pondělí 31. prosince 2012

Do nového roku



Od rána se přemlouvám, abych vám napsala něco smysluplného k blížícímu se novému roku.


Jenže mi to nejde. Neumím se usmívat na povel.

Jenda má rýmu a kašel a špatně se mu dýchalo.


Usínala jsem kolem 5. hodiny ranní a dnešní noc nebude o moc lepší.


Celý den se nese ve zvláštním duchu.


Jenda je nervózní z petard, které od rána slyší.


Betynka se bojí a buď se schovává pod postel nebo se mi ochomýtá okolo mých nohou a obojí se Jendovi nelíbí.


Holky tu mají kamarádku Helenku, tak je nás dnes o jednoho víc. I to je pro Jendu další "stres" navíc. Ale přece holkám tu radost nezakážu.

(I když zatím to vypadá jako chyba - jedné je horko, druhé zima, jedna chce ven, druhá se bojí petard, jedna chce hrát Dostihy, druhá Cluedo, třetí chce ležet u televize... Takže po dvou hodinách hádek mám chuť Helenku poslat domů a holky vyhnat spát. Zatím jsem jim zlehka promluvila do duše, poprosila jsem je, aby se domluvily a nehádaly se alespoň poslední den v roce a doporučila jsem jim, aby do klobouku napsaly na lístečky všechny hry - Prší, Cluedo, Monopoly, Dostihy, A-Z kvíz.... a já něco vylosuji, aby se nehádaly...)


Neměla jsem v úmyslu dělat žádné jednohubky ani chlebíčky. Pro koho také, když o to nikdo nestojí?


Rohlíky jsem dnes v místní díře  nesehnala, ani kdybych to náhodou měla v úmyslu.


Mí autisté si stejně dají to, co každý den - chleba (housku) s máslem a na "jiná" jídla se stejně ani nepodívají.


Kvůli Šárce a kvůli Helence jsem nakonec udělala pomazánku a Šárka nachystala pár chlebíčků.
Koupila jsem jim dětské šampáňo, aby si měly o půlnoci čím připít.


Silvestr pro mne není slavnostním dnem. Možná kdysi v dětství. Ale slavnostní nálada dávno vyprchala.
Je to pro mě den jako každý jiný. Možná o to horší, že Jenda i zvířata se petard bojí.


Poslední roky jsem si o půlnoci připíjela jen s dětma, takže tuhle "tradici" ani letos neporuším.


NIKDY nerekapituluji starý rok a nedávám si předsevzetí do roku nového, ale teď udělám malou výjimku.
Tento rok nebyl příliš veselý. V posledních měsících brečím víc, než bych si byla přála. Mohu jen doufat, že nový rok bude lepší. I když, může být lepší, když se lidé rozvádějí? Když padla naděje na poklidný manželský život? Kdy po 17 letech zjistíte, že neumíte udržet funkční a úplnou rodinu?
Když se mí rodiče před 20-21 lety rozváděli, říkala jsem si, že to svým dětem "nikdy" neudělám. Nikdy neříkej nikdy.

SNAD bude rozvod probíhat v klidu. Kéž by NIKDO nedělal naschvály.
Kéž by rozvod zanechal co nejmenší následky na dětech. Už tak toho mají naloženo dost.
Kéž by bylo co nejméně stresu a starostí. Ono je stresu se dvěma autisty i tak hodně a každý další navíc je ubíjející.
Kéž by se našlo nějaké přijatelné bydlení, kam bych se s dětmi mohla odstěhovat (i když si ani při nejlepší vůli zatím nedovedu představit své děti v paneláku...ale zvládli to jiní, zvládneme to (snad) taky)

Dost bylo chmurných myšlenek.
Do nového roku vám přeji hodně ZDRAVÍ, štěstí a LÁSKY.

Kéž máte vždy nablízku někoho, kdo vás má rád.
Někoho, kdo vás obejme a pohladí, když máte pocit, že je toho na vás moc.
A na mě toho je moc až příliš často.

