Krása je všude ...

Zítra je červen a s ním přichází další obrázek - krásná holčička jahůdka. Myslela jsem, že bych ji vyfotila s miskou jahod, ale bohužel jahody aspoň na naší zahrádce jsou stále zelené. Věřím, že se počasí umoudří a fotku s jahůdkami dodám o něco později.

Tento dopis není rodinná památka, ale dostal se ke mě cestou náhodnou. Kolega, vášnivý sběratel známek, ho koupil i s obálkou na burze. Obálku si nechal a dopis mi dal přečíst s tím, že si ho můžu nechat. Je to už několik let a letos při probírání a uklízení skříněk, jsem ho objevila a stejně jako poprvé mě okouzlila krása písma. Dopis byl psaný před 88 lety a Mařenka a Milda už určitě nejsou na tomto světě. Mildovi bylo v té době 30 let a právě se od své milé Mařenky dozvěděl, že čekají miminko, ač zatím nejsou manželé. Možná se to v této době zdá úsměvné, jak má Milda starost, co na to páni rodiče a jaké kroky podniknout k urychlení jejich sňatku. Byla to jiná doba, z našeho pohledu klidnější, pomalejší, ale určitě ne jednoduchá. Dopis mám schovaný jako památku na časy, kdy moji prarodiče byli v té době sice o něco mladší než Mařenka a Milda, ale tuto dobu také zažili. A taky ho opatruji proto, že krásné písmo jakým je dopis napsán, by určitě většina z nás nedokázala tak pečlivě naps...

V lese v trávě spinká bílá konvalinka. Zvonečky má, nezazvoní, ale za to krásně voní.

Loňský rok byl zřejmě úrodný na užovky a nebo mám takové štěstí, že jsem jich letos už hodně viděla. Z hadů mám respekt, bojím se jich a tak i focení tohoto slepýše, který sice hadem není (je to slepýš křehký - jde o ještěrku se zakrnělými končetinami)  u mě vyvolávalo nepříjemné šimrání a mrazení po celém těle. Odměnou byly docela povedené fotky a i když s sebou foťák pravidelně nenosím, když chodím na kratší procházku se psem, tak tentokrát se mi to vyplatilo.

Tento víkend jsme jarní přírody moc neužívali, protože jsme malovali pokoj, který postupně přeměňuji na dětský pokojík naší dcerky. V sobotu manžel škrábal staré nátěry a dnes jsme ho vymalovali do barvy světle zelené, která bude pěkně ladit k tmavému obložení stropu a zkosených stěn a i k barvě nábytku, který má odstín olše. Zatím je to první a taky nejdůležitější (myslím, že i nejpracnější a nejšpinavější) část přeměny. Dále chci ušít kapsář za postel, přehoz na ni, koupit novou postel a celý pokoj ladit doplňky a dekoracemi do barvy zeleno růžové. Myslím, že to mám úkol na pár týdnů. Ale baví mě to a těším se jak to celé zvládnu.

500 g cukety nastrouhané nahrubo, 15 dkg nastrouhaného sýra, 15 dkg uzeného nakrájeného na kostičky (věšinou nedávám), 1 velká cibule nakrájená nadrobno, 4 stroužky česneku, 4 žloutky, bílky ušlehat a dát nakonec, 1 prášek do pečiva, 20 dkg polohrubé mouky, 1,5 dcl oleje, sůl, pepř, majoránka a oregano Vše se smíchá dohromady, dávám hodně majoránky a oregana. Péct při 175 st. C dorůžova. Je dobrý jak teplý, ale ještě ho mám raději studený s chlebem a hořčicí. U nás jsme si ho oblíbili jako jídlo na výlety.