Malý večerní splín

Možná si myslíte, že jsem silná.
NE, nejsem.
Jsem úplně normální, obyčejná žena.
Žena, která má své klady a zápory.
Žena, které občas docházejí síly.
Žena, která potřebuje prosté, hřejivé, láskyplné lidské slovo a objetí někoho, kdo ji má rád.
Žena, která nezvládá být na to všechno sama.
Žena, která se nemá ke komu přitulit a komu se vyplakat na rameni.
Snad jen ten blog je takové rameno, kde si může občas vylít své srdce.

Koulí se mi slzy po tváři. Dnes to nezvládám...

Jsou prázdniny...a já mám doma tři autisty.  Kolikrát mi z nich jde hlava kolem.

Jenda dnes proječel celé dopoledne a já jsem nevěděla, co s ním.

Asi jsou nějaké erupce na slunci, vím, že se tak necítím sama.

Tady vám (s jejím svolením) předkládám článek jedné maminky, která má holčičku s Aspergerovým syndromem.

Moc hezky to napsala:

Dobrý večer, tak jsem toho zase během pár dní plná.
 Jeden pan doktor mi poradil, že je dobré se z toho vypsat a tak píšu. Píšu abych se nezbláznila. Nechci být nijak zajímavá. Píšu nejen za sebe, ale doufám, že i za všechny rodiče dětí s autismem. 
Mám dceru s Aspergerovým syndromem. Kdo vlastně ví co to je? Zní to celkem "hezky" , ale bohužel realita je jiná. Denně vidím na FB fotky dětí s autismem, ve většině případů jsou to krásné děti a na první pohled by člověk nepoznal, že jsou to děti nemocné. Že výchova těchto dětí je často nad naše síly. Že my rodiče těchto dětí nebojujeme jen s nemocí, ale i s nepochopením okolí. Spoustě z nás se rozpadlo manželství, ztratili jsme přátelé, práci, koníčky a kdoví co ještě. 


Naše děti jsou jiné, ve většině případů nepomáhá klasická výchova ve formě zákazů a příkazů. A tak volíme jiné druhy výchovy, den co den improvizujeme a přizpůsobujeme se, je to často velmi náročné. Naše děti mají agresivní stavy, trpí úzkostmi, nechápou jak se mají chovat ve společnosti lidí, mají svoje rituály, které je uklidňují a dávají jim pocity jistoty...¨
 Ve většině případů mají i spoustu dalších přidružených chorob. Nechci tu bědovat nad zpackaným životem. Protože to, že vše špatné je pro něco dobré není fráze, pro mne je to čistá pravda. Má dcera mi za 6,5 roku svého života dala spoustu darů. Naučila mne velké pokoře, naučila mne nesoudit lidi, naučila mne radovat se z maličkostí a žít ze dne na den... 
A co si já přeji pro všechny děti? No jasně, že zdraví a pak ještě jednu jedinou věc pro všechny děti s PAS. Prosím berte naše děti takové jaké jsou. Vím, že je to často těžké, ale i děti s autismem jsou lidé a mají právo na to žít a my je milujeme.


(fotografie jsou starší - ilustrační)