Už jako miminko měl Jeníček nejraději hračky se zvukem...
S počáteční diagnozou DMO si moc "vyskakovat" nemohl....
Dlouho neudržel hlavičku, dlouho nepoužíval ručičky a sedl si poprvé skoro v 17 měsících - po dlouhých měsících cvičení vojtovy metody.
A aby neustále neřval, pouštěla jsem mu různé kolotoče, závěsné a natahovací hračky...zkrátka něco, co vydávalo zvuk a Jenda byl alespoň chvíli zticha....
Hudbu měl od malička rád....
A záliba ve zvukových hračkách mu zůstala dodnes....
Miluje anglicky mluvící knihu o zvířátkách....
Kvůli ní je maminka ochotná lézt i po kolenou a hledat ji pod postelí, pod stolem nebo pod schodama.... Jednu dobu byl bez ní Jenda jako bez ruky... Pouštěl ji snad 1000 x dokola....
Když ji zrovna někde doma "ztratil", řval tak strašně, že by se nad ním i dub ustrnul....a to pak maminku vybičoval k nadlidským výkonům.... Maminka lezla po čtyřech a nahlížela do všech možných i nemožných koutů, do košů ap..., jen aby knížku našla....a ten ohlušující řev jí nedrásal uši...
Jednu chvíli jsem si říkala, že jestli ji někde venku ztratíme, tak se půjdu oběsit....
Ano, tak strašně dovede řvát dítě s autismem, nemá-li tu SVOJI hračku....
A neříkejte mi, že ho to za chvíli přejde.
Nepřejde...
Jako batole dovedl řvát i 4 hodiny v kuse...ty vzpomínky ještě nevybledly...
Ale Jenda měl rozum a ven si ji většinou nebral...
Některé hračky jsou méně oblíbené a zabaví ho jen pár minut, jiné má již několik let....
Třeba hračky na šňůrku má neustále zavěšené na postýlce...ty patří k usínacímu rituálu.
Nedávno se u jedné hračky rozbil hrací strojek a u druhé Jenda utrhl šňůrku.... A tak musím mít neustále "pár kousků" v zásobě .... protože když je nejhůř, tak jen sáhnu do skříně a vylovím novou hračku....
Počátkem loňského roku jsem pochopila, že hračky se zvukem patří k jeho autismu....
Je to podobně předvídatelné jako když mačká vypínače, aby rozsvítil světla, když pouští větrák nebo splachuje WC....
Zmáčkne čudlík a hračka udělá VŽDY to samé....
Je krásně předvídatelná, přehledná a jasná....
Přesně to, co Jenda potřebuje....
Z tohoto důvodu asi nemá rád pejska od FP...
Tuhle hračku jsem nikdy nepochopila.... Hraje si, co chce, kdy chce...a pokud ho úplně nevypneme, tak začne z ničeho nic řvát třeba ve 3 hodiny ráno na celý barák: "Mám Tě rááááád, obejmi mě...".... Ale neberu to jako mínus...občas to člověk potřebuje slyšet, i když třeba jen od plyšového psa.... :-)
Podobně nemá rád dětský počítač.... Asi je to na něj moc náročné...
Dostal ho ke 3. narozeninám, ale tak ječel, že jsme ho museli skoro na rok zase schovat...
Ted to občas zkusíme, ale stále to není ono....
Nějak Jendu "neoslovil"....
Zvukovou knížku má moc rád....
Dostal ji k jednomu roku a protože není k hračkám moc "něžný", tak první kousek zničil a tohle je knížka číslo dvě....
Měla jsem jednou období, kdy jsem všechna chrastítka a podobně miminkovské hračky schovala na půdu - s tím, že už je na to Jenda velký...a pak jsem je zase rychle donesla, když jsem nevěděla, jak jinak zabavit své neustále ječící dítě....
A takhle miluje piano, vrtačku, červíka a hrací panel z Lega:
Nejoblíbenejší jsou zvukové knihy...
......a zvlášť jedna o hmyzu..... Tu si Jenda poslouchá i u televize.... :-)
Knížky a hmyz ...to je náš Jeníček.....
A když mu holky občas půjčí svůj taneční koberec, tak vím, že mám chvilku čas na vaření....
Néééé že by tancoval, ale zkoumá ho rukama....i nohama....
A hračka, kterou nesnáším já? To je mluvící pokladna... Ta je ještě po holkách...našli jsme ji na půdě a Jenda je z ní unešený....
Já už méně ... Ono slyšet 100x za minutu: "Dobrý den, dobrý den, dobrýýý den...dobrýýýý deeeeeeeen....."
To je i na mě moc.... Nechápu, jakou rychlostí dovede Jenda ten čudlík mačkat....
Tady je vidět, co všechno musí vydržet matka autistického dítěte, aby si mohla chvilku sednout a dát si kafe....V tu chvíli musí "VYPNOUT" a dělat, že ten přííííííšerný zvuk neslyší....
Vždyť její dítko je v tu chvíli tááák šťastné.......
A šťastné dítě je přece to nejdůležitější....