                                                 S láskou Vaše Amy

Mým dětem s láskou


Poslední dny jsou náročné.


Holky chodí o vánočních prázdninách pozdě spát.
Šárka má občas "rozum" a zabrousí do postele někdy i před půlnocí, ovšem s Eliškou je to horší.
Kolikrát tu straší ještě ve tři, čtyři hodiny  (i později) ráno.



Šárka má snad pocit, že jí musí konkurovat, nebo má v Elišce vzor, a zrovna dnes tu byly obě ještě v půl třetí ráno.
Vlastně i Jenda byl vzhůru. Má rýmu a kašel a nemůže spát...
V půl třetí ráno spala akorát Betynka.


Mohla bych je vyhnat "násilím", ale co se na to podívat z jiné stránky?
NOC je jediná doba, kdy mají celý obývák pro sebe, mohou si tam všechno rozložit a NIKDO je neokřikuje, nikdo jim nic nebere, nenadává jim, neplive na ně....

A možná se cítí důležitě, že v tak pozdní hodinu ještě nespí...
Možná budou "sovy" po mamince? Ví Bůh.

Poslední dva dny sedávají v obýváku na zemi a od 20 hodin hrávají různé společenské hry.
Pustí si k tomu nějaké CD (když se tedy po několika hádkách konečně dohodnou, CO si to vůbec pustí), dají si popcorn nebo lentilky a hodují.


Je tak krásné vidět je společně si hrát.


Občas se u toho škorpí, nadávají si, hádají se a ten rámus je slyšet až do ložnice, ale také se smějí (i to však Jendovi vadí). Naštěstí Jenda většinou do půlnoci usne.


Je nádherné slyšet jejich čistý a zvonivý smích.
JSOU SPOLU a smějí se...
Je něco krásnějšího než být SPOLU a smát se?



Mají RADOST ze života a co na tom, že jsou dvě hodiny ráno?
Vždyť druhý den nejdou do školy a mohou vyspávat celé dopoledne.

Kterýsi den jsme si všechny tři (ženy) povídaly a také jsme si užívaly pohádku "Šťastný smolař" asi do tří hodin do rána... Není nad společně trávený čas:-)



Ty svíčky, kartičku a čokoládu jsem dostala od Ježíška (tedy od svých dcer).
Ty nápisy mě dojímají, ať je čtu pokolikáté chci...

Eliška se mě v poslední době často ptává, zda bych nechtěla mít jiné děti, děti bez autismu, jestli bych je raději nevyměnila, jestli KDYBYCH věděla, CO mě čeká, zda bych se tehdy vdávala znovu, jestli bych to udělala, kdybych věděla...
ANO, udělala.

MILUJI své děti a nevyměnila bych je za všechny poklady světa.



neděle 30. prosince 2012

Hra s víkem


Dny po vánocích byly pro Jendu náročné.


Změny, vánoční výzdoba, stromeček, dárky, únava, stres, rýma, kamarádky holek...


Kolikrát za hodinu ječel (kvůli každé blbosti) a odbíhal se čertit do ložnice.


Pak jsem chtěla vyhodit průhledné víko od nějaké krabičky a Jenda si ho vzal.


Byl z něj úplně unešený.


 Chvíli se přes něj díval.


A pak s ním skákal a skákal a skákal...



Tak tohle je "typický" Jenda.


Ruku v ústech...


..tancuje, hopsá, skáče...


...tluče se do hlavy (rukou, víkem, nějakou hračkou...)


...točí se u toho dokola...


...občas opakuje nějaké echolálie stále dokola...


...a evidentně je spokojený.



JAK málo stačí k dětské radosti.








Přestože už Eliška asi nevyhraje, i tak sem dám ještě jednou hlasování.
http://www.cewecolor.cz/index2.php?option=com_souteze12&view=soutez&id=52830&rocnik=2012
A děkuji všem, kteří hlasovali.

