už jen stará sedačka. A budeme mít hotovo. Tedy pokud chemika nepřemluvím, že starý pražčák, který jsme si kdysi přivezli z domu jeho rodičů, stojí za to zrenovovat a ne rozštípat a spálit. Ale budu za něj bojovat jak lvice, což je ostatně moje znamení zvěrokruhu. 

Toto je poslední kousek, který čeká v dílně u paní čalounice. V Suchdole nad Odrou.

Přeji všem krásný zbytek neděle.
 

 Už pár dní nad našim kopcem visí mrak. A tak jsme zahaleni mlhou, která vyčarovala kouzelnou pohádkovou zimní krajinu. Teplota ve dne v noci stabilní, -2 až -3 stupně. Kochejte se se mnou.

Každý rok jsem fotila ledopád, který jsem míjela cestou z práce domů. Loni jsem jej nefotila, objevil je nějaký novinář z krajského plátku a přidal i fotky. Z ledopádu se stala místní atrakce a každý den to vypadalo jako výlet do Lurd. Davy lidí. Ale včera jsme jeli dolů k našim, tak jsem vyblejskla nesmělé zrození nového ledopádu. Díky těm davům u minulého je dnes prostor očištěn od náletů, alespoň k něčemu ta reportáž byla.

Přeji všem co nakouknou příjemný zimní den.

 Onehdá jsem slíbila svatební fotky. A tady tedy trocha historie. 

Toto je moje babička Liduška, kterou znáte z historických fotek z minula a děda Jan.  Manželství nejspíš nebylo z nejšťastnějších ale zplodili spolu čtyři děti. Mezi nimi i moji maminku Marii a jejího bratra Ottu.   

O mnoho let později si jejich syn Otto vzal za ženu slečnu Marii.

A po čase si bratr paní Marie Otto vzal za ženu sestru svého švagra Otty, Marii.

A tak byl poměr jmen a příjmení v obou rodinách zachován. Jen děti obou párů měly stejné babičky a jednoho dědečka. A díky svým rodičům a tetě a strejdovi, své babičce,  jsem měla nejen já to nej dětství co si člověk uměl představit. Zazvonil zvonec, pohádky je konec.

Přeji vám klidný večer a dobré spaní. A zase někdy příště.

 

 

Slíbila jsem před časem historické rodinné fotky.

Tato fotografie je někdy z třicátých let minulého století. V druhé řadě s šátkem po námořnicku je moje prateta, kterou jsem znala jako tetu Mařenu. Nikdy se nevdala, snad  kvůli nešťastné lásce. A vedle ní její sestra Ludmila, maminka mojí maminky. Mládí je vždy šťastné. Škoda že tak rychle uteče.

A zde sestry Marie a Ludmila se svým bratrancem z druhého kolene. Při odjezdu do Ameriky chtěl vzít Lidušku s sebou. Odolala jeho svodům a a čas si vzala statkáře a úředníka pošty.

Celá valašská rodina, stařenka, staříček a jejich dcery a synové.

Pokračování příště. Téma SVATBY. Přeji hezký večer.

 

 Za pár dnů přijdou Tři králové. U nás chodí tři ženy, už několik let. Mládež zřejmě nemá zájem. A protože jsem milovník detektivek, onehdá jsem se na jednu nejmenovanou dívala s chemikem. V kostele na mši právě předváděla povedená  dvojice narození Ježíška. K úžasu přítomných věřících i kněze se Marii narodil dospělý jedinec. Vtom se otevřely dveře chrámu a vstoupik chlap se slovy "Jsem Tři králové". A tak máme pro dámy přichystanou novelizaci. Když každá z nich řekne, že je Tři králové, obejdou celou ves v rekordním čase. Přeji vám příjemný sobotní čas.

 Přeji všem co občas nahlédnou a přečtou to moje klábosení, v novém roce zdraví, štěstí a sílu do dalšího života. Ať se vás drží a nepustí.