Jenda počítá


Jenda počítá - vlastně ani nevím do kolika umí.


Když mu byly asi tři roky, s bídou řekl pár zkomolených slov, ale pořád se ptal: "Co je to?"
Ukazoval na stránky v knihách a chtěl znát čísla a písmena.


Obrázky ho moc (téměř vůbec) nezajímaly.
A tak ve třech letech znal některá čísla a písmena.


V poslední době se pořád ptá:
- "Kolik je dva a dva?"
-  "Kolik je či a či (3 a 3)?"
-  " Kolik je sto a sto?" ap.


Před pár dny mu moje maminka donesla zalaminovaný arch, na kterém jsou počty do deseti... Zná jeho zálibu v číslech a chtěla mu udělat radost.
Já bych mu to třeba nekoupila. Možná bych to někde našla po holkách, ale nemám tendenci ho učit dopředu, obzvlášť když má z několika míst doporučen odklad školní docházky.

Jenda z toho je nadšený a večer to s dudlíkem zkoumal v posteli.
Ukazoval dudánkovi obrázky i čísla a byl do toho pěkně zabraný.


Při hře  na iPadu jsem si všimla, že Jenda občas něco spočítá, až jsem tomu nechtěla ani věřit.
Pořád jsem si říkala, že to je JEN náhoda, že to není možné.

Dítě, které nemluví s cizími lidmi, které špatně rozumí mluvenému slovu, které neodpoví na otázku doktorce, které se schovává před návštěvami, které před pár týdny sotva odložilo dudlík, které s bídou odkládá pleny, dítě, které je (často) sprosté jak dlaždič (jeho pověstný fekální humor), dítě, které nerespektuje společenská pravidla, dítě, které v lecčems není na úrovni dvouletého dítěte mé kamarádky...
...to dítě opravdu počítá? A docela složité příklady?


Jenda na iPadu hraje nejčastěji Šmoulí vesnici a také hru s názvem Hay day. Jenda říká, že hraje "slepici".


Nakupuje obilí, rajčata, dýně, kukuřici, prodává vejce, mléko, sýry, zmrzlinu...


Plní různé úkoly.
Např. má "poslat" pryč 10 popcornů. Má jich 14 a on řekne, že mu ještě čtyři zbydou. Nebo má dát do lodi 8 vajíček a on jich má šest. S bohorovným klidem mi řekne, že mu ještě dvě chybí.

Kolikrát nechápu, jakou má paměť.
Ví, ve kterém levlu dostal krávu, kdy kozlíka, ovce nebo slepice. Ví, ve kterém levlu dostal stroj na zmrzlinu, na kávu nebo na zlato.
Ví, za JAK dlouho se udělá sýr, kdy pizza, za jak dlouho je hotový jablečný džus, kdy třešňový, rajčatový, jak dlouho trvá vypěstovat rajčata, mrkev,  nebo jahody.

 Já se podívám na úkoly, které má plnit, ale okamžitě to zapomenu, a když pak prohlížím "noviny", nevzpomenu si, že zrovna TOHLE máme koupit... A Jenda mi pak vynadá...


A tak si prohlížel ten papír z obou stran. Občas na něco ukázal a já jsem mu to vysvětlila.


A tak jsem si řekla, že ho vyzkouším...

Říkám: "Jeníčku, kolik je jedna a jedna? A Jenda s klidem odpověděl, že dva.
Takhle jsme pokračovali:
2 + 2 = 4             4 + 1 = 5                  30 + 20 = 50
3 + 1 = 4             2 + 3 = 5                  100 + 40 = 140
2 + 3 = 5             10 + 10 = 20            13 + 2 = 15
3 + 3 = 6             20 + 10 = 30            15 + 20 = 35
5 + 5 = 10           30 + 10 = 40            20 + 12 = 32
10 + 5 = 15         40 + 10 = 50            1000 + 1000 = 2000 (říká: "DVA TISÍC")
9 +1 = 10            50 + 10 = 60            2000 + 2000 = 4000
8 + 2 = 10           60 + 10 = 70            4000 + 3000 = 7000
8 + 3 = 11           70 + 10 = 80            5 + 1 = 6
8 + 4 = 12           80 + 10 = 90            100 + 100 = 200
10 + 8 = 18         90 + 10 = 100          2 + 4 = 6
11 + 5 = 16         50 + 50 = 100          100 + 5 = 105
17 + 2 = 19         16 + 4 = 20             400 + 400 = 800
13 + 3 = 16         4 + 4 = 8                800 + 200 = 1000
20 + 20 = 40       30 + 30 = 60           1 + 5 = 6
3 + 7 = 10          5 +6 = 11                9 + 2 = 11
9 + 3 = 12          30 + 30 = 60           6 + 6 = 12
                        40 + 50 = 90

1000 + 15 = 1015  

(slovy: tisíc a patnáct je tisíc patnáct. Jenda neříká "plus, mínus, rovná se". Říká to přesně tak, jak se ptá poslední měsíce.
Kolikrát volá na čuníka:
"Čuňajs, víš kolik je 20 a 20? Čtyřicet..."   a takhle by ho zkoušel možná i hodiny....)



Spletl se asi pětkrát.
A to:  5 + 3 = 7
        40 + 40 = 800
        21 + 21 = 41
        3 + 4 = 8
        9 + 9 = 19 (vůbec jsem mu nemínila dávat tak těžké příklady, ale protože mě šokoval svými znalostmi, tak jsem chtěla vyzkoušet, CO všechno umí)

A párkrát řekl "nevím":

        9 + 5 = nevím
       5 + 8 = nevím

(Slůvko NEVÍM je také nová dovednost... Dřív když nevěděl, tak ječel, teď už ví, že stačí říct nevím..chytrý kluk)

Kolik je 8 mínus 2 nevěděl....   ALE jsem si jistá, že kdyby měl na iPadu 8 jablek a měl dvě prodat, tak by věděl, že mu jich zbyde šest.

Pak už mě to nebavilo, ale Jenda chtěl pokračovat dál. Slíbila jsem mu, že zase zítra.



Příklady si čuník pečlivě zaznamenával na papír a Jenda si ten papír dnes s nadšením několikrát prohlížel.

Odpoledne jsem chtěla Elišce ukázat, že Jenda umí počítat, ať mu řekne nějaké příklady a Eliška řekla:

- "Jení, KOLIK JE tři plus dva?".... a Jenda říká: "nevím".

Chvíli jsem přemýšlela, zda se bojí, nebo to Elišce nechce říct? Takový jednoduchý příklad určitě ví...a pak mi to došlo...nepoužíváme slovo "PLUS".
Řekla jsem Elišce, ať místo "plus" říká "A".  Eliška zopakovala svoji otázku:

- "Jení, KOLIK JE tři a dva? A Jeníček správně odpověděl, že pět...

Jenda chce slyšet pořád stejná slova a je-li něco řečeno trošku jinak, pak tomu (často) nerozumí...


Příklady, které zapsala Eliška, jsou tyto:

40 + 50 = 90             90 + 100 = 190
20 + 16 = 36             36 + 10 = 46
46 + 4 = 50               51 + 5 = 56
45 + 5 = 50               94 + 6 = 100
100 + 200 = 300        1500 + 500 = 2000
500 + 500 = 1000      550 + 50 = 600
72 + 8 = 80

Ale to už jsem u nich nebyla, tak nevím, zda i tohle Jenda zvládl. Pozeptám se Elišky zítra, nepůjdu ji kvůli tomu budit:-)

 A ABYCH nezapomněla: Jenda nepočítá na prstech, což mě velmi překvapilo...

(Jedna z dcer, myslím, že Šárka, dlouho počítala příklady na prstech pod stolem. Zpočátku to tak mohli ve škole dělat, pak už ne, ale jí to bez toho nějak nešlo...)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...